Psovi musíš věřit

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 1. duben 2021 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Strážník František Škvrna  se zabývá kynologií od svých třinácti let, tedy téměř pětadvacet let. Do psů a všeho kolem nich je v dobrém slova smyslu blázen. Navíc má to štěstí, že se psům a práci s nimi může věnovat i ve svém zaměstnání – je totiž psovodem u naší městské policie. V roce 2018 a 2019 se se svým psem zúčastnil mistrovství světa v tzv. „globalringu“. V Belgii poprvé osmé místo, na mistrovství v Německu bramborová medaile. Škoda, že v minulém roce mistrovství odpadlo, mohl to být už útok na stupně vítězů.

Františku, můžeš nám na začátek tohle sportovní odvětví stručně představit?

Je to relativně mladá kynologická soutěž, která vznikla před deseti lety v Belgii. Na rozdíl od služební kynologické soutěže tady panují přísná a jednoznačná pravidla a jasný zkušební řád. Soutěží se ve třech disciplínách, v poslušnosti, skocích a obraně.

A můžeš nám představit i druhou polovinu tvého závodního týmu?

Belgický ovčák, maliňák. Jmenuje se Chris, jsou mu čtyři roky. Kdysi jsem přemýšlel, jestli si mám vedle německého ovčáka pořizovat ještě maliňáka... Ale byli jsme si souzeni, narodili jsme se ve stejném datu. Bral jsem to jako znamení osudu. A udělal jsem dobře.

Jak se člověk ocitne na takovém mistrovství světa?

Měli jsme tady na útvaru seminář, který vedl kynolog Standa Doležal z vojenské policie. Byla mimo jiné řeč o globalringu, zaujalo mě to, začal jsem trénovat. Během roku jsem se účastnil několika kvalifikačních závodů, byl jsem nováčkem, takže žádná extra sláva to nebyla. Na mistrovství světa jsem tak byl prvním náhradníkem. Jenže vypadl jeden Holanďan a rázem jsem byl účastníkem. Ale bylo to tenkrát složité i z hlediska zaměstnání, kdy musím ocenit, jak mi tady v práci všichni vyšli vstříc. Na obou mistrovstvích jsem proto vystupoval v naší uniformě.

❞ Všechno musíš zvládnout v jednom prostoru za určitý časový limit...

Přiznám se, že jako laikovi se mi všechny kynologické soutěže zdají stejné...

Možná proto, že jsi zatím viděl jen ty služební závody a žádné jiné. Ve služebních soutěžích si, hodně zjednodušeně řečeno, můžeš vymyslet prvky a cvičení, jaká chceš. Mezi jednotlivými koly si můžeš odpočinout ty sám i tvůj pes. Můžeš se přesunovat mezi lokalitami. V globalringu to tak není. Všechno musíš zvládnout v jednom prostoru za určitý časový limit. Je toho více, určitě se k tomu dostaneme. Mimochodem, máš psa?

Měli jsme pejska v rodině. Jmenoval se Bafil. Proč se ptáš?

Soutěžit v globalringu můžeš totiž i ty se svým psem. Globalring je otevřený pro všechny pejsky a pejskaře. Pro účast nejsou stanovené žádné podmínky. Pejsek ani nemusí mít papíry, klidně to může být nějaký voříšek z útulku. Jediné, co musí pejsek zvládnout, to je být na tom fyzicky dobře, aby v té první kategorii zvládl různé překážky, například palisádu o výšce sto osmdesát centimetrů. Takže s čivavou nebo jorkšírem se do globalringu raději nepouštěj.

Ten náš slyšel nejvíc na zachřestění plechovky s piškoty. Skákal leda na kanape, navíc byl s každým hned kamarád. Nesplnil by ani poslušnost, ani skoky, natož obranu.

Aha, takže na soutěži se nepotkáme, byl bys bez bodu... Tak možná se rozmyslí a konkurenta mi bude dělat někdo jiný. Jak je globalring mladým odvětvím, je konkurence zatím omezená. Soutěže jsou volně přístupné, tak se přijďte podívat a zkusit to!

Co by měl tvůj budoucí konkurent na začátek vědět?

Jako začátečník bude v první kategorii. Na place stráví se svým pejskem šestnáct minut. Jak už jsem říkal, všechno se odehrává v jednom prostoru. Minimum je 60x40 metrů, největší povolený je přibližně o rozloze jednoho fotbalového hřiště. Prostor je oplocený, organizátoři na něm staví, co je napadne. Uvidíš tam vrak auta, figuríny, staré plyšáky, balíky slámy a vůbec všelijaké rekvizity, na které si vzpomeneš. Cílem je to pejskovi ztížit, rozhodit ho a rozptýlit.

❞ Uvidíš tam vrak auta, figuríny, staré plyšáky, balíky slámy a vůbec všelijaké rekvizity, na které si vzpomeneš. Cílem je to pejskovi ztížit...

Fajn, mám psa, o kterém si myslím, že spolu vyhrajeme titul mistra světa a tebe si strčí do kapsy. Přijedu na závod, co mě čeká?

Trochu si fandíš... Před samotným závodem je ukázka, jak máš ten který úkol zvládnout. Daným prostorem prochází psovod, který ti se svým psem ukáže, co kde dělat. Standardně se tohle označuje anglickým termínem „white dog“, bílý pes. Sleduješ, co máš dělat. Musíš si pamatovat.

A samotný závod?

Před samotným nástupem do závodu je nějaký vyčleněný prostor, kde si pejska připravíš. Ještě se s ním třeba pomazlíš, řekneš mu něco hezkého, podrbeš ho... Každý psovod má nějaký rituál, kterým svému pejskovi dá najevo, že se něco bude dít... Pejsek to sice vycítí sám, ale my psovodi to stejně děláme. Pak ho úplně odstrojíš, pejsek nesmí mít ani obojek nebo náhubek. Pejska ovládáš jen přes povely. Je to ukázka spolupráce člověka a psa, kdy pejska nemůžeš ovládat nějakým taháním za vodítko.

Se svojí zapomětlivostí bych skončil za nedodržení stanoveného postupu asi hodně brzy.

Spleteš se? Tvoje chyba, jdou ti body dolů. První kolo je na celkovou poslušnost. Například chůze u nohy. A všechno se dělá na signál. Pořád slyšíš houkačku. Zazní jednou, rozejdeš se, houkačka zazní podruhé, zastavíš se. Zazní potřetí, rozejdeš se. To všechno se psem u nohy. U téhle disciplíny na pejska nesmíš promluvit kromě výchozího povelu. Jakmile na pejska promluvíš, máš nula bodů. A teprve když uslyšíš houkačku dvakrát, máš konec a přecházíš na další úkol.

Jaký je ten další úkol?

Zkouška poslušnosti, klasické povely sedni, lehni, aport, vyslání do prostoru a podobně, je toho víc. Co je ale zajímavé, to je disciplína „odmítání potravy“. Určitě víš, že si pes nesmí brát potravu od cizích lidí, nebo bez dovolení. Můžeš dát povel na začátku a pak už jen tiše doufat, že pejsek vydrží, když mu rozhodčí nabízí úžasné pamlsky. Mimochodem, jenom v první začátečnické kategorii je dovoleno mít při téhle disciplíně se psem oční kontakt. Ve druhé a třetí kategorii už se vůbec nesmíš na pejska dívat, stojíš otočený zády.

To abys pejska před závodem pořádně nacpal...

Pejskovi musíš věřit. I když jednou to u mě bylo o pověstný vous. Byly závody, kdy rozhodčí sehnali nějaké obzvlášť voňavé párky. Pak na téhle disciplíně hodně týmů pohořelo, pejsci prostě nevydrželi. Já jsem byl otočený zády, ale mezi tlamou mého Chrise a voňavým párkem prý scházelo jen pár milimetrů.

Dobrá zákeřnost.

Musíš být připravený takřka na všechno. Pravidla jsou sice daná, ale přesto existuje prostor pro určitou kreativitu v zadávání úkolů. Takže se na závodech objevují nejen obzvláště voňavé párečky.

Nějaké příklady téhle kreativity?

V roli diváka jsem zažil třeba zlotřilost v disciplíně aport. Zdánlivě jednoduché, všichni známe, rozhodčí ti dá nějaký předmět, co hodíš do prostoru a pejsek ho má přinést. Ať už je to stará bota, oslintaný plyšák, cokoliv. Jenže jednou se házela velká mycí houba, která byla nasátá vodou. Pejsek ji vzal do tlamy, skousl, voda mu vystříkla všemi směry, pejsek se lekl a houbu pustil. Také je mu to nepříjemné, kdo by chtěl mít spoustu vody v ústech? Někteří pejsci tam houbu rovnou nechali, jiní si mysleli, že je to hračka a začali si s ní hrát...Něco podobného v disciplíně obrana, tam musíš být hodně ve střehu.

Nějaký další naschvál?

Obrana se dělá v posledním kole. Odehrává se modelová situace, kdy pes musí reagovat na napadení psovoda. Jenže ty u toho nesmíš mluvit, jen na začátku se pozdravit s figurantem, to je všechno. Fajn, jenže na mistrovství světa se tě přicházející belgický figurant zeptá: „Do you speak english?“ Považuješ za slušné mu odpovědět klasické „Yes!“ a končíš, dvakrát se ozve houkačka a máš nula bodů. Tohle všechno musíš trénovat a zase trénovat, stejně si pak organizátoři závodů vymyslí něco nového. Je to dělané i proto, aby soutěže byly atraktivní a přitáhly diváky.

❞ Zkus hádat...do výšky Chris skáče metr deset, palisádu přeskočí až do výšky dva třicet...

Neprobrali jsme ty skoky. Skáče pejsek nebo psovod?

Zkus hádat... Do výšky Chris skáče metr deset, palisádu přeskočí až do výšky dva třicet.

Dva třicet?!? Na té palisádě jsou ale nějaké příčky jako na žebříku, ne?

Kdepak, žádné příčky, jen prkna. A více jak ty dva metry skočí z místa. Prostě se opře tlapkami o prkna a vyběhne nahoru.

Zmínil jsi trénink. Předpokládám, že můžeš trénovat i v rámci pracovní doby.

Kdepak, služební kynologie je něco úplně jiného. S tou se právě soutěže globalringu dost tlučou a někdy jsou v rozporu. Jeden příklad: ve služební kynologii musí pes reagovat na útok, už když po tobě agresor vystartuje. Jenže v globalringu do tebe musí figurant jasně a zřetelně plácnout rukama. Občas tak Chrisovi motám hlavu, kdy musí přepnout ze služby na soutěž. Ale je to chytrý pejsek, on to zvládá.

Jak tedy trénuješ na závody globalringu?

Naše komunita není zatím tak velká, takže si pomáháme tak trochu navzájem. Jednou někdo dělá figuranta mně, podruhé já jemu. Potřebuješ zpětnou vazbu, některé věci nevidíš. Tréninky si i natáčíme, abychom si pak uvědomili chyby. Neuvědomíš si, že děláš návodné pohyby, že se psa dotkneš, nevidíš, že pes sedí špatně, že dáš povel navíc... Mně nejvíc pomohl průkopník globalringu v Česku, už zmíněný Standa Doležal. Ten to mistrovství i jednou vyhrál.

Krok stranou: už jsi někdy ve službě musel sundat psovi náhubek?

Ne, ještě nikdy, nebylo to zapotřebí. Ale co si takhle řekneme po tréninku s kolegy tady na útvaru, tak mnoho z nás by bylo snad raději kousnutých než pomlácených náhubkem. Chvíli se vzpamatováváš. I pes s náhubkem tě prostě vypne.

Poslední otázka: vyrozuměl jsem, že máš psů víc...

Teď mám tři. Kromě Chrise i německého služebního ovčáka Gera a pětiměsíční štěně dalšího německého ovčáka. Z toho ale bude sutinový záchranář. Partnerka dělá se svými psy sportovní kynologii , takže má pochopení.

Díky za příjemný rozhovor

Zobrazení: 2021