Vltavský Carcharodon carcharias

Carcharodon carcharias, známý také jako velký bílý žralok, je jedním z nejznámějších a nejvíce fascinujících tvorů oceánu. Tento majestátní dravec je často zobrazován v populárních médiích jako nebezpečný predátor, ale jeho skutečný život a chování jsou do této doby zahaleny rouškou tajemství a o jeho chování nevíme zdaleka všechno.

Žralok bílý může dorůst do délky až šesti metrů a vážit až dvě tuny. Jeho tělo je aerodynamicky tvarované, což mu umožňuje rychle a efektivně plavat. Jeho zuby jsou trojúhelníkovité a ostré jako břitva, ideální pro trhání masa. Barva těla je obvykle šedá až modrošedá na horní straně a bílá na spodní straně, což mu poskytuje kamufláž při lovu, protože se ztrácí v kontrastu mezi světlem nad hladinou a tmou pod ní.

Chování žraloka bílého je fascinující. Jsou to samotářští tvorové, kteří se často pohybují na dlouhé vzdálenosti. Jsou známí svou inteligencí a schopností učit se z vlastních zkušeností. Loví hlavně tuleně, lachtany, ryby a menší mořské savce. Při lovu využívají svou rychlost a sílu, často útočí na svou kořist zespodu.

Útoky na člověka jsou vzácné, ale když k nim dojde, často se jedná o tzv. "zkusné" útoky. Žralok bílý si plete člověka s jeho přirozenou kořistí, například s tuleněm, a po prvním kousnutí často zjistí, že člověk není to, co hledal, a odplave pryč. Bohužel, i toto jediné kousnutí může být pro člověka fatální. Je důležité si uvědomit, že žraloci bílí nevidí lidi jako potravu a útoky nejsou úmyslné.

Žraloci bílí se vyskytují ve všech hlavních oceánech světa, ale nejčastěji je najdeme v chladnějších vodách, jako jsou ty kolem jižní Afriky, Austrálie, Kalifornie a Středozemního moře. Často se pohybují v blízkosti pobřeží, kde je hojnost potravy. I když někdy nastávají situace, kdy se žraloci dostávají do brakických vod a po proudu řek až do vnitrozemí a zde svou přítomností mohou způsobit nejedno nemilé překvapení.

Filip má dnes zrovna dlouhý týden. To v překladu znamená, že jej budou potřebovat na place od pondělí do neděle a pak zase a zase. Dvanáctky střídají dvanáctky. Že je to proti zákoníku práce i zdravému selskému rozumu je tady každému jedno. Papír snese všechno a šéf se s ním vždycky vyrovná. Sice dostává jen základní výplatu a ten zbytek, jako všude jinde, v hotovosti na ruku. Taky se pak na konci týdne vezme tuzér a ten se dělí rovným dílem. Jednou tady byla kontrola z finančáku, ale na nic nepřišli. Účetní je zdatný numero ranař a nějaký floutek z úřadu si na padesátníka ze Žižkova rozhodně nepřijde. Dnes se začíná kolem sedmé, aby se vše stačilo připravit. Má dorazit hodně hostů na nějaký firemní večírek a poručili si dost zajímavé menu. Prý mají zahraniční návštěvu z Asie a ta má velmi vytříbené chuťové pohárky.

Ještě než se začne, tak v šest ráno přijede dodávka s mrazírenským boxem na střeše a začne se handlovat. Jasně, handlovat. Vaše iluze o tom, že přijede dopředu nasmlouvaná objednávka, předem zaplacená, jen s fakturou v ruce je v tomto podniku dosti mylná představa. Ono to totiž není moc košer, jak by asi řekl místní zastavárník. Víte, ta nařízení z EU i jednotlivé mezinárodní úmluvy nejsou místním labužníkům po chuti. V Makru neseženete speciální kaviár, stejně tak ani chráněné druhy škeblí a mušlí, nedej bože maso z nějakého vzácného afrického savce či nějakou dobrou chobotničku či jinou oceánskou potvoru. Ty úmluvy CITES a jiné blbosti brání kšeftu, a jak říká majitel, kšeft je svatej a nikdo mu na něj nebude šahat. Prý mu bylo za komančů blbě a teď si to hodlá vynahradit do sytosti. Jo, mimochodem, za komančů kšeftoval s masem z Polska.

Dnes je smlouvání, chcete-li handlování na Filipovi. Má důvěru a taky zkušenosti. Kdyby přestřelil a dal jim moc, tak bude makat zadarmo a to by rozhodně nechtěl. Otevírají se zadní dveře dodávky a začínají dva menší mužíčci vyndávat maso z krabic plných ledu. Tady se o kvalitu bát nemusíte, ale jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. Nakupuje se toho opravdu hodně a tisíce létají vzduchem. Olihně, desítky kilogramů ryb, chobotničky a taky tři velké kusy menších žraloků. Na ty si ovšem dávají mužíčci pozor. Na ně vidět být nemusí. Mají je až vzadu a po nákupu je balí do velkých rolí a vyndávají dosti obezřetně. Filip vlastně ani netuší, jak se jim to může podařit, tak rychle sem ta zvířata dostat. Nejprve je musí nelegálně ulovit, pak kuchnout a převézt na velkou dálku přes všechny kontroly. Ale co bychom v době otevřených hranic vlastně čekali…

Dnes se dařilo. Cena je více než dobrá a šéf bude rozhodně spokojený. Filip dává na stůl část masa a zbytek jde okamžitě do lednice a mrazáku. Filipovu pozornost pořád poutají tři žraloci. Trochu se jim věnuje. Mají zuby v několika řadách, všechny ploutve, vlastně nejsou ani řízlí. Stačilo by, aby otevřeli oči a rovnou odplavali. „No kluci, bude z vás dobrá pochoutka! Škoda jen, že se dá zpracovat jen část a zbytek je nepoužitelný…“ Práce začíná.

Ono uvařit pro padesát lidí a ještě zahraniční hosty není žádná sranda. Tady to není jako ve vesnický hospodě, kde stačí guláš se šesti, a máte na týden vystaráno. On má vlastně vystaráno i ten, kdo si ten guláš dá v pátek. To pak celý víkend sedí na jednom místě a nehne se z něho. Připravit desítky nejrůznějších pokrmů, předkrmů, polívek a zákusků dá dost zabrat, zvláště když moderní kuchyně vyžaduje pestrost a nápaditost. Filip však netápe a moc dobře ví, co má dělat. Jako zlatý hřeb večera udělá ty zubaté potvory.

Když nastal čas, zamíří do lesnice a vytáhne ony tři kousky. První, druhý, ale co ten třetí? Sakra, mohlo ho napadnout, proč ti mužíčci moc nesmlouvali. Třetí žralok vypadá úplně stejně, ale smrdí. Laik by to vůbec nepoznal, ale on to moc dobře zná. Kdyby jej udělal, tak by se možná nic nestalo a ti Češi by poznali prd, ale pokud tam s nimi bude někdo z Asie, tak by to byl průšvih! A ten si nemohou dovolit. Jestli něco šéf nesnáší více než kontrolu z finančáku, tak je to nespokojený host. To by si Filip odnesl! Naštěstí jsou ti dva čerství a budou stačit. O to se už Filip postará. Třetího zubáče schová do lednice hluboko dolů! 

Vyjet si na šlapadle po Vltavě bylo vždycky jejím snem. Anna má dnes volno a rozhodla se, že je čas si splnit alespoň malé přání. Vyráží tak s kamarádkou do centra města. Nejprve na nákupy, pak na dobré jídlo, malou procházku a nakonec si chce půjčit to krásné červené šlapadlo, co si jej turisté pronajímají hned vedle Národního divadla. Ale Anna nechce jen tak obyčejný zážitek. Šlapadlo si je možné pronajmout i na večer, kdy zapadá slunce a na příď jim dají petrolejku či něco podobného, aby byla atmosféra historické metropole naprosto dokonalá.

Šlapadlo si je možné pronajmout i navečer, kdy zapadá slunce a na příď jim dají petrolejku...

Dva kousky nakonec stačily. Jídla bylo dost a riskovat prošlé maso by nebylo nic dobrého. Každý si restauraci chválil,  i návštěva z Asie byla více než spokojená. Šéf zářil blahem a ještě více zářil při posílání faktury. „Bylo to dobré, pánové, bylo a ještě bude…“ Následoval jeho šibalský úsměv a zápis do rezervační knihy. Hosté nakonec odešli poměrně brzy a za chvíli nebylo do čeho rýpnout. Odpočinek se hodil a Filip musel ještě vymyslet, jak se zbavit zubáče tak, aby si rozzářený šéf ničeho nevšiml. Odnést jej do popelnice byla škoda, ale Filipa napadla za malou chvíli a po několika panácích docela zajímavá myšlenka. K realizaci stačilo jen několik málo věcí a všechny byly po ruce…

Den se pomalu chýlí ke konci a nastává čas na plnění přání. Anna jde s kamarádkou kolem Vltavy a jejich kroky pomalu míří k Národnímu divadlu, přesněji na nábřeží Žofína, kde je ona půjčovna s červeným šlapadlem. Den se vydařil, je krásný příjemný jarní večer, teploty jsou spíše letní a tak není pochyb, že dnes si skutečně prohlédne Prahu z hladiny naší národní řeky. Kupodivu ani není velká fronta na šlapadla a tak jdou hned na řadu. Červené je volné a přímo ideální. Obsluha zapaluje malou petrolejku, dává jen drobné instrukce a celé šlapadlo je na hodinku v rukou dvou mladých dam, které tak zakončí příjemný den.

Dámy přejedou až za Žofín a pomalu se vydávají směrem na druhý břeh, když se ozve malé bouchnutí do zádě šlapadla. Nejprve tomu Anna nevěnuje sebemenší pozornost ...

Malou chvíli trvá, než si dámy zvyknou na pohon a ovládání červené krasavice, ale stačí malá chvilka a připadají si, jako by zde vyrostly a patřily sem odjakživa. Poslední paprsky světla dopadají na hradčanské siluety a dole v podhradí již nastává šero a pozvolná tma. Petrolejka ozařuje prostor před šlapadlem a do uší se line pomalé šplouchání vlnek. Dámy přejedou až za Žofín a pomalu se vydávají směrem na druhý břeh, když se ozve malé bouchnutí do zádě šlapadla. Nejprve tomu Anna nevěnuje sebemenší pozornost, ale zvuk se opakuje znovu a znovu. Ve tmě není na záď moc dobře vidět, ale nakonec si posvítí mobilním telefonem… a dá se do křiku. „Bože, to je žralok, to je nějaká velká ryba, má to otevřené oko a vystrčenou tlamu a v ní zuby“… zbytek už jen ječí a snaží se šlapat jako o život. V tu chvíli vidí tento pohled i její kamarádka a rázem ječí obě dvě. Je to nepřeslechnutelný křik! Obsluha šlapadel okamžitě reaguje a v domnění, že se někdo topí, volá Poříční útvar MP Praha. Nakonec nebyli tak daleko od pravdy, neboť zoufalé šlapání skončilo převržením červené krasavice a nedobrovolnou koupelí obou mladých dam.

Loď Poříčního útvaru dorazila během několika málo minut a oběma dámám pomohla. Ovšem zubáč už dávno šlapadlo opustil a směřoval dále po proudu. Strážníci samozřejmě moc dámám nevěřili, když obě tvrdily, že se jim do šlapadla zakousl žralok a chtěl je ochutnat. Nakonec však dechová zkouška na alkohol vyšla s negativním výsledkem.

A jaký byl osud onoho zubáče? Ono se moc nestává, aby na Vltavě plavala ryba s velkou hřbetní ploutví. Informace o její poloze se nakonec rychle rozšířila po celé řece a žraloka ulovila Odchytová služba MP Praha společně s kolegy z Poříčního útvaru. Zubáč se pořád díval, pořád měl vyceněné zuby, ale vůbec se nebránil. Ono by to bylo s podivem, když měl břicho plné polystyrenu a bublinkové fólie, ovšem s větším olověným závažím, aby neplaval břichem  vzhůru.

Filip udělal ale chybu, když omylem vystlal žraloka i několika jídelními lístky z jejich restaurace. Co následovalo poté, si laskavý a vnímavý čtenář jistě domyslí sám. 

• Předchozí
• Následující