Měcholupský útulek se otvírá světu

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: čtvrtek 1. srpen 2024 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Dvě bezesporu nejzáhadnější místa v České republice nesou název Velký Blaník a Útulek Měcholupy. Zatímco Blaník je hora, ve které se údajně skrývají blaničtí rytíři připravení vyjet na zteč, až bude zemi nejhůře, tak v Měcholupech je to přesně naopak. Očekávaný příjezd jezdců apokalypsy začne právě tam. Zatím však nenabrali dost síly z prolité kočičí krve, kterou zaměstnanci usilovně sváží z celé Prahy. Až se tak stane, portál v hektagonové výdejní místnosti pukne a svět se ponoří do nekonečné temnoty. Teď samozřejmě přeháním, ale některé útoky na sociálních sítích nemají svou absurditou k popsané legendě daleko. V prvním případě jsou příběhy a legendy vítané. Prospívají turistickému ruchu a obohacují celý region. V našem případě však tajemno nahrává internetovým haterům, kteří kazí nejen mediální obraz, ale také dobrý pocit z kvalitně odváděné práce. A jak jinak rozptýlit mlhu pochybností vznášející se nad praktikami v našem útulku?. Nejlépe nechat veřejnost, ať se přesvědčí na vlastní oči. Dámy a pánové, dny otevřených dveří v měcholupském útulku právě odstartovaly.

Těsně před dvanáctou hodinou se scházíme s panem Bogdanem. V Měcholupech dělá vedoucího a prohlídky budou také v jeho režii. Jsme lehce nervózní. Přijdou všichni? Prostory útulku neumožňují větší akce, proto se každý návštěvník musí zarezervovat a vejít do kvóty deseti lidí na jeden termín. Nakonec se jeden zájemce omluvil a tři nedorazili. Návštěvníků je tedy 6 a můžeme vyrazit. Prohlídka je zahájena představením útulku, jeho historií a fungováním. Na příchozích je vidět lehká nervozita. Přece jenom ty legendy a průvodce v policejní uniformě, no není se čemu divit. Po přesunutí do místnosti na výdej začínají padat první otázky a „cvakat“ první fotografie do mobilních telefonů. Po povinném převlečení do sterilních plášťů a návleků zabraňujících přenosu bakterií mezi jednotlivými odděleními se vydáváme do oddělení zvané karanténa.

Nevím, zda je to místnostmi plnými koťátek nebo uvědoměním, že pan Bogdan opravdu nikoho nekousne, ale všechen ostych je ten tam. Objevují se úsměvy, otázky jsou stále zvídavější a mobily už neopouštějí akční polohu. Ve stejném duchu se následně nese zbytek prohlídky. Ještě zavítáme do dalších částí, kde bydlí marodi a exotická zvířata a vše zakončíme na dvoře, prohlídkou odchytového vozu. Tady se poprvé jedna z návštěvnic přizná, že chtěla vidět, jak fungujeme, protože slyšela strašné historky o utrácení zvířat a nulové chuti pomáhat těžším případům. Bude to asi běh na delší trať, vyvrátit všechny pomluvy. Po první prohlídce zakončené poděkováním návštěvníků za naši práci však věřím, že se to dřív nebo později podaří.   

Zobrazení: 499