Monte Karlo forever I.

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: neděle 1. srpen 2021 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

V tuto chvíli jsem se rozhodl pustit na poměrně tenký led a napsat článek o prodeji ojetých vozidel. O tom, jak je možné velmi jednoduše naletět a jaké překážky mohou nastat na cestě ke svému vysněnému miláškovi. Záměrně píši miláškovi, abych tak trochu zdůraznil, že ten čtyřkolový krasavec vás může docela pěkně finančně i tak trochu psychicky zničit. Ono totiž narazit na dobrý kousek v autobazaru, zase není tak snadné a rozhodně to chce zkušenosti, dobré oko, ale zároveň i patřičnou míru štěstí, kterému je dobré jít naproti.

A začněme hned bez dlouhých perexů a úvodů. Pro začátek jsem kliknul na naše největší internetové stránky, kde se můžete podívat na desetitisíce aut nabízených jak autobazary, tak oficiálními dealery značek i soukromými osobami – www.sauto.cz provozující Seznam.cz a.s. Nepředpokládám, že by v současné době někdo při koupi ojetého vozu postupoval tak, že zajede do nebližšího autobazaru a tam si prostě vybere – to bylo reálné před dvaceti lety, kdy slovo internet u některých starších jedinců vzbuzovalo obavy z útoku mimozemské civilizace.

Do vyhledávače sauto.cz jsem tedy zadal velmi jednoduchý požadavek na český evergreen mezi ojetinami – Škodu Octavii TDI, s požadavkem na nájezd kilometrů do bájné hranice 120 tis. km a ceně do 200 tis. Kč. Osobně jsem se domníval, že nabídek v této době moc nebude, neboť u toho, kdo si koupí diesel, se dá předpokládat, že s autem jezdí hodně a vyplatí se mu nájezd oproti benzinové verzi zhruba kolem 30 tis. km za rok – proč si tedy při nájezdu pár tisíc ročně kupovat dražší a vlastně ekonomicky nevýhodnou variantu v naftě? Po pár letech přece diesel nespadne se svou cenou po hranici dvou set tisíc korun. Takže pokud trochu ubereme a budeme počítat s relativním nájezdem dvaceti tisíc ročně, pak bych se měl s rokem výroby vozu dostat maximálně na rok 2015 (plus, mínus). Zní to logicky a takový byl předpoklad. A ejhle… zázraky se začaly dít ve velkém. Ne rok 2014, ani 2013, ani 2010, ale hned jsem narazil na první krasavici v tyrkysové barvě z roku 2002 a to s nájezdem cca 121 000 km – paráda za sedmdesát tisíc korun, pří splátkách samozřejmě za méně, hned po prvním majiteli a se servisní knihou. Sice je bez klimatizace, ale na fotkách vypadá dobře. Takže proč ji nebrat – málem jsem do bazaru vyrazil a chtěl rozbít prasátko, abych ten zázrak za hubičku měl doma.

❞ U onoho inzerátu mi chyběla jen poznámka, že vůz byl po nekuřákovi, pečlivém majiteli a nejlépe důchodci či lékaři...

Bohužel takto přemýšlí mnoho lidí, kteří chtějí kupovat „nový“ ojetý vůz. U onoho inzerátu mi chyběla jen poznámka, že vůz byl po nekuřákovi, pečlivém majiteli a nejlépe důchodci či lékaři. Tato mantra se i v dnešní době objevuje dosti často a je dobré od takových nabídek dát ruce pryč. Buďme realisté a ne beznadějní optimisté a naivky v jednom. Ostatně by mě zajímalo, jak se dá pří výkupu poznat pečlivý majitel? Podle toho, jak je auto umyté či vyčištěné? Podle toho, že má servisní knížku? Asi ne… ale prodejce vám bude tvrdit vše, aby prodal a měl zisk.

Vraťme se však k tyrkysovému zázraku z inzerátu. Pokud bychom si vše spočítali, tak nám vychází, že auto ročně najelo něco k šesti a půl tisícům kilometrů. Takže 17 kilometrů denně. Člověk rozumně uvažující by si naftu asi nekoupil… Co mne dále zaujalo na samotném inzerátu je fakt, že kvůli ověření se zde uvádí VIN kód vozidla – toto jej mělo na přání prodejce zčásti skryté… Znalí věci moc dobře vědí, že si takto lze vozidlo za menší peníz prověřit přes registry a zjistit podrobnosti. To však z nějakého důvodu bazar nechce na první dobrou dovolit a znamená to další indicii – dej ruce pryč. Ještě je ovšem dávat nebudeme – zkusíme něco jiného – zavoláme na pobočku, zda je vozidlo k mání a zda nám sdělí VIN. Vzhledem k tomu, že se jedná o inzerci opravdu velkého autobazaru, tak mají vlastní linku a více operátorů – bohužel jsem se hned nedovolal, ale zkusil jsem internetovou komunikaci, kde mi zřejmě slečna uvedla místo, kde se vůz nachází i samotný VIN. To mi úplně stačilo – přístup je OK, ale moc dobře vím, proč to tak dělají – uvedete své kontakty a už vás mají „zaháčkovaného“. Hned se vám ozve prodejce, jehož cílem je vás dostat na pobočku a vybrat si – nezáleží na tom, že jedete pro tyrkysový zázrak, klidně můžete odjet s BMW trojkové řady v benzínu, protože splátky jsou dnes tak mimořádně výhodné!

❞ Hned se vám ozve prodejce, jehož cílem je vás dostat na pobočku a vybrat si – nezáleží na tom, že jedete pro tyrkysový zázrak, klidně můžete odjet s BMW trojkové řady...

Dovolte mi ohledně splátek jednu osobní zkušenost, ze které plyne zásadní pravidlo a ponaučení. Když jsem zjistil, že po narození dcery nám již menší vůz stačit nebude a kromě kočárku bychom převezli snad jen jeden pár bot, tak jsem se rozhodl pro koupi většího vozu typu kombi. Delší dobu jsem hledal vhodného kandidáta – typově, motoricky a samozřejmě s ohledem na pořizovací cenu. V tuto chvíli nepůjde o to, co jsem vybral, ale o to, co následovalo po výkupu mého původního vozu. Peníze v hotovosti jsem neměl a tak muselo následovat sjednání splátek přímo v samotném autobazaru. Bylo mi to předem jasné, takže jsem se optal finančních domů na podmínky v této cenové relaci a měl jsem jasnou představu o výši splátek a době jejich trvání. O to více mne nemile překvapil fakt, že slečna za počítačem mi začala nabízet splátky, jejichž výše více než dvojnásobně převyšovala standardní cenu na trhu. Začaly se mi hlavou honit myšlenky o tom, že už asi neodjedu s novým vozem a ten starý je přece již vykoupený – toto prodejci také využívají jako nátlak na zákazníka, který se ošívá, a začínají tvrdit, že vůz je již vykoupený a vy tu smlouvu přece podepsat musíte. Asi by si stačilo dupnout a vůz máte zpátky, ale ne každý na to má, jak se lidově říká, „koule“.

A jak jsem dopadl? Nevzdal jsem to. Slečna ode mne asi stokrát slyšela slovo ne a v žádném případě. Začala mi nabízet postupně malé slevy a slevičky… když už jsem v křesle seděl hodinu a fronta dalších lidí za prosklenou kanceláří začala narůstat do neúměrných rozměrů, zavolala svého vedoucího, který s úsměvem na tváři prohodil něco o tom, že je konec měsíce a jim se sčítají tržby a prodeje, takže mi auto dá za, z mého pohledu, normální výši splátek. Takže jen pro vaši představu – z původních splátek 4699 Kč jsem se po hodině dostal na 2499 Kč na stejnou dobu a stejné vozidlo. Trochu rozdíl, nemyslíte? A jaké je ono pravidlo pro koupi auta? Mějte dost času a nepřistupujte hned na vše, co vám kdo nabídne. Vy jste zákazník a oni tak jako tak na vás vydělají. Nechtějte vůz za každou cenu.

Nové či ojeté?

Tak tuto otázku si asi položí každý, kdo přemýšlí o koupi vozu. Samozřejmě na prvním místě stojí finanční možnosti kupujícího a nabídka prodejců.  Bohužel je nesporným faktem, že ceny ojetin i nových kousků šplhají stále výš a výš. Není to dáno samovolnou inflací české měny, ale za tímto zdražováním stojí několik faktorů – přívrženci elektromobility to asi neradi slyší, ale jedním z důvodů je nástup elektromobilů, které jsou velmi nákladné a výrobci se tak hojí na vozidlech tradičních agregátů, které zdražují kvůli kompenzaci za vyrobené elektro vozy. Dalším důvodem ke zdražování jsou tlaky EU na vybavení nových vozů a nové emisní normy euro 6 a do budoucna euro 7 – u této normy se dosti často uvádí, že bude konečnou metou pro čistě tradiční motory. Ty bez elektrické berličky již dál nebudou pokračovat. A v nemalé míře pak měla a má vliv současná krize spojená s nemocí Covid-19.

Výhody nových vozů jsou jasné – dostanete nové zboží, se zárukou, mající nové technologie, vyberete si barvu a výbavu, nemusíte 4 roky na technickou kontrolu, zpravidla se nemusíte bát o technický stav vozu. Vše je samozřejmě kompenzováno vyššími pořizovacími náklady a také i vyšší pojistkou. Na nové auto se často uzavírá i havarijní pojistka, kterou někteří prodejci při nákupu na splátky samozřejmě vyžadují jako nezbytnou podmínku. Nevýhodou ovšem je i rychlá ztráta hodnoty auta, která se především u dražších modelů a některých značek dostane až k 60 % za jeden jediný rok! Ne nadarmo se říká, že auto je tou nejhorší investicí (pokud tedy nekupujete veterána jakožto jistotu návratu vložených financí).

Před porovnáním výhod a nevýhod ojetých vozů se musíme trochu rozmyslet, o jakém typu ojetého vozu přemýšlíme. V současnosti jsou velmi oblíbené roční vozy, či vozy referentské, které jsou pravidelně servisované u autorizovaných prodejců a mají ještě tovární záruku. Stejně tak patří do častého výběru vozy na operativní leasing, které původní „vlastník“ vyměnil za nový model a prodejce tak může zaručit jasnou servisní historii a původ vozu či možnost havárie a jiných poškození. Tyto kousky padají cenou o dost níže než nové, ale pořád se dají v podstatě za nové považovat.

U starších vozů v bazarech a u dealerů musíme dodržet základní pravidla koupě a ověření zboží. Postupů může být samozřejmě více, ale já se pokusím uvést to, co je v silách alespoň trochu znalého kupujícího.

První chybu děláme u samotného výběru

Samozřejmě, každý máme určité představy o vozu – o jeho barvě, vlastnostech, prostoru, motoru, výkonu, stáří, pořizovací ceně… ovšem nezapojujme jen emoce, ale i logiku. Opravdu potřebujete diesel jen kvůli nižší spotřebě? Jezdíte více po městě či na dálnici? Prémiové značky nemusí být vždy zárukou kvality. Jaké jsou provozní náklady a cena pojištění? Co síť autorizovaných servisů? Kolik stojí náhradní díly? Jaké jsou reference uživatelů daného modelu na webu? Budete chtít auto za pár let prodat, či si jej ponecháte až do konce? Nebude vám auto za pár let vyhovovat? Plánujete rodinu? Je tato značka opravdu spolehlivá? Skutečně potřebujete co nejvyšší výkon za nízkou cenu? Proč volit turbo, když atmosféra je spolehlivější? Jsou ty dvacetipalcová alu kola opravdu nezbytná? Jak se vozidlo chová při řízení? Vyhovuje vám nastavení podvozku? A mnoho dalšího… nelze dát univerzální návod, protože každý jsme jiný a každý od vozu vyžadujeme něco úplně jiného. Ale jak se říká: typ a model auta napoví o samotném řidiči opravdu hodně.

❞ Na prvním místě bych volil autorizované prodejce se svým vlastním servisem. Dále pak velké a ověřené autobazary, které mají dobré reference...

Prodejce

Když už máte představu, jaký vůz budete chtít (stačí jen například kombík v benzínu, určité skupiny značek, stáří a cenová hladina), tak zvažte, kde jej budete shánět. Na prvním místě bych volil autorizované prodejce se svým vlastním servisem. Dále pak velké a ověřené autobazary, které mají dobré reference. Tady však nezapomeňte, že i kvalitní prodejce může prodat špatné vozidlo. Jeho nový majitel celou záležitost začne řešit i na internetu, a vy tak můžete dospět k názoru, že tohoto prodejce nechcete za žádnou cenu. Pokud tento bazar prodá tisíce aut a u pár kusů se objeví problém, není to hned důvod k vyškrtnutí z možného seznamu vámi vybraných prodejců. Horší variantou jsou malé bazary, kde je menší obrat, výběr i záruky. Zde vás s největší pravděpodobností budou tlačit do tzv. ležáků, stojáků, přezrálých banánů a podobně – jednoduše řečeno, do toho, co nejde na odbyt a co mají dlouho na place (nemůžeme však generalizovat).

Zvláštní kategorií jsou koupě přímo od soukromých majitelů, ale já osobně bych se této variantě úplně vyhnul. Stejně tak se vyhýbejte tomu, abyste auto prodali známému či v rámci rodiny. Může, ale nemusí to být lidově řečeno v „cajku“, a za ty problémy to opravdu nestojí. Neznámý soukromý prodejce sice podle zákona nese určitou odpovědnost za závady a skryté poruchy, ale bude dosti složité vše dokazovat a vymáhat. Další věc jsou přepis vozu, registrace, pojistka a podobně – tato problematika by byla na samotný článek!

Co se týká kontrol samotných autobazarů, tak tu provádí ČOI. A jaká jsou její zjištění za poslední dva roky? V roce 2020 bylo provedeno 48 kontrol autobazarů, 24 se zjištěním porušení zákona. V roce předcházejícím pak 52 kontrol, 21 se zjištěním porušení zákona. V rámci těchto dvou let (2019 a 2020) nabylo právní moci 59 pokut v celkové výši 3 645 000 Kč. Jde o pokuty, které také vycházejí z kontrol z let předchozích, protože správní řízení zpravidla trvá několik měsíců. (Jiří Fröhlich, tiskový mluvčí ČOI)

Kontrola samotného vozu

Tak jsme se dostali až do fáze, kdy už máte vybraný model a stojíte před konkrétním kouskem. Některá ověření však můžete ještě před samotnou návštěvou udělat z pohodlí domova. Stačí zvednout telefon, kontaktovat prodejce se zájmem o daný konkrétní vůz a požádat jej o sdělení VIN kódu a auto si prozatím zarezervovat na krátkou dobu, než si jej trochu proklepnete. Pokud vám prodejce VIN nesdělí, tak na koupi zapomeňte – takové nesolidní jednání nevěstí nic dobrého. Máte tedy VIN a můžete si vůz „proklepnout“ – navštivte například stránky www.zkontrolujsiauto.cz, které provozuje společnost Cebia (můžete ovšem ověřit vůz i na: www.carvertical.com, cz.vin-info.com, vindecoder.eu, www.kontrolatachometru.cz a dalších). Zde si za poplatek několika set korun můžete nechat ověřit vůz podle dodaného VIN kódu – obdržíte certifikát, kde najdete například kontrolu najetých kilometrů, záznamy o dopravních nehodách, záznamy servisních úkonů, informace o stáří, odcizení a podobně. Možná se vám cena bude zdát trochu vysoká, ale když srovnáme problémy, které by mohly nastat, tak je pár stovek docela pakatel. Á propós, dobré autobazary takové certifikáty nabízejí samy a nemusíte si připlácet.

Fyzická kontrola – máme tedy vybráno, údaje jsou v pořádku a nyní musíme provést fyzickou kontrolu samotného vozu. Na prvním místě je důležitá kontrola dat z velkého technického průkazu s realitou. Musí sedět všechny údaje – barva, motor, VIN, pneumatiky, výbava… Vyžádejte si jej hned na začátku – dost často se stává, že velký technický průkaz uvidíte až po podpisu kupní smlouvy a nikdo shodu dat s realitou neřeší.

VIN – identifikační číslo vozidla (Vehicle identification number) – najdete vyražené na karoserii vozidla v motorovém prostoru – například na krytu tlumiče, na přepážce mezi motorem a kabinou vozu, na okraji  blatníku, na podlaze či v zavazadlovém prostoru. Podívejte se, zda není pozměněn, přeražen  nebo jestli nebylo s dílem, na kterém je umístěn, manipulováno. Podvodníci mohou vzít díly s kódem z jiného vozu a převařit na vůz zcela jiný (bouraný či odcizený). Moderní auta mají VIN kód také umístěn viditelně pod předním sklem v blízkosti stěračů – ten si také prohlédněte a porovnejte s tím na karoserii.

Kontrola roku výroby – omlazování patří mezi nejčastější podvody a manipulace nepoctivých prodejců aut. A jak poznat skutečný rok výroby laickým pohledem? Je to celkem snadné – v podstatě každý díl na voze by měl mít vyražený rok výroby. Nejsnadnější je kontrola oken – na každém najdete označení výrobce, číslo a také rok výroby – ten je většinou označen jen posledním číslem roku. Například ……3 – v takovém případě se jedná o rok výroby 2003. Rok 2013 by měl samozřejmě podobu ……13. Všechna okna by měla mít stejný rok výroby. Schválně píši „by měla“, protože to nemusí platit na 100 %. Pokud máte vůz, který byl vyroben například v březnu 2020, mohou mít okna označení jak pro rok 2020, tak i pro rok 2019 – záleží na skladových zásobách při samotné výrobě. Další trochu neznámou může být čelní okno, které mohlo být poškozeno odletujícím kamínkem a bylo vyměněno. Takže rok výroby porovnávejte především na menších plochách, u kterých nehrozí poškození.

Rok výroby najdeme třeba i na bezpečnostních pásech (dole u sedačky naleznete cedulku s označením a rokem výroby – ten by měl sedět na 100 %). Dále můžete porovnat označení na některých krycích plastech, agregátech, klimatizaci, nádobkách kapalin, olejové vaně a podobně. 

Typový štítek – najdete jej v motorovém prostoru, dále na sloupku vozidla při otevření dveří řidiče či spolujezdce, výjimečně v zavazadlovém prostoru. Opět zkontrolujte všechny údaje s velkým technickým průkazem. Pokud štítek chybí – opět dejte ruce pryč. Značí to určitou manipulaci a hrozí nebezpečí, že budete mít problém se samotnou registrací a přihlášením vozu u STK.

Duplikát velkého TP – pokud vám prodejce dá do ruky duplikát místo originálu, tak vůz nechte být. V duplikátu chybí dost podstatných údajů oproti prvotisku a tím mohou být maskované a zatajované podstatné údaje. Především o počtu předešlých majitelů.

Typ a výrobní číslo motoru – to najdeme vyražené na bloku motoru, někdy je dosti nedostupné, a ověřte si jeho shodu s velkým TP. Nesmí být poškozené, broušené či přeražené. V takovém případě auto nekupujte.

Kontrola najetých kilometrů – tak zde narážíme asi na nejčastější nešvar a podvod při prodeji ojetých vozidel. Dříve bylo poměrně snadné poznat stáří vozu – plasty nebyly tak kvalitní, antikorozní ochrana pokulhávala… zkrátka moderní vozy vydrží mnohem více než ty starší. Na to právě hřeší nepoctivci – stačí vůz pořádné omýt, použít autokosmetiku, vyčistit interiér, popřípadě vyměnit volant a řadicí páku, plasty na pedálech a rázem se nám vůz omladí o mnoho let a cena letí vzhůru. To vše je spojeno s manipulací tachometru.  Dříve na to stačil nástavec a vrtačka, dnes se na to používá elektronika a přepis pomocí diagnostiky.

Jen pro vaši představu: odhaduje se, že více než 40 % vozidel v Česku má přetočený tachometr a každý čtvrtý automobil je úředně omlazen! (zdroj www.sdruzeni-sova.cz).

 foto: DS MP Praha, pixabay.com

Zobrazení: 879