17. listopad slavíme dvakrát a svoboda není samozřejmost

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: středa 1. listopad 2023 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Státní svátky Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva se vztahují ke dvěma historickým událostem naší země, které od sebe dělí půl století. Po 34 letech od sametové revoluce dorostla nová generace nezatížená totalitní minulostí, která za podstatné považuje už úplně jiné problémy než mladí lidé v devadesátých letech a život v demokracii bere jako samozřejmost. Je důležité připomínat, že to bylo a znovu může být jinak.

 Mezinárodní den studentstva – jediný den mezinárodního významu (vyhlášený v roce 1941), který má český původ. Celý svět si v tento den připomíná památku českých studentů, kteří na protest proti okupantům uspořádali v roce 1939, k příležitosti 21. výročí vzniku Československa, poklidnou demonstraci. Tento protiokupační protest byl Němci tvrdě potlačen, student Václav Sedláček byl zastřelen na místě, Jan Opletal těžkému zranění podlehl o několik dnů později. Následovala tvrdá odveta Němců: devět vůdčích osobností studentské organizace bylo popraveno, více než tisícovka převezena do koncentračního tábora Sachsenhausen a 17. listopadu byly na Hitlerův pokyn uzavřeny české vysoké školy. 

Den boje za svobodu a demokracii – začátek cesty ke svobodě a pádu komunismu. O půl století později se studenti vysokých škol shromáždili znovu, tentokrát na Albertově. Chtěli uctít 50. výročí tragických událostí a památku zabitých studentů. Sešlo se jich několik tisíc. Povolený pietní akt se ale brzy proměnil v demonstraci proti tehdejšímu režimu, dav skandoval hesla jako: Zrušte monopol KSČ! Chceme svobodné volby! Průvod se vydal na Vyšehrad, lidé pokládali květiny k hrobu Karla Hynka Máchy, na závěr společně zpívali státní hymnu. Po skončení demonstrace většina účastníků pokračovala na Václavské náměstí. Cestu jim ale zahradily bezpečnostní složky. Část protestujících se proto odklonila na nábřeží a odtud na Národní třídu. Pochodující dav byl na Perštýně zastaven a obklíčen Veřejnou bezpečností. Demonstranti volili cestu nenásilí, takže si posedali na zem a jen skandovali různá hesla, například Máme holé ruce! nebo Vy nás máte chránit!

Bezpečnostní složky ještě více sevřely obklíčení a zároveň vyzvaly dav k opuštění prostoru. Nebylo však kudy odejít, a tak policie pro „neuposlechnutí“ výzev začala účastníky protestu surově bít obušky, použila vodní děla. Stovky lidí utrpěly při zásahu zranění a mnoho jich bylo odvezeno v poutech. Brutální zásah policie pobouřil většinu společnosti. Klíčovou událostí bylo oznámení o ubitém studentovi Martinu Šmídovi, což vyburcovalo celou společnost k aktivitě. Nakonec se ukázalo, že informace byla falešná. Brutální zásah na Národní třídě byl jedinou výjimkou, jinak se tento státní převrat obešel bez násilí a obětí. Odtud také získala listopadová revoluce přívlastek sametová.

Opozice v čele s Václavem Havlem, Alexandrem Vondrou, Rudolfem Battěkem, Janem Urbanem a dalšími začala 19. listopadu formovat Občanské fórum (OF) a studenti založili koordinační stávkový výbor. V průběhu následujícího týdne lidé po celé republice demonstrovali. Studenti a členové OF organizovali stávky a vyjednávali s vládou. Hlavními místy setkání byly Václavské náměstí a Letenská pláň, kde ke shromážděným promlouvaly osobnosti politické, kulturní i sportovní sféry.

20. listopadu se konala schůze vlád Československa, Česka a Slovenska a premiér Ladislav Adamec se poprvé setkal s představiteli OF. Na Václavském náměstí se večer sešlo přes sto tisíc lidí a hned ráno se tam vrátili.

Večer 21. listopadu si zhruba 200 tisíc lidí na Václavském náměstí vyslechlo projevy představitelů OF a řady významných osobností, které promluvily z balkonu Melantrichu. Poprvé vystoupil i Václav Havel, který ohlásil program OF.

Na mimořádném jednání ÚV KSČ 24. listopadu se vzdali svých funkcí generální tajemník Miloš Jakeš i ostatní členové předsednictva ústředního výboru.

25. listopadu se uskutečnila nejrozsáhlejší demonstrace v rámci sametové revoluce. Na Letenské pláni se sešlo na 800 tisíc lidí.

V pondělí 27. listopadu proběhla na celém území ČSSR generální dvouhodinová protestní stávka, do níž se zapojila většina institucí po celé republice, a vláda nakonec 7.  prosince rezignovala.

Nová vláda byla jmenována o tři dny později. V kabinetu Mariána Čalfy usedlo deset komunistů, po dvou členech měli lidovci a socialisté a sedm bylo nestraníků. Prezident Gustav Husák rezignoval.

V tu dobu se také postupně otevíraly hranice Československa a do vlasti se začali vracet emigranti. 28. prosince byl Alexandr Dubček zvolen předsedou Federálního shromáždění. 29. prosince byl Václav Havel zvolen československým prezidentem.

Tolik opáčko z historie. Když jsme v roce 2019 připravovali do listopadového čísla připomenutí 30. výročí sametové revoluce, požádali jsme o vzpomínky naše kolegy, tady jsou dvě z nich.

17. listopad 1989 – jedním slovem to byla strašně velká euforie a spojenectví lidí ve víře v lepší budoucnost. V té době jsem pracovala v dolní části Václavského náměstí, v  ulici Na Příkopě, takže jsem měla všechny demonstrace takřka pod okny. Každý den jsem při cestě  do práce a z práce potkávala lidi s vlajkami nebo trikolorou v klopě kabátů. Všechny výlohy prodejen byly polepeny fotografiemi, plakáty a hesly, u kterých se zastavovaly zástupy lidí, a vše si detailně prohlížely. Pamatuji si nejčastější heslo „Konec vlády jedné strany“.  Lidé spolu navzájem hovořili, usmívali se, diskutovali. V práci jsme neustále probírali, co bude, co se stane, jak to dopadne. Seděli jsme u televizí a sledovali každé zprávy a každou mimořádnou zprávu. Chodili jsme na zaplněné Václavské náměstí, kde byla neskutečná atmosféra – euforie. Lidé byli spojeni v jeden celek. Dnes se to zdá nemožné, že tenkrát byli lidi schopni se navzájem usmívat, podporovat se a být hrdí na to, že jsme Češi. Z té doby mi utkvěla v paměti velká sounáležitost lidí. Spojovala všechny lidi ve víře, že bude líp.

Čekali jsme na zastávce, abychom jeli na Letenskou pláň na demonstraci, okolo jezdili lidé v autech a nabírali čekající lidi na zastávkách do svých aut s výkřiky – Jedete na Letnou? Pojďte, svezeme Vás. – neskutečná atmosféra.

Monika, 54 let

Pro společnost významný rok 1989, počínaje lednovými událostmi spojenými s pietním aktem k uctění 20. výročí úmrtí Jana Palacha, přes pád železné opony až k listopadovým událostem v bývalém Československu, jsem mohl zažít na půdě Národního divadla. V roli technika divadla, člena stávkového výboru, ale i v roli diváka Komponovaných večerů. Ve svých 26 letech jsem stál na jevišti divadla vedle Miroslava Macháčka, Josefa Kemra. Měl jsem tu čest… I dnes, po třiceti letech, na toto období vzpomínám s velikým respektem. Respektem ke všem, kteří byli odhodláni a svojí statečností se postavili komunistickému režimu a jeho diktatuře. I dnes, po třiceti letech, stojím za těmi i vedle těch, kteří hájí principy demokracie a svobody a jsou ochotni hájit práva ostatních.

Jirka, 56 let

Pokud byste chtěli 17. listopad slavit v ulicích Prahy, tak jen připomínám, že se v horní části Václavského náměstí koná od 16.30h už 8. ročník Koncertu pro budoucnost, Korzo Národní nabídne pestrý program 10.00–22.00 hod. Modlitba pro Martu zazní přesně v 17. 11 hod z amplionů v celé republice, včetně partnerských rádií a ČT. A pokud byste si chtěli oživit vlastní vzpomínky nebo rozšířit povědomí svých dětí moderním způsobem, můžete zkusit geolokační mobilní aplikaci Geofun nebo interaktivního průvodce po historických místech – aplikaci Paměť národa.

Zobrazení: 400