Devadesátky bez růžové
Devadesátá léta, začátek demokracie u nás, období plné očekávání, zvratů, příležitostí a nadějí. Ovšem na druhou stranu období, kdy policie byla významně oslabena svou předrevoluční historií a mnoho lidí mělo pocit, že mohou chytit svou šanci za pačesy jakýmkoliv způsobem. Období, kdy se kradlo ve velkém a vražda byla ve slovníku tehdejších mafiánských bossů stejně častým slovem, jako úplatek či vydírání.
Do tohoto prostředí se dostaneme díky nové kriminální sérii České televize Devadesátky. Dalo by se napsat, zase kriminální série, kterých je dnes po televizních kanálech hotový přehršel. Ale jak se píše, když dva dělají totéž, není to totéž a zde se pravidlo potvrdilo v plném rozsahu. Devadesátky totiž vycházejí z jiné kriminální série a to přímo z té nejlepší, z Případů 1. oddělení. Sice nedosahují takové kvality a v celkovém podání vyznívají trochu slaběji, ale na pomyslné procentuální hranici bych jim dal 90 % z jejich předchůdce.
Autoři se totiž podívali do úplné historie a začátků 1. oddělení po revoluci, a tak se můžeme v hlavních postavách potkat s mladým Tomášem Kozákem, který je v roli zelenáče a začínajícího vyšetřovatele, Václavem Plíškem či mladým Josefem Korejsem, budoucím vedoucím celého oddělení. Abych napsal pravdu, tak se člověk nemůže vyhnout jistému srovnání a porovnávání postav. Pro mne je asi největším skokem a odklonem od charakteru Václav Plíšek, kterého hrál nejdříve Bolek Polívka. Tato postava překypovala nadhledem, klidem a obrovským přehledem. Současný představitel Martin Finger hraje trochu cholerickou postavu, která uvádí, že „klíčema na Václaváku rozhodně nezvonil“ a málem se popere s podnikatelem Jonákem. Na druhou stanu je více než dobré, že se herci nesnaží vžít a replikovat prvotní předlohy a vytváří své originály. Dobře si tak vede i Robert Mikluš v roli Kozáka, jehož ikonickou postavu ztvárnil Ondřej Vetchý.
Zpracování a dobové ztvárnění je výborné. Budete se dívat na policajty v obnošených svetrech, vytahaných bundách s účesem na Jágra a jezdící ve favoritech a formanech. Oproti nim stojí šmelináři, podvodníci a gauneři ve fialových oblecích, mokasínech a bílých ponožkách, jezdící v mercedesech a bavorácích. Vše připomíná atmosféru doby dokonale. Na lidech je poznat určité rozčarování z reality a vystřízlivění z doby hned po revoluci, kdy vládl naprostý optimismus a naděje. Tu vystřídala realita tržního kapitalismu a také enormní nárůst kriminality.
❞ Oproti nim stojí šmelináři, podvodníci a gauneři ve fialových oblecích, mokasínech a bílých ponožkách, jezdící v mercedesech a bavorácích...
Co se týká mafiánů, tak se setkáváme se jmény typu František Mrázek, Antonín Běla, Ivan Jonák či jen tak mimochodem zazní jméno Roubal. K vyšetřování přibydou i orlické vraždy a další kriminální perly porevolučních let. Ostatně v roli Ivana Jonáka, majitele slavného Discolandu, se představil Michal Novotný a musím napsat, že se role zhostil naprosto s přehledem. Abych řekl pravdu, tak mě prvotní myšlenka zrovna jeho osoby jakožto Jonáka trochu překvapila, ale po pár okamžicích musím tento výběr pochválit. Ono ztvárnit věrohodně takovou postavu, a nevytvořit parodii, není snadný úkol.
Záruka kvality ovšem nespočívá jen na bedrech samotných herců, ale především na námětu a scénáři. Ten opět napsal Josef Mareš, dřívější vedoucí 1. oddělení a autor scénářů stejnojmenné předcházející kriminální série. Pro přesnost jen uvádím, že 1. oddělení napsal společně s Janem Malindou. Režie připadla na Petera Bebjaka a hlavní kamera na Martina Žiarana.
Zpracování, střih i hudba patří bezpochyby k tomu lepšímu, s čím se můžeme na obrazovce setkat. Ostatně dobrá je i samotná úvodní znělka sestavená ze starých prostřihů politiků, lidí na ulicích, dobových záběrů mafiánů a kriminálního prostředí vražd. Člověk si tak trochu zavzpomíná a možná si pro sebe utrousí, že kdyby přechod na tržní hospodářství neovládali mafiáni typu Mrázek, mohlo by se dnes žít mnohem lépe. Co kvituji a co dodává sérii punc opravdovosti je snaha tvůrců neuzavřít každý díl happy endem v podobě vraha za mřížemi. Ono by to ani k realitě nešlo. Mnoho vražd nebylo objasněno a mnoho lidí zmizelo beze stopy. Vražda Františka Mrázka je toho ostatně důkazem. Možná, kdyby psal scénář někdo jiný, ale Josef Mareš nehodlá natírat realitu růžovou barvou a rozhodně nedělá z policistů neohrožené hrdiny typu Avangers.
„Člověk vždycky vzpomíná na to lepší, takže ani já devadesátá léta nevnímám jen jako dobu temna. U policie jsme v těch časech samozřejmě měli práce až nad hlavu. Na druhou stranu jsem byl mladý, všechno mě bavilo a podílel jsem se na vyšetřování případů, ke kterým bych se normálně nedostal.“ (Josef Mareš v rozhovoru pro Aktualne.cz)
Na závěr mi dopřejte osobní hodnocení: výborná kriminálka, dobré obsazení, dobová atmosféra, autentický scénář, reálné zpracování. A již teď se těším na slíbené třetí a závěrečné pokračování Případů 1. oddělení, které by mohlo být na obrazovkách ve druhé polovině tohoto roku.
foto: Česká televize
všechny díly najdete na: www.ceskatelevize.cz/ivysilani/
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka