Jakub Krucký zápasník, trenér, rozhodčí, předseda a starosta

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 3. prosinec 2019 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

  Hned po absolvování tříměsíčního kurzu a zaškolení nastoupil Jakub Krucký 1. ledna 2010 do Hlídkového útvaru Metro a na trase C ho můžete potkat dodnes. Je mu 47 let, většinu života má spojenou se zápasem ve volném stylu. Taková věrnost si zaslouží pozornost, proto jsme s kolegou Vojtou rádi přijali pozvání na trénink zápasníků do Sokolovny TJ Vyšehrad.

Jakube, proč právě zápas? Už v osmi jste navázal na rodinnou tradici?

  Ne, je to paradox. Já jsem dlouho bydlel tady vedle, v Podolí. Naše rodina je víceméně fotbalová. Ale já jsem moc fotbalový nebyl, spíš takový rváček, tak volba byla jasná. I postavou jsem byl spíš zápasník než pětideko na hřišti. Tak táta rozhodl, že mě dají na zápas. V historických knihách Sokola Vyšehrad jsem dokonce našel, že jsem přišel na podzim 1980 a jsem mu věrný do dneška.

A hned volný styl?

  Ze začátku jsem střídal oba styly – volný i řecko-římský. My to u malých dětí preferujeme i dnes. Nejprve styly střídají, rozvíjejí se více všestranně a později se teprve ukáže, který styl komu lépe padne.

Kdy jste se rozhodl vy?

  Po základce jsem nastoupil na Sportovní gymnázium Nad Štolou, kde jsem se stal členem školního zápasnického týmu a musel jsem si vybrat a já se rozhodl pro volný styl.

Základní rozdíl pro laika?

  Zatímco v řecko-římském zápase smíte dělat chvaty pouze od pasu nahoru, ve volném stylu na celé tělo, takže i na nohy. V tom je základní rozdíl, kterému se přizpůsobují i třeba postoje zápasníků.  Ve volném stylu je větší prostor pro technické chvaty, je pro mě kreativnější. Ale oba styly mají samozřejmě přesná pravidla a mantinely. Nemá to nic společného s MMA. :)

Co bylo po maturitě?

  Po střední škole jsem na nějaký čas ze sportu vypadl, začal jsem pracovat, vojna, rodina a pak jsem se k zápasu vrátil. Jak si na to zvyknete, tak vám to pak chybí. Tenkrát za mnou přišli kluci ze Smíchova, jestli bych za ně nezápasil 2. ligu. Tehdy se v ní střídaly váhy: volnej, řecák, volnej, řecák a další kolo v obráceném pořadí. Měl jsem 76 kilo a v téhle váze se mohlo zápasit v obou stylech, tak jsem je, jako volnostylař, napadl já. Protože vyšehradští vždycky, když neměli svoje družstvo, tak zápasili za Smíchov. Dneska taky zápasíme za jeden společný tým: TJ Sokol Vyšehrad a Klub atletů (KA) Smíchov. Tak jsem souhlasil, zápasil 2. ligu, pak jsme se dostali do 1. ligy. Nějakou dobu bylo málo lidí, tak jsme nesoutěžili a před pěti lety jsme se dohodli, že už máme lidí zase dost a že by bylo načase vrátit se na ligové žíněnky. Mám ve svém kádru trojnásobného a dvojnásobného mistra republiky. Postavili jsme zajímavý a silný tým.

Vy už jste zkrátka potřeboval sport a endorfiny k životu…

  Těšíte se na tréninky, ze sportu máte kamarády na celý život. Není to jen o tom sportování, ale o týmu. My se scházíme i mimo tréninky. Teď jsme se tady sešli dva kmenoví trenéři z Vyšehradu a po jednom z Tábora, Smíchova a Bohemky. Všichni jsme ve vyšehradském týmu a s klukem z Tábora se znám od svých deseti let.

Takže informace z médií o nedostatku trenérů se vás netýká?

  Vyšehrad jede :), po stránce trenérů to máme momentálně zabezpečené velice kvalitně.

Zápasí se ve čtyřech ligových kolech?

  Je první liga ve volném stylu, první v řecáku. Ti nejlepší zápasníci jsou zhuštění do jednotlivých týmů. Dříve byla první liga, druhá liga, přebor, ale teď těch dospělých není tolik. Jedno z ligových kol pořádá každý tým doma. My jsme ho pořádali tady ve velké tělocvičně na konci září. Za velkého zájmu diváků. :)

Tak to je dobře…

  Naštěstí si zápas opravdu zájem získává. Navíc ligové kolo na Vyšehradě je pověstné tím, že se tady scházejí všichni bývalí pražští zápasníci. Odchovancem Sokola Vyšehrad je například bronzový olympionik z Mexika 1968 Miroslav Zeman. Zápasil za Vyšehrad, pak šel do Rudé hvězdy, dnes je mu 70 let a vždycky rád přijde.

  Po skončení aktivní kariéry jste se ve svém mateřském oddíle stal trenérem, dnes jste hlavním trenérem. Jaké kategorie trénujete?

  Trénuju juniory, seniory, kadety a dokonce i dívčí družstvo.

Pravidelně se zúčastníte Silácké Litovle, odkazu Gustava Frištenského. Jak to klání siláků vypadá?

  Každý rok pořádá Siláckou Litovel praneteř Gustava Frištenského a Vyšehrad, když může, tak tam jede soutěžit. Je to soutěž v šesti silových disciplínách a krásné přátelské setkání. Býváme předposlední nebo poslední, ale fandí město a je to příjemná akce. Celá Litovel Gustavem Frištenským žije dodnes. Tatínek jeho manželky byl sládkem v litovelském pivovaru, který je jedním ze sponzorů a má výborné pivo Gustav. :)

Abyste toho neměl málo, stal jste se licencovaným rozhodčím Svazu zápasu ČR. Jak je to časově náročné?

  Je to o víkendech. Na území ČR mohu pískat všechny turnaje, od malých dětí až po první ligu. Jako rozhodčí dostanu rukávky – červený na levou, modrý na pravou ruku. Pokud provede závodník v dresu jedné z barev bodový chvat, tak rozhodčí stejně barevnou rukou ukáže, kolik získal bodů. Můžete vyhrát na lopatky, body, technickou převahu… a když vedete o 12 bodů, tak jste vyhrála.

Zajímá mě váš názor na stravu sportovců. Co říkáte na doporučované proteinové doplňky?

  Já jsem upřednostňoval stravu vepřo-knedlo-zelo. V týdnu před závodem jsem většinou shazoval, těch pár dní bylo náročných – pocení, málo jídla atd. Když mi bylo těch 15 let, tak jediné, co bylo, byl práškový modrý iontový nápoj, ani teď žádné proteiny nejím. Myslím si, že se všechny tyhle doplňky stravy dnes moc řeší. V minulosti neměli sportovci nic takového k dispozici a dosahovali výborných výsledků, sportovali, jak já říkám, pro čest a slávu. S profesionalizací se to dostalo jinam. Po přečtení knihy Zrození k běhu, kde zmiňují chia semínka, si z nich dělám nápoj. Dvě lžičky do 2 dcl vody, přidám třtinový cukr, zakapu citronem, nechám nabobtnat a je to nejlepší ionťák. Je to opravdu dobrý.

❞ V minulosti neměli sportovci nic takového k dispozici a dosahovali výborných výsledků, sportovali, jak já říkám, pro čest a slávu. S profesionalizací se to dostalo jinam...

Největší úspěchy a nejvýznamnější medaile?

  Pro mě jsou top medaile tyhle stříbrné ze soutěží družstev. Ale chtěl bych zmínit skvělé úspěchy mých svěřenců: Petr Honsa – trojnásobný mistr republiky, Štěpán Šmejkal dvojnásobný mistr republiky         a největší úspěch je účast Aleše Paličky na mistrovství Evropy kadetů.

K tomu všemu jste si ještě přibral funkci člena výkonného výboru Pražského svazu a od dubna jste starostou TJ Vyšehrad. Jak to všechno stíháte? To je přece spousta povinností…

  No, stíhám, ale myslím, že už to stačí. Dřív jsem byl ve funkci předsedy Odboru sportu a teď, když byly nové volby, tak jsem kandidoval na starostu a lidi mě podpořili.

Jakube, děkuji za rozhovor a přeji vám, aby energie dlouho vydržela.

 

foto: DS MP Praha

Zobrazení: 1748