Je důležité mít z běhání radost, ne svalovou horečku

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: sobota 1. květen 2021 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Pokud běháš, jsi běžec. Nezáleží na tom, jak daleko běháš nebo jak rychle. Nezáleží na tom, jestli je to dneska poprvé nebo běháš už dvacet let. Neexistuje žádná zkouška, kterou bys musel projít, žádné oprávnění, které bys měl získat, žádná členská karta, kterou bys mohl obdržet. Prostě jenom běhej. (John Bingham, maratonec, novinář, spisovatel)

Fyzická příprava každého strážníka a obecně každého člověka, který nehodlá strávit život v křesle u televize, je nesmírně důležitá a pomáhá nám dostat se nejen do správné kondice, ale i do psychické pohody a optimální nálady. Pokud bychom hledali jedno ideální sportovní odvětví, které by stoprocentně pokrylo potřeby strážníka v přímém výkonu, tak bychom hledali asi marně. Museli bychom si vytvořit zvláštní „xboj“, který by měl v sobě nejen vytrvalost, ale i bojové sporty či taktiku podobnou šachům.

Asi se shodneme na tom, že vytrvalost a kondice jsou naprostý základ. A sport, který toto všechno v sobě spojuje, je běh. Pro člověka snad jeden z nejpřirozenějších pohybů. Ovšem správně začít nemusí být až tak jednoduché. Někdo, lidově řečeno, přepálí start, jiný podcení regeneraci a může ho to od běhání během pár měsíců odradit. Proto je důležité poslouchat nejen své vlastní tělo, ale i rady zkušených matadorů, kteří běhají desítky let a mají za sebou desetitisíce kilometrů. Mé hledání takového člověka z řad MP Praha bylo krátké, vlastně nebylo žádné. Moc dobře jsem věděl, že na otázky ohledně běhu se budu ptát Marcely Kilarské – zakladatelky a také vedoucí běžeckého oddílu pražské městské policie.

Když se člověk rozhodne, že začne běhat, jak by měl takový začátek z tvého pohledu vypadat?

To, že se rozhodneš začít běhat, je ten úplně nejlepší začátek. Mít odhodlání, chuť, motivaci. Každý, kdo začne běhat, zdraví mu to umožní a vydrží, po čase zjistí, že je běhání návykové.

Co se týká „návodu“ jak začít běhat, je pro mne poměrně těžké to popsat. A důvod? Sportuji totiž od dětství a nikdy jsem nepřestala. Kdo nesportoval od mládí a v dospělosti chce začít, musí být hodně opatrný. Nic se nedá uspěchat, všechno má svůj čas. Existuje celá řada pomůcek, návodů, ale každý jsme jiný. Pro běžce začátečníky se uvádí, že by měli začít rychlou chůzí a podle pocitu přidávat úseky běžecké. Postupně by se mělo přejít k tzv. indiánskému běhu, kdy se střídají úseky běhu a úseky chůze. Rychlost není důležitá, ale pro začátek by tempo mělo být takové, aby byl běžec schopen při něm mluvit bez zadýchání. Prodlužováním běžeckých úseků se postupně dostane k souvislému běhání. J A délka? Opět individuální, někdo má radost, když uběhne 3 km, někdo i 5 či  10 km. J Nesmí se to ovšem přehnat. Je důležité mít z běhání radost, ne svalovou horečku.

Co vybavení do začátku, má cenu se rozšoupnout a jít do drahých věcí?

Co znamená se rozšoupnout? Vybavení pro běhání musí hlavně plnit svůj účel, je jedno, jak člověk vypadá. Nejdůležitější jsou boty. To, že mi barevně neladí oblečení, je absolutně nepodstatné, aspoň tedy pro mne. Na běžecké obuvi se ale nesmí šetřit. A aby začátečník neudělal hned na začátku chybu a nezvolil špatnou běžeckou obuv, každému doporučuji nechat si změřit došlap. V celé řadě obchodů se sportovním vybavením ti diagnostiku došlapu udělají a doporučí vhodnou obuv. A oblečení? Hlavně funkční, pro mne je důležitá kvalitní první vrstva, to ostatní už tak podstatné není. S naprostým klidem si pořizuji oblečení v Lidlu a mnohdy mi slouží daleko déle než to dražší, značkové…

❞ Pokud budu běhat každý den 10 km pořád stejným tempem, nikam se výkonnostně neposunu...

Jak by si měl člověk nastavit trénink? Začít, lidově řečeno, zostra a běhat každý den málo, ale intenzivně, nebo méně a větší objemy?

Už jsem to zmínila u první otázky. Pokud někdo začíná, je obrovským úspěchem se propracovat k souvislému běhu. A pokud je tento první krok splněný a dalším cílem či motivací bude třeba zvládnutí prvního závodu, pak už by se dalo hovořit o cíleném tréninku. Základním pravidlem je, že by tréninky měly být různorodé nejen svou délkou, ale i intenzitou. Pokud budu běhat každý den 10 km pořád stejným tempem, nikam se výkonnostně neposunu.

Jak správně a včas předcházet možným zdravotním potížím – myslím například problémy s klouby či namoženými svaly.

To je těžká otázka. Někdy se můžeš snažit dělat vše správně, a přesto zranění přijde. Určitě bych v rámci prevence úrazu či zranění poslouchala své tělo, dále věnovala opravdu velkou pozornost rozcvičení a ještě větší pozornost pak regeneraci. A mít kvalitní běžecké boty.

Mnoho lidí podlehne módě a dá si předsevzetí, že za pár měsíců tréninku uběhne například půl či celý maraton. Dá se to vůbec zvládnout a není takový přístup spíše na škodu?

No, to je absolutní nesmysl!!! Hazard se zdravím, který nemusí dobře dopadnout. Myslím si, že kolegové podél trati pražského půlmaratonu či maratonu by mohli vyprávět. Když jsem se vracela k trénování po mateřské pauze, taky jsem se hned nepřihlásila na maraton, dokonce ani na půlmaraton ne. Začínala jsem závodem na 5 km a postupně jsem v přípravě „nabíhala“ potřebný objem kilometrů. Trvalo to dva roky, než jsem se rozhodla běžet půlmaraton a další dva, než jsem se odhodlala k maratonu. A to jsem nebyla žádný elév, moje roční součty naběhaných kilometrů v mládí se pohybovaly okolo 4.200 km. Maraton je vůbec specifický závod. Ten se neptá, kolik jsi uběhl za poslední rok, ale kolik máš natrénováno za celý život. Závod je potřeba doběhnout ve zdraví, to jsem si říkala vždycky. Doma mě čekala rodina, manžel a dvě děti, byla jsem především máma, nebylo cílem se zničit a týden nefungovat. Právě k tomu je potřeba mít kvalitně natrénováno.

Podívejme se na stravu a pití… mohla by si nám k tomuto tématu říci své zkušenosti?

Už od mládí jsem si musela hlídat jídlo. Nemám dáno, že bych mohla jíst, kolik chci a nepřibrala bych. Své tělo jsem v minulosti hodně trápila, byla jsem spíš silový typ, ne „lehkonohá“ atletka. Ale po letech zkušeností vím, že je důležité nehladovět, pít a jíst zdravě, pestře, ale zase to moc nepřehánět. Všeho moc škodí. Když budeš běhat, můžeš si dovolit jíst více a budeš se cítit fit. :)

❞ Po letech zkušeností vím, že je důležité nehladovět, pít a jíst zdravě, pestře...

Vím, že používáš „chytré hodinky“ na monitoring. Používáš i monitor srdečního tepu a analyzuješ své výkony?

Ano, už mnoho let běhám se sporttesterem, dokonce byl v roce 1996 i součástí mé diplomové práce s názvem „Fyziologická vyšetření orientačních běžkyň“, tenkrát to byla značka Polar. Nyní už řadu let běhám s hodinkami zn. Garmin, teď mám model Fénix. Hrudní pás používám, ale jen pro sebe, nedělám z toho žádné závěry. Je mi 50 let, nemám žádné ambice se zlepšovat, to by bylo proti přírodě. :)

Jistě je velmi důležité rozcvičení, jaké a kdy ho používáš ty osobně?

To nás učili trenéři už od malička. Rozklusání, dynamická rozcvička (někdo se raději protahuje) by zcela určitě měly být před každým tréninkem a stejně tak je důležité se po zátěži vyklusat a protáhnout. A já osobně? Přiznám se, že rozklus a výklus, ke každému tréninku zařazuji, a co se týká rozcvičky? Tak tam mám rezervy, někdy to ošidím, záleží na tom, kolik mám času. Chci být upřímná, nechci psát, že jsem perfektní, když vím, že mám rezervy. J Tím, že se rozcvičíš, zahřeješ svaly, připravíš je na zátěž, předcházíš zranění.

Je všeobecně známo, že tvou specialitou, ze které máš řadu prvenství, byl orientační běh. V něm je výkon dosti náročný vzhledem k terénu i kombinaci se samotnou orientací. Doporučila bys orientační běh i ostatním, kteří běhají delší i kratší dobu?

Orientační běh je moje láska na celý život. I když jsem teď za poslední dva roky neměla moc příležitostí se v lese s mapou a buzolou proběhnout, nevadí, to se nezapomíná. Výborná fyzička je základ, ale ta sama o osobě nestačí, musíš k tomu umět ještě celou řadu dalších dovedností. Pro mě má orientační běh kouzlo v tom, že musíš skloubit rychlost běhu v terénu, správně zvolit co nejrychlejší postup mezi kontrolami a k tomu ještě číst mapu, prostě vyhrává ten nejrychlejší na trati. Orientační běh je sportem pro celou rodinu. A víš proč? Od jara do podzimu se každý víkend pořádají závody různých úrovní, ať už to jsou oblastní závody, české a moravské žebříčky a celorepublikové závody, včetně mistrovství republiky. Kategorie jsou rozděleny podle věku, a pak také podle výkonnosti. Součástí většiny závodů bývají závody pro veřejnost, pro příchozí, kteří si chtějí „orienťák“ jen vyzkoušet. A nemysli si, mohou běhat jak malé děti, ty se v lese neztratí, protože běhají po vyfáborkované trati, až po veterány. A už neběháme jen v lese, ale orientační závod si můžeš vyzkoušet i ve městě, v parcích, jsou to tzv. sprintové závody. Takže je to sport pro celou rodinu. Orientační závody se jezdí i na kole – MTBO a v zimě také na běžkách – LOB. Dalo by se toho ještě hodně napsat o tomto krásném sportu, ale tolik místa asi nedostanu.

Jak kvalitně regenerovat? Jistě je správný a dobře načasovaný odpočinek stejně důležitý jako samotný výkon.

Regenerace je stejně důležitá jako trénink samotný, to máš pravdu. Uvádí se, že bys měl regenerovat aspoň tak dlouho, kolik jsi věnoval tréninku. Moje regenerace spočívá v pravidelné návštěvě thajských masáží, mám svoji masérku, která přesně ví, co mě nejvíc trápí, dále sauna, bazén, vířivka. A součástí regenerace je samozřejmě i odpočinek. Mívala jsem 1x týdně volný den, zbytek dní jsem trénovala, ať už dvojfázově nebo jen jednou. Teď obvykle trénuji tři dny a čtvrtý den odpočívám, věk nezastavíš. :)

Říkala jsi, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený běžec. Takže tvůj trénink je i v zimě, dešti, mrazu… ? Máš v tomto nějaký limit?

To je moje oblíbená věta. J Limit nemám, pokud mám chuť trénovat, jdu běhat, i když je venku třeba -15 stupňů nebo naopak +30 stupňů. Jsem na to zvyklá, trenéři nás nikdy nešetřili, proto počasí u mne nehraje roli. Závodili jsme vždy za každého počasí, a jak se říká – těžce na cvičišti, lehce na bojišti. V mrazu se vždy pořádně obleču a ve vedru si s sebou vezmu dostatek tekutin. Když je hezky, běhat umí každý, když je ošklivě, potkávám jen ty skalní běžce.

❞ Limit nemám, pokud mám chuť trénovat, jdu běhat, i když je venku třeba -15 stupňů nebo naopak +30 stupňů...

V současné době existují sportovní komerční laboratoře, kde člověka řádně „změří“ a mohou mu stanovit i správný a vyvážený trénink. Je to „nezbytné“, nebo postačí zdravý selský rozum?

Záleží, z jakého důvodu trénuješ, co od svého tréninku očekáváš, jestli se chystáš na nějaký konkrétní závod s konkrétním cílem. Pokud běháš sám pro sebe, pro dobrý pocit, je úplně zbytečné zjišťovat, jaký máš anaerobní práh, maximální tepovou frekvenci a podobně. Když jsem byla v reprezentaci, testy na běhacím pásu jsme absolvovali několikrát ročně. Jasně, bylo potřeba hlídat výkonnost a naše zdraví. Od té doby jsem už nikam nešla, běhám podle pocitů a snažím se naslouchat tělu. Mám to dané tak, že když se mi nechce trénovat, vím, že se se mnou něco děje, že zřejmě přijde nějaká nemoc.

Co se týká profilu a terénu trati – jaké zvolit na začátku a jaké pro pokročilejší?

Tady bych nerozlišovala, jestli jsem začátečník nebo zkušený běžec. Profil trati a terén jsou samozřejmě odvislé od toho, kde člověk bydlí. J A taky podle typu tréninku. Pokud jdeš delší, pomalý výběh, klidně kopečky, pokud jdeš intervaly 10x400 m, tak bych dokonce zvolila i atletický ovál. Snažím se co nejvíce šetřit své klouby, takže pokud můžu, běhám po lesních cestách a pěšinách, i když v Praze se prostě asfaltu nevyhnu. Do terénu kvůli častým výronům kotníků můžu jen s tejpováním.

Máš tady v Praze nějakou trasu, kterou bys mohla všem doporučit?

Nemám svoji oblíbenou trasu, naopak, trasy často měním. Mnohdy mě manžel někam zaveze autem a dobíhám domů, to mě baví, mám ráda změnu. Běhala jsem třeba, když se ještě sportovalo, od nás z domova na pražské zimní stadiony, kde zrovna syn hrál hokejový zápas. Ale mám svá oblíbená místa. Ráda běhám v Xaverovském háji, v Klánovickém lese, když běhám z domova, z práce běhám ráda do Stromovky.

Za sebou máš mnoho závodů, předpokládám, že asi neznáš celkové číslo. Který závod ti zůstal nejvíce v paměti a proč. Který bys doporučila začínajícím běžcům a který těm pokročilým?

Máš pravdu, už nespočítám, kolik jsem celkem běžela závodů, i když do roku 1996 jsem si psala všechny orientační závody, včetně svých výsledků. Tak jen pro zajímavost – celkem 599 startů, z toho 87 mezinárodních a 165 v reprezentačním dresu. J Vždycky jsem říkala, že všechna sláva, polní tráva. To už je historie. Z posledních let mi ale zůstal v paměti můj první maraton, který jsem běžela v roce 2015 v Praze. Ten pocit, kdy stojíš na startu, před tebou je celých 42,195 km, zazní výstřel a za zvuků Smetanovy Vltavy vybíháš poprvé Pařížskou ulicí, běžíš přes Karlův most a po 3,5 hodinách probíháš cílem. To jsem měla slzy v očích dojetím nejen na startu, ale i v cíli.

Plánujete po skončení korona krize opět v rámci běžeckého oddílu MP Praha reprezentovat naši organizaci?

Pevně věřím, že ano. Máme celou řadu přihlášených závodů, které kvůli omezením neproběhly a startovné máme převedeno na letošní rok a dokonce i na rok 2022. Vloni jsme v březnu poprvé vyběhli v nových dresech do závodu Palestra Kbelská desítka, a to bylo i poslední naše reprezentační vystoupení. I když někteří naši běžci pár závodů absolvovali, bylo to spíše výjimečně.

A Tvoje rada na závěr?

Běhejte pro radost, ne proto, že je to teď moderní, že běhají skoro všichni. Běháte přece pro sebe. A nesrovnávejte se s ostatními, mějte radost ze svých výsledků a pokroků. A buďte a zůstaňte zdraví! J

Děkuji za rozhovor a věřím, že po jeho přečtení se půjdete minimálně projít na dlouhou procházku a začnete uvažovat o tom, že ta chůze by mohla být trochu rychlejší a možná i delší.

Zobrazení: 1604