Dluhové poradenství Člověk v tísni aneb Nejste na to sami

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: úterý 2. duben 2024 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Stačí jeden nerozvážný podpis, nezodpovědní rodiče, kteří vám v dětství nedali na tramvaj nebo jen snaha udělat ratolestem bohaté Vánoce i přes absenci vlastních finančních prostředků. Cesta na dno exekučního černého pytle má mnoho podob a rozhodně se netýká pouze nevzdělaných nebo nízkopříjmových občanů. Ano, peníze nejsou všechno, ale spirála exekucí a dluhů dokáže zničit vše – od rodinných vztahů až po psychické a navazující fyzické zdraví. O to horší je zjištění, že mnoho ze zmíněných exekucí vzniká na základě drobností a do obludných výšin bobtná jen díky špatně nastavenému systému a nenažranosti „šmejdů“. Situace se však v posledních letech pomalu zlepšuje a nemalý podíl na tom má tým Člověka v tísni pod vedením pana Daniela Hůleho. Pan Hůle a jeho kolegové navrhují systémové změny, vytváří tlak v mediálním prostoru, a v neposlední řadě pomáhají přímo zasaženým občanům. Takže ať už je vaše situace jakkoliv špatná, neváhejte zvednout „červené sluchátko“, protože na to nejste sami.   

Téma dluhů a exekucí mohu s čistým svědomím označit jako jedno z těch, které mě velmi překvapilo a bohužel velmi nemile. Nemusel jsem ani začít s klasickou rešerší, stačilo si cestou do práce otevřít Novinky.cz a kliknout na první článek.

Odehrálo se to náhle a pro bratry bez předešlých upozornění. Starší Jan M. si stihl ještě ráno koupit svačinu do školy. Během polední pauzy, kdy si vyběhl pro něco k obědu, už ale byla platba zamítnuta. Takto zjistil dvacetiletý Jan, že má problém. A že společně s o rok mladším bratrem Radkem čelí exekuci. „Otevřel jsem bankovnictví a tam najednou nula.  Panika, nevěděl jsem, co se děje,“ líčí první chvíle. Před prodavačkou mu bylo v ten okamžik trapně, že nemá peníze na jídlo, zároveň přitom věděl, že ještě ráno měl na účtu dostatek peněz „Hned jsem si běžel vybrat peníze, co jsem měl na účtu,“ říká o rok mladší Radek. Jemu účet exekutor zablokoval o pár dní později. Jan se nejdříve v bance dozvěděl, že je v exekuci. A že pro bližší informace si má zavolat zase na exekutorský úřad. Tam po něm nejdříve chtěli spisovou značku, kterou dvacetiletý mladík neznal, ale následně se dozvěděl, že dluží peníze za poplatky za odpad ve středočeských Hostivicích. Ve městě, kde nežijí. Oběma sourozencům v exekuci pozastavili účty, ze kterých si primárně hradí stravné. Bratři mluví o dnech plných nejistoty, jestli jim na účty přijde sirotčí důchod a z čeho budou žít.

Nevěřícně dočítám text, zadávám do vyhledávače klíčová slova pro dané téma a už se to valí. Příběh seniorky, kterou zapůjčení životních úspor vnučce zavedlo až do spárů exekutorů. Příběh matky samoživitelky, kterou do exekuční pasti zavedly drobné půjčky. Další a další. Musel bych bydlet v Karviné a jet na oslovi, abych stačil všechno pročíst. Není divu, aktuálně je zhruba 650 tisíc obyvatel ČR v exekuci a dohromady mají cca 4 milióny exekucí. Na jednoho člověka v exekuci tedy připadá v průměru 6,3 vymáhaných exekucí. Toto číslo je sice malinko zavádějící, protože existuje skupina dlužníků, kteří mají pouze jednu nebo dvě exekuce, a pak taková, kde každý čelí 15 a více řízením, ale i tak jsou to děsivá čísla.

Zajímavé je pak zjištění, že nezvladatelné dluhy nejsou jen doménou nevzdělaných nebo nízkopříjmových osob z vyloučených lokalit. Samozřejmě mají také své zastoupení, ale z četných studií je patrné, že do exekucí se snadno „dostane“ kdokoliv. Spouštěčem jsou pak náhlé, negativní životní události, jako ztráta zaměstnání, zhoršení zdravotní situace nebo rozpad vztahu. Tady je možné najít paralelu s jinými problémovými oblastmi, jako jsou bezdomovectví nebo drogová závislost. Při psaní článků na zmíněná témata, jsem na tu pekelnou rovnici narážel neustále. Náhlá negativní životní událost, absence rodinné záchranné sítě, špatně nastavený státní systém a už se „vezete“. V případě problematiky dluhů a exekucí se zdá, že je systém nastavený ještě hůře než v jiných oblastech. Možná je to tím, že jde o velké peníze, ale to bych jen spekuloval. Nejlépe bude vyzpovídat člověka z nejpovolanějších, kterým pan Daniel Hůle bezesporu je.

Řekl byste na začátek něco o sobě?

Jmenuji se Daniel Hůle a v Člověku v tísni pracuji téměř 20 let. Od roku 2008 se aktivně věnuji dluhové problematice, k čemuž mě tehdy přivedla narůstající finanční krize a vidina, že když lidem nejsme schopni pomoci k zaměstnání, zkusíme jim aspoň pomoci s dluhy. Dvacet let se také angažuji v oblasti demografických a socioekonomických analýz, kdy jsem se s kolegy z Demografického informačního centra podílel na desítkách analýz od demografických analýz měst po analýzu srovnávající lokality zvažované pro výstavbu hlubinných uložišť radioaktivního odpadu. 

Představil byste program, který u Člověka v tísni vedete?

Program dluhového poradenství představuje jeden ze tří základních pilířů pomoci ohroženým lidem v Česku, který organizace Člověk v tísni poskytuje. Zaměřujeme se na široké spektrum lidí, kteří se dostali do problémů s dluhy. Ať již jde o nevzdělané a nejchudší, nebo o lidi vzdělanější, kteří se souhrou okolností také dostali do dluhové pasti či na její okraj. Součástí programu je také tým poskytující distanční poradenství formou helplinky. Kromě přímého poradenství se intenzivně věnujeme analýze problémových situací a návrhu systémových změn. Aktuálně program čítá přibližně 100 dluhových poradců a poradkyň a v roce 2023 jsme pomohli 24 tisícům lidí.

My přinášíme poznatky z terénu na základě analýzy, zda jde o selhání jednotlivce či právě systému a navrhujeme možná řešení, jak systém zlepšit.

Jakých systémových změn se vám podařilo dosáhnout?

Aktivnímu prosazování systémových změn v oblasti dluhů se věnujeme přibližně od roku 2009. Změnu prosazují politici, my přinášíme poznatky z terénu na základě analýzy, zda jde o selhání jednotlivce či právě systému a navrhujeme možná řešení, jak systém zlepšit. Většinou se snažíme porozumět tomu, jak je daný problém řešen v zahraničí, a právě tyto srovnávací analýzy bývají při rozhodování politiků důležitým argumentem. Změn, na kterých jsme se podíleli, je celá řada. Kdybych měl říci jen několik nejdůležitějších, tak je to výrazné snížení nákladů právního zastoupení při vymáhání dluhů u jednoduchých opakujících se sporů. To prosadil tehdejší ministr spravedlnosti Pelikán. Další klíčovou změnou byl zákaz tzv. rozhodčích doložek, jejichž prostřednictvím řada šmejdů obcházela spravedlivé a nezávislé posouzení sporu ve smlouvách se spotřebitelem v roce 2015. Dále jsme se podíleli na zásadní reformě zákona o spotřebitelském úvěru, kde se nakonec podařilo prosadit dohled ČNB nad všemi poskytovateli spotřebitelských úvěrů. To bylo také v roce 2015. V posledních letech jsme se podíleli na úpravách pravidel tzv. mobiliárních exekucí, a pak jednorázové akce, jako bylo právě Milostivé léto či zastavování bagatelních exekucí, kde sehráli významnou roli poslanci Výborný a Nacher.  

Milostivé léto? Každý o něm slyšel, ale většina si to vykládá jako období, kdy je možno odmazat dluhy. Tak to není, že?

To je zkratka, kterou rádi šíří někteří vymahači dluhů, které Milostivé léto připravilo o zakázky. Podstata byla ale jiná. Cílem bylo pomoci lidem, jejichž dluh, díky šílenému příslušenství, narostl do nesplatitelných výšin. Podmínka byla zaplatit právě ten původní dluh a poplatek exekutorovi a příslušenství pak bylo dlužníku odpuštěno. Typicky se jednalo hodně o dluhy za jízdu na černo a dluhy na nájmu, kde dluh rostl řádově o 100 % ročně. Mnoho žen se tak dostalo z dluhových pastí, kam spadly, když s malými dětmi nebyly schopné zaplatit nájem. Zcela běžně pak příslušenství narostlo na 10 až 20 násobek původní jistiny. Za tímto účelem jsme zřídili veřejnou sbírku, kam firmy lidé přispěli přibližně 21 miliony a za to jsme ukončili exekuce za cca 170 milionů.

Za tímto účelem jsme zřídili veřejnou sbírku, kam firmy i lidé přispěli přibližně 21 miliony, a za to jsme ukončili exekuce za cca 170 milionů.

Vaše organizace sestavuje Index zodpovědného úvěrování. O co jde?

Index odpovědného úvěrování navazuje na náš Index predátorského úvěrování, který jsme začali zveřejňovat v roce 2009 v době, kdy politická reprezentace odmítala regulovat poskytovatele úvěrů, a proto jsme tehdy zvolili nástroj tlačící na samoregulaci hlavních hráčů. Aktuální index zveřejňujeme od roku 2017 a porovnáváme všechny legální poskytovatele úvěrů. Hlavním cílem je motivace věřitelů ke kultivaci jejich vlastní praxe nad rámec zákonné regulace a zároveň chceme poskytnout návod lidem, kteří si opravdu potřebují půjčit, aby se dokázali mezi jednotlivými poskytovateli vyznat. Dnes s námi již většina poskytovatelů aktivně spolupracuje, včetně největších bank a dokonce s námi někdy konzultují změny, které sami chtějí provést.

Dá se říci, že kdo opravdu chce, z dluhů se dostane?

Ne, to se říci nedá, protože někteří lidé jsou v tak zoufalé situaci, že z ní běžná cesta ven nevede. Ale situace se hodně zlepšuje a dnes nové dluhy vznikají již za daleko férovějších podmínek. Každopádně ale platí, že pro úspěšnou cestu z dluhové pasti je opravdu důležitá motivace konkrétního dlužníka. Nestačí, že přítel či přítelkyně, nebo jejich rodiče či děti chtějí, chtít musí samotný dlužník. A pokud opravdu chce, tak šance na šťastný konec je dnes již vcelku velká

Ve chvíli, kdy zvednu vaše červené sluchátko. Co mě čeká?

Červené sluchátko je značka naší helplinky. Od 9 ráno do 10 večer se ve všední dny mohu obrátit na kvalifikované dluhové poradce. Mohu zvolit telefon, email či videokonzultaci, což bývá často první zásadní krok k cestě z problémů. Někdy stačí rychlá rada a během jednoho telefonátu je vše podstatné vyřešeno. Většinou je to ale začátek spolupráce, kdy volajícího člověka odkážeme na nejvhodnější poradnu v místě jeho bydliště, kde s ním například připraví návrh smíru či insolvenční návrh. 



Jaká je vlastně skladba dlužníků v Čechách, jaké jsou nejčastější příčiny?

To je velmi složitá otázka. V Česku máme více než 4 miliony exekucí, přičemž přibližně polovina představuje staré dluhy, které by dnes v takové míře ani nemohly vzniknout. Z velké části jde o relikt doby, kdy jsme si nechali partou zlovolných byznysmenů s chudobou ukrást spravedlnost, kdy bylo možné z dluhu ve výši 1 Kč udělat exekuci za 20 tisíc, z půjčky 5 tisíc udělat exekuci za 200 tisíc atd. Samozřejmě že máme dlužníky, kteří si vytvořili problém svojí neodpovědností, ale i u těchto lidí není spravedlivé chtít kvůli jejich chybě z malého dluhu mnohonásobně vyšší částku. Co ale ukázalo Milostivé léto je, že věřitelem vedoucím největší počet exekucí je VZP. Absurdní je, že přitom VZP nevymáhá po dlužníkovi jednu exekuci, ale někdy i čtyři exekuce, což extrémním způsobem prodražuje samotné vymáhání. Do roku 2014 představoval velký problém například dluh na nájmu, kdy dluh každý rok vzrostl o 100 % původního dluhu. Mezi častými věřiteli jsou také mobilní operátoři, pojišťovny či dopravní podniky. Třeba Pražský dopravní podnik v dřívějších dobách produkoval přibližně až necelých 10 % všech exekucí ročně. Příčin tak je mnoho, ale rozhodně neplatí, že vždy je na počátku záměr půjčit si peníze.

Dětské exekuce jsou vlastně klasickým příkladem toho, kam až jsme nechali nemravný systém vzniku a vymáhání dluhů zajít.

Dětské exekuce. Jak je možné, že něco takového vůbec existuje?

Dětské exekuce jsou vlastně klasickým příkladem toho, kam až jsme nechali nemravný systém vzniku a vymáhání dluhů zajít. Dětské exekuce lze rozdělit do několika skupin. První, asi nejabsurdnější, jsou bývalá děcka, kterým exekuce vznikla za to, že za ně rodiče od dětství neplatili popelnice. Narodil jste se a vznikala vám povinnost, a to i v případě, že jste byl odebrán do ústavní péče a žil v dětském domově. Další množinou jsou malé děti, které jezdily do školy hromadnou tramvají na černo, protože jim rodiče nedali peníze. Další skupinou jsou bývalá děcka, která skončila v nemocnici a rodiče za ně nezaplatili nemocniční poplatek, a pak malá skupina dětí, které dluh zdědily. Zde je velké selhání na straně soudů, které by měly nemravné vymáhání zastavovat z moci úřední, ale z lenosti raději nechají nemravně exekuce běžet, a když se někdo pokusí získat informace o počtech dětských exekucí, tak si za zpracování odpovědi naúčtují milionové částky. Takhle si tu žijeme.

Rozlišujete nějakým způsobem dlužníky? Mají někteří přednost?

S předností pracujeme, ale spíše než podle dlužníka, tak podle lhůt. Pokud někomu běží lhůta na nějaký procesní úkon, tak takového člověka vezmeme přednostně třeba před přepisem insolvenčního návrhu, atd. Pak jsou také lidé, kteří si mohou dovolit zaplatit pomoc advokátů, tak tyto lidi odkazujeme právě na jiného poskytovatele pomoci.

Jakým způsobem se proměnila vaše práce v průběhu času?

Stále častěji klientům, kde je potenciál na větší systémový dopad, hradíme právní zastoupení, takže produkujeme celkem velké množství judikátů, což naši práci hodně ovlivňuje. Stejně jako postup některých dalších advokátů, jako je Petr Němec. Díky přelomovým rozhodnutím soudů vyšší instance se dnes daří řešit starší dětské exekuce jako naprosto nemravné dluhy některých šmejdů. Člověk v tísni dnes likviduje více nemravných exekucí, než podává insolvenčních návrhů s klienty. Protože proč má člověk 5 let platit pohledávku, která je nezákonně nemravná? To je asi největší proměna naší praxe z doby, kdy jsme neměli téměř žádné nástroje jak lidem pomoci, po dnešek, kdy bouráme nemravné pohledávky.

Díky přelomovým rozhodnutím soudů vyšší instance se dnes daří řešit starší dětské exekuce jako naprosto nemravné dluhy některých šmejdů.

Jak vaši práci ovlivnil covid a válka?

Tak covid naši práci ovlivnil nejvíce asi v neuvěřitelné digitalizaci. Tým dluhových poradců se virtualizoval. Porady, vzdělávání a čím dál více i poradenství probíhá distančně, což neuvěřitelně zvyšuje efektivitu, zlevňuje provoz a zvyšuje dostupnost našich služeb. V tomto nás covid posunul nejméně o deset let. Díky digitalizaci dokážeme lépe redistribuovat kompetenci dle potřebnosti jednotlivých regionů. V sedmi krajích je naše dluhové poradenství řízeno výlučně virtuálně, takže jeden koordinátor má tým v několika krajích a fyzicky se s týmem potká 2x ročně. Funguje to skvěle.  Prakticky celý můj tým, který ten program řídí, pracuje z domova, nemáme kanceláře… To bylo před covidem nepředstavitelné. Válka naši práci v rámci dluhového poradenství ovlivnila jen minimálně.

V obchodu s chudobou se točí velké peníze a jsou v něm zainteresovaní silní hráči. Už jste někomu šlápl na kuří oko, tak že jste z toho měl „problém“?

Nevím, jestli problém… Na kuří oka jsme šlápli mnoha šmejdům, ale nevybavuji si situaci, kdy bych to nazval vyloženě problémem. Jsme velká organizace se silným podpůrným týmem. Troufnu si říci, že s námi spolupracují zdaleka nejlepší advokáti v zemi, naše nejvyšší vedení je na jednu stranu velmi odvážné a zároveň náš ředitel Pánek vždy zvažuje i potenciální rizika. Možná bych měl více problémů, kdyby nás někdy včas nezastavil. Největší „ztráty“ jsme asi způsobili některým vlivným advokátům našimi snahami o snížení jejich odměn, ale většinou to skončilo nějakým jejich zaštěkáním v Lidových novinách.

Zmínil byste nějaký příběh dlužníka, který byl moc i na vás?

Těch příběhů je obecně hodně, od bývalých dětí, kde ústavní soudce řekl, že ta malá holka, která jela s mámou načerno, měla mámě říct, že s ní nepojede, protože se to nedělá. Po příběhy lidí, kteří byli podvedeni, připraveni o rodinný dům, kde vyrostli, ale protože podepsali nějaký papír, již nejde situaci vrátit. Někdy si říkám, že takto podvedené minimálně desítky tisíc lidí už nikdy nemohou věřit ve spravedlnost.

Jak situaci změnit? Výukou finanční gramotnosti již na základních školách?

Výuka finanční gramotnosti není řešením. To je šidítko, které rády rozšiřují finanční instituce. Z mezinárodního srovnání PISA například vůbec nevyplývá, že by čeští žáci/studenti vykazovali horší matematické či přírodovědné dovednosti. Klíčová ja spravedlivá regulace. Představte si město, kde v parcích gauneři přepadávají holky. Bylo by řešením učit holky od dětství sebeobraně, aby si dokázaly s gaunery pomoci samy, nebo by měla zjednat spravedlnost policie a justiční systém? Podobné to bylo v Česku před rokem 2016, kdy systém daleko více chránil gaunery než jejich oběti. To se naštěstí v posledních letech mění, ale pořád je těch nespravedlností hodně. Hezkou ilustrací jsou právě dětské exekuce. Jak naučíte dvouleté dítě, že má platit za odpad, který jeho rodiče vyhazují?

Kdyby někdo vystavil českým zákonům před rokem 2016 dánské, německé či holandské žáky, dopadli by, podle mě, velmi podobně jako Češi. 

Na závěr trochu pozitivních čísel. Díky legislativním změnám se daří setrvale snižovat počty lidí v exekuci. V roce 2023 kleslo číslo takto zadlužených osob o 22 000 oproti předchozímu roku.  Za posledních 6 let se pak dostaneme na číslo 200 000. Jistě nemalý podíl na tom má právě tým pana Hůleho, a proto mu ještě jednou děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v dalším boji.

Zobrazení: 77