Jak se rodí strážníci

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 1. listopad 2021 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Novorozenec je za pláče své matky zanechán v proutěném koši na okraji Zakázaného lesa. Je-li hoden, na deset let se po něm slehne zem. Na konci desáté zimy, ve chvíli, kdy poslední vločka roztaje pod náporem jarního slunce, objevují se tito chlapci a dívky na prahu domů svých rodičů. Nikdo si nepamatuje ani střípek z toho, co se stalo. Vypráví se, že si děti drží u prsu měsíční obryně, aby tak získali nadlidskou sílu. To však není důležité a na vyprávění stejně není čas. Už druhý den začíná intenzivní výcvik trvající 8 let, zpravidla zakončený sérií zkoušek prověřujících každý aspekt potřebný k přežití ve městě Praha.

Asi nemusíte být nejostřejší tužka v penále, aby Vám bylo jasné, že stejně jako výkřiky na sociálních sítích o neschopných nýmandech a netáhlech, také varianta se Zakázaným lesem není pravdivá. A jak to tedy je? Sbíhám dvě patra, otvírám dveře v chodbičce vedoucí k podatelně s nápisem nábor a již brzy budu mít tu čest přesvědčit se osobně.

První krok

Jako první musí uchazeč o práci strážníka podstoupit fyzické testy. Nad Kundratkou pálí letní slunce, zpívají ptáci, ale já uvolněnou červencovou atmosféru rozhodně nesdílím. Minulé lockdowny utlumily moje sportovní aktivity a necítím se zrovna ve formě. Snad na tom budou všichni podobně. No, nejsou. Další tři uchazeči, kteří dorazili na vrátnici, jsou jako vystřižení z časopisu Kondice. Vyšší slečna do nedávna se věnující atletice, týpek reprezentující v judu a další „vyseklej“ tak, že se snad budu převlíkat jinde. Musím přiznat, že celou cestu od vrátnice jsem jen mlčky vymýšlel, jak nahrát, že jsem si zranil koleno, abych se vyhnul ztrapnění. Nakonec to tak špatné nebylo. Test spočívající v člunkovém běhu na 4 x 10 metrů, celomotorickém testu, vzporu ležmo opakovaně, lehu sedu opakovaně a běhu na 12 minut jsem dokončil celkem obstojně. Nasbírané body stačily na druhé místo v naší malé skupince. Fyzické testy mám tedy v kapse, znamenám si, že rozhodně nejsou samozřejmostí, a teď hurá na ty psychické. 



Přesnou metodiku pro psychické testy neznám, ale po celém dni únavného odpovídání na otázky, vyplňování kvízů a řešení rébusů věřím, že vyhodnocující psycholog dostane do rukou poměrně přesný obrázek uchazečovy duše. Zde také pro drtivé procento uchazečů cesta za pozicí strážníka končí. Pro mě ne. I když jsem zaboha neviděl čtvereček, do kterého by se vešel ten trojúhelník, testy jsem splnil a čeká mě „školák“.

Cesta do hlubin študákovy strážnické duše

Budova na konci do kopce se vlnícího „esíčka“ se stane na příští tři měsíce mým druhým domovem. Sídlí zde Útvar vzdělávání Městské policie Praha a já se tu pokusím připravit na oficiální zkoušku z odborné způsobilosti. Čekají mě nejen hodiny práva, přestupků, dopravní služby, zákona o obecní policii, ale také například fyzická příprava nebo střelby. Už během prvních dní si uvědomuji, kolik je toho ve skutečnosti potřeba zvládnout. Nad našlapaným rozvrhem dostávají teorie křiklounů na sociálních sítích první trhlinu.

Mám za sebou zhruba polovinu kurzu. Jsem překvapen, jak mě většina přednášek baví, i když hlavně v přestupcích se poměrně ztrácím. Učitelé jsou fajn, kolegové čekatelé jsou fajn, všechno je až tak moc fajn, že si říkám, jestli kolegové vědí, do čeho jdou. Zatímco se o přestávkách svačí a vtipkuje, já dostávám z tiskového oddělení informace o zpracovávaných a zveřejňovaných tématech. Donucovací prostředky kam se jen podíváš, hrubé urážení úřední osoby, napadení strážníků. Výběr je pestrý. Je opravdu zvláštní pocit poslouchat sympatického spolusedícího, jak se těší do výkonu, zatímco jste před pár okamžiky četli o strážníkovi, kterému přejel nohu agresivní řidič. Nedá mi to. Musím se na to někoho zeptat. Krátké zaťukání na dveře se jmenovkou Marcela Kilarská a můžu to ze sebe dostat.



Kolegové jsou strašně uvolnění. Jako kdyby si neuvědomovali, že venku je to občas tvrdé. Nebo je to jen můj pocit?

V prvé řadě, každý jednotlivec musel projít výběrovým řízením. Psychologové přesně vědí, koho nám sem pustí. Díky dobré spolupráci, kdy jim poskytujeme zpětnou vazbu, svůj systém opravdu zdokonalili. Dále se tady za ty tři měsíce člověk, jak se říká, odkope. Není možné přetvařovat se tři měsíce. Člověk jde do zátěže, musí být disciplinovaný a pracovitý. Takže ve zkratce, kolegové jsou v pohodě, protože jinak by tu ani nebyli.

❞ Člověk jde do zátěže, musí být disciplinovaný a pracovitý. Takže ve zkratce, kolegové jsou v pohodě, protože jinak by tu ani nebyli...

Aha a jací jsou současní studenti? Jsou například jiní než před 15 lety? Doba je jiná.

Nemyslím si, že jsou studenti jiní. Je na každém učiteli, jak dokáže s lidmi pracovat. Také strašně záleží na těch jednotlivcích. Co je jejich motivem. Proto se v prvních hodinách seznamuji se třídou a ptám se jich, zejména na to, co je vedlo přijít k nám. Nesmírně si vážím každého, kdo sem přijde a postaví se znovu na tu startovní čáru, byť v předchozím zaměstnání něčeho dosáhl a je schopen přijít sem.

Stačí krátký rozhovor a haterům se prostor pro argumenty opět razantně zmenšil.

Po zmíněných třech měsících absolvuje každý čekatel zkoušku před komisí Ministerstva vnitra. V té chvíli je strážník plný teoretických znalostí, u boku se mu houpe krátká služební zbraň a pod uniformou se lesknou modřiny z fyzické přípravy. Je čas na taktickou přípravu a řízenou praxi. To jsou další dva měsíce nácviku modelových situací, taktické střelby a prvních ochutnávek „ostrého výkonu“.

❞ Je čas na taktickou přípravu a řízenou praxi. To jsou další dva měsíce nácviku modelových situací, taktické střelby a prvních ochutnávek „ostrého výkonu“...

Jestli si i nadále někdo myslí, že strážníci umí akorát vypsat „parkovačku“, připojím ještě poznatek o profesní minulosti kolegů, které jsem měl tu čest poznat. Už to nebude trvat dlouho, vyrazí do ulic, a pak možná právě v okolí vašeho domu bude sloužit bývalý dlouholetý profesionální voják, vojenský policista, policista nebo nenápadný chlapík, který se do řad městské policie dostal po trase Francouzská cizinecká legie a Armáda České republiky. To není špatné zjištění, že? Jejich koníčky v podobě různorodých bojových sportů asi už jen dokreslí celkový obraz.

Závěrem

Kurz ještě nemám dokončený, a tak vám nestihnu popsat, jak jsem si před komisí vytáhl těžkou otázku a omdlel. Mohu se však připojit ke slovům kolegyně Kilarské a upřímně konstatovat, že si ještě více vážím každého, kdo podstoupí výcvik a rozšíří řady naší městské policie. A internetoví hateři? Nic si z nich nedělejte. Počkat, vy jste vlastně strážníci, a tak jsou vám už z podstaty u čumáku ledního medvěda.

Zobrazení: 994