iReportér David

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 5. listopad 2019 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

  Kolega David Tichý nastoupil k MP Praha v roce 1993, posledních 10 let pracuje jako kameraman Dokumentační skupiny. O fotografii, jeho velké lásce, už čtenářům před časem vyprávěl. Tentokrát je mým partnerem v rozhovoru jako iReportér České televize...

Davide, co si mám pod názvem iReportér představit?

  Jde o projekt České televize (ČT) zaměřený na občanskou žurnalistiku. Stejně, jako když lidé posílají fotky do novin Metro. Tím jsem taky začínal, a když přišla na konci roku 2015 Česká televize s projektem iReportér, tak jsem se do něho 10. ledna 2016 zapojil. Původně šlo o pilotní projekt, ve kterém oslovili diváky, aby jim posílali videa podle zadaných parametrů. Ty potom umísťují na webu ČT. Jako první začalo videa využívat Počasí a využívá je do dneška. Můžete je vidět před hlavními zprávami, v upoutávce na počasí, i s uvedením jména autora. Počasí točí kdekdo, ale několika z nich bych si netroufl konkurovat. Zatímco v Praze mají média všechno blízko a jsou hned na místě, v krajích je to jinak. Než se dostane štáb s kamerou, kam potřebuje, natočí to dřív někdo z iReportérů. Mají to rychle a zadarmo

Jaké jsou ty požadované parametry videí?

  V podstatě hlavním předpokladem je natočit záznam na šířku. Většina lidí dnes filmuje mobilem, ale když to natočí na výšku, tak to s obrazovkou nejde dohromady. Oči taky nemáte pod sebou, ale vedle sebeJ. Celé je to postaveno na mobilních telefonech. Kdokoliv se může do iReportéra zaregistrovat, dát kontakt, stáhnout si aplikaci a přímo z ní může filmovat. Nebo to nahraje na mobil a pak to do aplikace vloží společně s popiskem, o co se jedná a odešle to rovnou z mobilu. Já to dělám malinko jinak, protože mi filmování mobilem nevyhovuje. Většinou filmuju foťákem, který mám pořád u sebe a kde mám víc možností nastavení. Foťák propojím s telefonem přes wifi, video přetáhnu do mobilu, případně střihnu, poskládám záběry do sebe a odešlu přes aplikaci do ČT. Dalším daným parametrem je původní zvuk, autentický ruch, s kazy si postprodukce poradí. Videa iReportérů pak slouží jednotlivým redaktorům k prezentaci nebo doplnění konkrétních událostí. Několikrát se mi povedlo být na místě dřív a moje záběry se jim hodily. Klasicky třeba nehody a kolony na dálnici. Co se týká rozsahu, tak by měl mít záběr minimálně 10 vteřin a maximálně 3 minuty. Pokud se jedná o něco zásadnějšího, tak klidně 5-6 minut, datový přenos pak ale samozřejmě potřebuje delší čas. Délka odvysílaného záběru je většinou v řádu několika vteřin, málokdy delší. Podle toho, co potřebují.

Redaktor ČT Petr Sojka vás v červnu v pořadu Z metropole označil za nejpracovitějšího pražského iReportéra. Takže Hujer?

  To nevím. Poslal jsem do ČT přes dva tisíce videí a cca 10 procent bylo odvysíláno, což je standardní průměr. První v lednu 2016 a poslední o minulém víkendu z festivalu Signál. Když to zprůměruju, tak to vychází na jedno týdně. Což není zase tak moc. Ze začátku toho bylo samozřejmě daleko víc než teď.

Máte představu, kolik podobných nadšenců v metropoli je?

  Když jsem v roce 2017 byl na workshopu v ČT, bylo registrováno kolem dvaceti tisíc  iReportérů z celé republiky. Prvotní nadšení ale u většiny zaregistrovaných rychle vyprchalo. Pravidelně přispívají asi dvě stovky z nich. Ti zůstali věrní a posílají videa prakticky každý den. Jde hlavně o tzv. počasáře – autory časosběrů mraků, zvláštních meteorologických jevů. Jsou po celé republice a rukopis jednotlivých autorů už znám, i ta místa.

Znáte se s některými osobně?

  Ano, s některými jsem se poprvé potkal právě na workshopu ČT v roce 2017. Tehdy probíhal v Praze a zúčastnili se ho i vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal, redaktor Václav Moravec, vedoucí celého projektu Oldřich Borůvka a šéfeditor David Černý.

Když vaše video ČT využije, dozvíte se o tom?

  Až na výjimky bývá autor videa informován mailem. Někdy se stalo, že jsem poslal video a následně objevil chybu v popisku. I když většinou reagovali rychle, přišla mi nejprve automatická reakce z oficiálního mailu, že mi odpoví do 30 dnů. Tahle hláška mě rozčilovala, tak jsem na facebooku založil pracovní uzavřenou skupinu iReportéři ČT. Dnes už máme kolem 200 členů a stal se z toho oficiální profil ČT. Kromě iReportérů tam jsou i redaktoři, editoři, reportéři z krajů. Komunikace je operativní, chyba v popisku nebo technický problém se daří odstranit obratem. Česká televize se inspirovala a založila veřejnou skupinu pro fanoušky s podobným názvem. Moderátorem pracovní skupiny jsem byl původně já sám, ale teď už nechávám volné pole i kolegům. A díky FCB jsme už měli několik srazů.

To je zajímavý nápad. Scházíte se pravidelně?

  Já to organizuju v Praze, většinou se jedná o zimní předvánoční sraz a přijíždí i lidi i z jiných krajů. Kolegové odjinud zase organizují srazy v jiných městech. Takže některé nadšence znám osobně, někdo točí na mobil, jiný na foťák, kameru. Mají různé způsoby a různý styl. Důležité je zmínit, že jsme tam dva Žižkováci. Točíme podobné akce, takže se většinou potkáváme – masopust, vinobraní, drakiáda, vánoční trhy, Noc kostelů, Klinika v Jesenince … Mám tak jistotu, že když se něco děje a já jsem mimo Prahu, tak kolega Petr Porubský pokreje vše, co se děje na Žižkově. Je to neuvěřitelné, ale stihne úplně všechno. V práci chodí na noční, takže má přes den volno a je opravdu všude.

Komunita iReportérů bude asi hodně pestrá…

  Jsou to lidé různých profesí, od svářeče po soudce. Převahu mají překvapivě ženy v důchodu, které se baví natáčením akcí v regionech nebo záznamy počasí. Kolegyně Marie Špilauerová z Novohradských hor má hned za domem zahradu s rybníkem a její západy slunce jsou boží. Horalka Marie Rychlá z Jeseníků zase filmuje sněhové kalamity tam, kde neprojedou ani silničáři.

Odměnou iReportéra je vlastně odvysílané video. Probíhá ještě nějaké srovnávací hodnocení?

  Studia v Brně a Ostravě vyhlašují nejlepší videa každou sobotu, v Praze většinou v pátek kolem 15. hodiny na ČT24 v pětiminutovém pořadu iReportér. Tři výherci pak dostanou reklamní předměty. Vzhledem k tomu, že já už mám všechny, tak mě nevyhlašují, jen chválíJ. Už jsem jim poslal nějaké nápady na nové výhry, třeba bunda s logem iReportéra, to by se mi líbilo.

Davide, já o vás vím, že pro nápad obecně nejdete daleko. Určitě by bylo škoda nezmínit vaše Fotohádanky …

  Fotohádanky jsou otevřenou skupinou, kterou jsem před časem založil na facebooku. Ze začátku jsem tam dával fotky sám, teď už je nás víc a skupina žije vlastním životem, nemá žádné prostorové ani časové omezení. Nápad vznikl v Paříži na Montmartru, kde jsem před lety vyfotil uličku, která vypadala úplně stejně jako ulice Řehořova na Žižkově. Dal jsem si práci, aby tam nebyla žádná dopravní značka, nápisy na domech, aby nebyly vidět SPZ, záměrně jsem fotil z konkrétního úhlu. Založil jsem Fotohádanky, vložil fotku uličky a lidi dlouho marně hádali. Většina z nás totiž chodí nebo jezdí denně do práce stejnou cestou, čučíme do mobilů a hlavu nezvedneme. Někdy se podaří uhodnout místo na fotce za několik vteřin, někdy neuhodnou několik let.

A letos jste si řekl, že by to chtělo nějakou změnu …

  Tentokrát mě inspirovalo setkání s Žižkovákem a fotografem Robertem Vano na jednom workshopu, kde vyprávěl, jak během jeho fotografických začátků musel jako asistent udělat každý den daný počet fotek. Má to od té doby tak zafixované, že kdyby si měl fotit jen palce u nohou, tak musí ten počet fotek každý den udělat. Tou každodenní pravidelností se učil fotit. Tak jsem si řekl, že udělám malou skupinu pro pár přátel, aby se v tom focení zdokonalili a tak vznikl Fotodeník všedních dnů. Musí denně vyfotit tři fotky, úplně jedno čeho, a vložit je bez popisku, jen s datem. Abych je motivoval, chtěl jsem fotky každou středu v 16 hodin hodnotit a bodovat. Teď už je tam více 100 lidí a já jsem přestal stíhat. Nakonec jsem rád, že se editorské práce ve skupině dobrovolně ujala redaktorka Českého rozhlasu Monika Chmilová. která hodnotí zaslané fotografie. Ženy, kterých je většina, ještě přišly s nápadem vyhlašovat focení na konkrétní témata měsíce. Úplně nevím, kam se dobereme, protože nejaktivnější členka skupiny Barbora Trávníčková už má téměř 300 bodů… Ale musím uznat, že u některých je vidět rapidní zlepšení.

Co vaše dvě dcery? Zlákaly fotografie nebo kamera některou z nich?

  Ta mladší jde v mých stopách. Je členem dětské skupiny iReportéra a už jí pár videí odvysílali.

Tak hodně podařených kousků a děkuji za rozhovor.

Zobrazení: 1905