Rozkoš bez Rizika - Se srdcem ve znaku a pomocí na dlani

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pondělí 30. srpen 2021 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Tehdy jsem uviděl ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů.  Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahokamy a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva. Zjevení svatého Jana jistě není tím správným předobrazením moderní sexuální pracovnice. Ale co správné je? Kde se dozvědět pravdu? Z filmů? Knih? Článků na internetu? Jak vypadá sexbyznys u nás v metropoli? Kolik lidí se v něm pohybuje a jaké jsou vlastně důvody přijetí tak stigmatizovaného povolání? Asi jen na prstech jedné ruky by se dala spočítat místa, kde na tyto otázky obdržíte věrohodnou odpověď. Jedním takovým je organizace ROZKOŠ bez RIZIKA, která už téměř třicet let pomáhá sexuálním pracovnicím překonávat nástrahy jejich mnohdy nebezpečného živobytí. Pojďme je tedy navštívit a vyzpovídat.

Moje první kroky vedou do Zlaté ulice na Praze 1. Žádné poradenské centrum zde ale nehledejte. Hudbu, dobré pití a řadu zajímavých přednášek však ano. Startuje zde festival Zlatá x chemie x 2021. Jedná se o festival Chemického divadla s řadou hostů, věnovaný mafiím, organizovanému zločinu a veřejnému prostoru centra Prahy. A právě tento festival si jako další zastávku vybrala sanitka s logem ROZKOŠ bez RIZIKA v rámci svého terénního programu zaměřeného na bezplatné testování HIV. Jsem moc zvědavý, jak to celé probíhá.

Hudebníci ladí svoje nástroje, slečna v občerstvení „narazila“ sud, ale sanitka pořád nikde. Volám tedy tiskovou mluvčí a ta mě ujišťuje, že jsou již za rohem, jen má jejich vozidlo problém s úzkými uličkami Prahy 1. To se dá pochopit, a tak čekám. Po dalších zhruba 40 minutách se spouští déšť a já jsem o to nervóznější. Znovu zvedám telefon a dozvídám se, že se slečny z Rozkoše zasekly u předního vchodu. Vydávám se tedy za nimi. Nacházím sanitku zablokovanou mezi zaparkovanými auty, pracovnice z Rozkoše v červených tričkách pobíhající kolem a to vše za vydatného deště. Celou kulisu dokresluje nervózní pán, který by rád projel zablokovaným vjezdem. Slušné drama, ale něco mi tu nesedí. Přesto, že pán vypadá, jako když někoho zfackuje, a nehledě na velké provazce studeného deště se všichni usmívají a vtipkují. Nevím, zda je to tréninkem, povahou nebo odolností nasbíranou během let práce s těžkými osudy klientek, ale kdybych se dal někdy na dráhu sexuálního pracovníka, slečny jsou určitě ty pravé, které by měly řešit moje problémy.



Po pár minutách se pod jedním deštníkem schovávám s vedoucí celé akce paní Šádkovou a radím jí, aby zavolala linku 156. Strážníci mohou prolustrovat automobily kolem sanitky a případně zavolat majitele, aby „popojeli“. Zhruba za 10 minut je hlídka na místě, ale na lustraci vůbec nedojde. Strážníci sanitku obešli z obou stran, jeden sedl za volant a opatrně vycouval. Situace vyřešena. Díky počasí však festival zeje prázdnotou, a tak se sanitka přesune jinam. Domlouvám si tedy schůzku v kontaktním centru a vyrážím se někam usušit.

❞ V loňském roce byla organizace v kontaktu s 1749 fyzickými osobami, kterým bylo poskytnuto 4420 služeb. Dále například testování na HIV, kterého jsem byl a nebyl svědkem, podstoupilo v rámci organizace v loňském roce 2714 osob...

V rámci přípravy na schůzku s paní Šádkovou otevírám výroční zprávu Rozkoše za loňský rok. Dozvídám se o širokém spektru služeb, které klientům nabízejí. Jste sexuální pracovnice a máte dluhy, zdravotní problém nebo Vás někdo fyzicky či tělesně poškozuje? ROZKOŠ bez RIZIKA Vás provede celým procesem od začátku do konce. V loňském roce byla organizace v kontaktu s 1749 fyzickými osobami, kterým bylo poskytnuto 4420 služeb. Dále například testování na HIV, kterého jsem byl a nebyl svědkem, podstoupilo v rámci organizace v loňském roce 2714 osob. To není úplně málo. Otestovat se lidé mohou v rámci terénních programů, nebo přijít přímo do kontaktního centra v Bolzanově ulici, stejně jako já. Já však nejdu za testem, ale za paní Šádkovou, která mě vítá, jak jinak než s úsměvem.

Kávu odmítám a při krátkém čekání si představuji, jaké to musí být, řešit problémy lidí, kteří jsou často na hranici propasti. No, třeba se to dozvím v  odpovědích na mé dobře mířené otázky.

Řekla byste něco o sobě?

Jmenuji se Kateřina Šádková a přišla jsem do organizace ROZKOŠ bez RIZIKA (R-R) hned poté, co jsem vystudovala vysokou školu, obor sociální práce. Začínala jsem na pozici terénní sociální pracovnice a zhruba po dvou a půl letech jsem se stala vedoucí poradenského centra tady v Praze.

Představila byste organizaci?

R-R byla založena krátce po revoluci v roce 1992 naší současnou generální ředitelkou Hanou Malinovou. V té době byl pouze terénní program. Naší primární cílovou skupinou jsou osoby poskytující různé sexuální služby. O osobách můžu mluvit až od loňského roku, jelikož do loňského roku jsme se zaměřovali pouze na ženy pracující v sexbyznysu. My, jako Rozkoš, máme postoj k sexbyznysu takový, že ho respektujeme. Není naším cílem jít do terénu a snažit se ty ženy spasit tím, že je z toho byznysu vytáhneme. To, s čím už nejsme úplně v pohodě, jsou nepříznivé sociální situace, na základě kterých jsou osoby nuceny do sexbyznysu vstoupit.

Zabýváte se jen pouliční prostitucí?

V tom devadesátém druhém jsme neměli žádnou pobočku, takže to byla čistě pouliční scéna, na kterou Hana cílila. Poradenské centrum v Praze vzniklo v devadesátém pátém a od té doby máme i odborné sociální poradenství. V tuto chvíli docházíme jak na pouliční, tak na privátní scénu. Nabízíme naše služby i eskortním službám a navštěvujeme i některé kluby.

Jak se od 1992 vyvíjely trendy? Dokázala byste to popsat?

Já mohu porovnávat posledních 5 let, ale ze zdrojů vím, že v devadesátých letech většina našich klientek byla na pouliční scéně a zároveň byl velký boom klubové scény. V tu dobu pravděpodobně nebyla privátní scéna, nebyly eskortní služby. Klubů bylo v té době opravdu velké množství. Teď za posledních 5 let ubyla klubová scéna víc než o polovinu. Když jsem začínala, tak tady bylo nějakých 40 klubů. V současnosti jich je kolem dvaceti a ještě uvidíme, co s tím udělá covid. Pravděpodobně se ještě některé uzavřou.



Kluby ubývaly ještě před koronou. Čím si to vysvětlujete?

Sexuální pracovníci začali pracovat sami na sebe. Posledních 5 let se počet privátů na území Prahy neustále navyšuje.

Naše odhady jsou takové, že je v Praze kolem 20 klubů,Naše odhady jsou takové, že je v Praze kolem 20 klubů,o kterých se ví. Privátní scéna je hodně uzavřená.Odhadujeme, že v Praze může být400 až 600 privátů...

Mluvíte o „scéně“. Jak si jí má běžný člověk představit? Jak je například velká?

Naše odhady jsou takové, že je v Praze kolem 20 klubů, o kterých se ví. Privátní scéna je hodně uzavřená. Odhadujeme, že v Praze může být 400 až 600 privátů. To číslo, je takto vysoké z důvodu, že mnoho našich klientek má víc inzerátů pod různými telefonními čísly, pod různými adresami. Tudíž my nedokážeme odhadnout, kolik jich tady je. Z těch 400 až 600 jsme v kontaktu zhruba s jednou třetinou a s padesátkou spolupracujeme více. Pouliční scéna se hodně mění.

Vše se dnes přesouvá do online prostoru. Vnímáte tento trend i ve Vaší práci?

Pro nás je to trochu novinka. Bylo to tu už před covidem, ale počty našich klientek z těchto kruhů byly minimální. Pak přišel covid, uzavření podniků a ženy hledaly možnost, kde by mohly služby poskytovat, aby neporušovaly jednotlivé vyhlášky a tím pádem šly do online prostoru. Na jednu stranu je to fajn, že je to trochu bezpečnější, než když je slečna sama na privátě a neví, kdo jí tam přijde a co se všechno může stát, ale naopak pro nás je to cílová skupina, kterou strašně těžko oslovujeme.

Vy jako R-R provozujete program, v rámci kterého jezdíte speciálně upravenou sanitkou, a lidé se u Vás mohou zdarma otestovat na HIV. Co se děje dál, když test vyjde pozitivní?

Reaktivní. Testy mohou vyjít negativně nebo reaktivně. Když někomu vyjde test reaktivně, ještě to neznamená, že by musel být s jistotou pozitivní. Znamená to, že sestra nabídne odběr plné krve, kterou posíláme do laboratoře, a dotyčný se pak do 10 dnů doví, jak na tom je.

Jak velkou část problémů, se kterou klienti přijdou, řešíte přímo Vy?

Většinu problémů se snažíme řešit přímo tady. V rámci sociálních služeb máme registrované odborné sociální poradenství a terénní program. Pak ještě mimo jsou ty zdravotní služby, které nabízíme. Dám příklad. Přijde k nám klientka se zájmem o vyšetření. Jenže jelikož jsme v sociální službě, tak tomu samotnému vyšetření předchází pohovor se sociální pracovnicí. Tam se často dozvíme, proč daná žena do sexbyznysu vstoupila. Můžou to být dluhy, můžou to být matky samoživitelky. Například co se týče dluhů, se snažíme všechno připravit tak, aby když už přijdeme do dluhové poradny, bylo vše tip-ťop. Dluhy jsou jedny z mála věcí, které vlastně dáváme někomu dál, protože nejsme dluhová poradna, ale spoustu dalších nepříznivých situací řešíme přímo tady, například znásilnění nebo jiný druh násilí. Je tu k dispozici terapeutka nebo právnička.



Co byste ráda, ze své pozice, zlepšila nebo zrealizovala?

Já bych se ráda zaměřila na výzkumy, protože třeba poslední výzkum ohledně násilí máme z roku 2016. Myslím, že k tomu bychom se měli v Rozkoši vrátit. Analyzovat data. Jsme tu bezmála třicet let, máme spoustu statistických údajů a dalo by se to hezky zpracovat tak, abychom naše služby mohli prezentovat veřejnosti, a tím ukázat k čemu je naše práce důležitá.

Jaký bude do budoucna trend ve Vaší oblasti?

Pravděpodobně se budeme muset nějak dostat do online prostoru, protože tam se to bude rozjíždět ve větším.

Co počty lidí zapojených do sexbyznysu? Myslíte, že se budou zvyšovat nebo snižovat?

Úplně si nemyslím, že se budou snižovat.

Dokázala byste odhadnout procento lidí, kteří dělají v sexbyznysu z vlastní vůle? Nejsou pod tlakem a možná je i práce baví?

Kdybych mluvila jen za Prahu, tak my se setkáváme s lidmi, kteří jsou s tím v pohodě a opravdu to dělají, protože je sex baví, ale pořád se bavíme zhruba o 5 % našich klientek.

A jak vás vlastně klientky berou?

Je to osoba od osoby. Většinou kladně, ale setkáváme si i s lidmi pod vlivem drog, nebo s nějakou duševní poruchou a tam jsou ty situace občas vyhrocené.

A co majitelé barů nebo partneři klientek?

Jsou určité kluby, které mají o služby zájem. S manažery se domluví termín, kdy dorazíme. Pak jsou kluby, kam to chodíme zkoušet. Nemáme stanovené termíny, zkusíme prostě zazvonit. Buď nás tam pustí, nebo ne.

Je nějaká oblast, která se Vám nedaří uchopit tak, jak byste chtěli?

Nejde tak ani o nás, ale ve chvíli, kdy je klientka například znásilněna. My s ní provedeme všechny náležité kroky, ona si projde tím dlouhým stresujícím procesem, a pak je z toho jen podmínka pro pachatele, tak asi chápete, že spokojeni nejsme.

❞ Například v Libereckém kraji jsou naše klientky převážně matky, tady v Praze máme zase hodně studentek. Tvoří až 20 %. Velká část byly cizinky, kterých teď ubylo díky covidu...

Působíte ve více regionech. Mění se dle oblastí Vaše práce?

Je to různé. Například v Libereckém kraji jsou naše klientky převážně matky, tady v Praze máme zase hodně studentek. Tvoří až 20 %. Velká část byly cizinky, kterých teď ubylo díky covidu. Je tu také větší sorta klientek, které sex opravdu baví, ale v příhraničí takové ženy moc nejsou.

Cizinky?

Je tu východní blok, ale měla jsem zde i často ženy z Nigérie.

Nedeformuje Vás tohle prostředí?

Já si to tak neberu, ale přiznávám, že je to časté téma supervizí a intervizí týmu. Jsme tu poměrně mladý kolektiv. A musím říct, že mě překvapuje, jak to s některými kolegyněmi pracuje.

Ve výroční zprávě, o které jsem se již zmiňoval, lze nalézt mnoho dalších zajímavých statistik. Například, že 74,8 % klientů je české národnosti, 5,8 % ukrajinské, 5,4 % slovenské a další. Dále, že nepříznivé situace, se kterými klienti do Rozkoše přicházejí, jsou většinou zdravotního charakteru a to  44 %. Druhou příčku se 14 % obsadily finance a třetí s 11 % bezpečí. Pro mě však je asi nejdůležitější údaj ten, který padl v rámci našeho rozhovoru. A to, že pouze 5 % klientů vstoupilo do sexbyznysu z vlastní vůle. Tedy plných 95 % sexuálních pracovníků a pracovnic by si toto povolání bez tlaku nějaké nepříznivé situace nevybralo. Musí to být opravdu těžké. Pohybovat se v šedé zóně. Bát se násilí, nemocí, odsouzení rodiny, nebo neschopnosti zajistit vlastní děti, a proto je velmi dobře, že tu organizace jako ROZKOŠ bez RIZIKA je. Už téměř třicet let nesoudí, vymezuje hranice a pomáhá tam, kde se lidé často bojí o pomoc jen přihlásit.


 foto: Rozkoš bez Rizika

Zobrazení: 1508