Sokol na Vyšehrad – dům otevřený všem lidem dobré vůle a čistých srdcí

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 1. duben 2021 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Každý den míjíme bez zvláštního povšimnutí velké množství budov. Přesto jsou mezi nimi mnohé, které si naši pozornost zaslouží. Jednu takovou jsem objevila koncem roku 2019, když jsme s kolegou Jakubem Kruckým z Hlídkového útvaru připravovali rozhovor do tohoto časopisu o zápase ve volném stylu, kterému se Jakub věnuje už 40 let. Tehdy jsme se sešli na Rašínově nábřeží, v Sokolovně Vyšehrad. Byla řeč hlavně o zápase, ale zůstaly mi v paměti i zajímavosti spojené s touto budovou, o kterých Jakub vyprávěl. Je totiž nejen zápasník, trenér a rozhodčí, ale i starosta TJ Vyšehrad. Z jeho vyprávění je cítit nadšení pro sport i úcta k historii. Což je podle mě dobrý základ pro zajímavý příběh.

Tělocvičná jednota Sokol Vyšehrad vznikla 20. dubna 1890. Od počátku bylo cvičení děleno na mužskou a ženskou část dle věkových kategorií. Hlavním oborem byla sokolská všestrannost, tedy cvičení prostná a cvičení na nářadí. Cvičení probíhalo v propůjčené tělocvičně obecní školy na Děkance a velkým snem sportovců TJ Vyšehrad byla vlastní důstojná sokolovna. Na její stavbu přispívali dlouhých 41 let do „zvláštního stavebního fondu“ a nakonec naspořili částku 1.350.000 Kč (celková výše nákladů byla vyčíslena na 2.761.000 Kč). Stavbě ale předcházela několikaletá jednání. První žádost z roku 1929 byla zamítnuta kvůli rozporu s regulačním plánem a modernímu pojetí, které se údajně nehodilo do památkově chráněného pohledu na Vyšehrad. V prosinci stejného roku byla ale Jednota Sokol vyzvána k předložení nového návrhu, který zpracoval architekt František Roith, a na základě kterého bylo v roce 1931 vydáno stavební povolení. Následovalo několik změn, finální verzi projektuvytvořili architekti Petrů, Krásný a Podhola, samotná stavba probíhala v letech 1932–1933. Kolaudace se sokolové konečně dočkali 24. srpna 1933 a 30. září proběhlo slavnostní otevření! V Encyklopedii Prahy 2 se dočteme, že na úpatí vyšehradské skály, nedaleko železničního mostu, vznikl „Čtyřtraktový funkcionalistický objekt s nosnou železobetonovou konstrukcí, který je podsklepený a krytý převážně plochými střechami. Z jižní fasády vystupují menší půdorysně i výškově odstupněné risality (předsunutá část průčelí stavby po celé její délce), východní průčelí má osm vysokých oken hlavního sálu, který je opatřen ochozem a bočním osvětlením. V tělocvičně se nachází i menší spodní sál, dvě posilovny, šatny a řada kanceláří obrácených k řece.“

❞ Budeš chrámem kultury tělesné, duševní a mravní. Budeš školou vytrvalosti, kázně, hrdosti a nebojácnosti, poctivosti a síly...

S Jakubem jsme se sešli před sokolovnou. Sledováni pozorným okem velkého skleněného sokola jsme se dostali ke schodišti a k místu uložení pamětního kamene a listiny v tomto znění: „Naše sokolovno, budeš domem otevřeným dokořán všem lidem dobré vůle a čistých srdcí. Budeš chrámem kultury tělesné, duševní a mravní. Budeš školou vytrvalosti, kázně, hrdosti a nebojácnosti, poctivosti a síly. Sokolský zdravý duch bude vanouti tvými prostorami, niče vše nezdravé a zpuchřelé. Duch Tyršův včetně tebe ochraňuj a buď s námi.“

Pak už jsme vystoupali do 1. patra, kde nás překvapila působivá zasedací místnost s původním interiérem, vitrínami s cennými památkami na vítězná sportovní klání a s vůní historie. Jakub nám s radostí a pýchou v očích ukazuje objevené poklady v podobě nejstarších medailí, které se po „omlazovací kúře“ lesknou jako nové. Ta nejstarší je z roku 1908. Na zpáteční cestě samozřejmě nevynecháme velký cvičební sál ve zvýšeném přízemí. Má rozměry 32 x 16 metrů a jeho součástí je i pódium s rozlohou7 x 7 metrů. Menší tělocvičnu v suterénu už známe z minulého setkání se zápasníky ve volném stylu.

❞ Jakub nám s radostí a pýchou v očích ukazuje objevené poklady v podobě nejstarších medailí, které se po „omlazovací kúře“ lesknou jako nové...

Kancelář starosty je spolu s ostatními v přízemí, v místech, kde bývala ve 30. letech minulého století restaurace. Vítala zákazníky až do roku 1939, kdy její provoz ukončili němečtí okupanti. Při pohledu historickými okny se spouštěcím mechanismem máme Vltavu na dosah, posezení nad dobrým jídlem nebo se sklenkou dobrého vína si na tomhle místě dovedu snadno představit. Místo vchodu není úplně jasné, byt pana hostinského byl v patře. Zajímavostí je i malý nákladní výtah uvnitř budovy sloužící pro potřeby restaurace.

Stěny Jakubovy kanceláře zdobí historické znaky Sokola Vyšehrad a plakáty našich nejznámějších zápasníků. Zvědavost mi nedá, se„pyšného“ majitele nezeptat.

Jakube, jak jste je získal?

Tuhle velkou kopii plakátu Gustava Frištenského z roku 1903 nám poslala jeho praneteř, s kterou se známe ze soutěže Silácká Litovel. Na dalším je Antonín Nič – československý reprezentant a nejslavnější trenér Vyšehradu. Zápasník Miroslav Zeman je odchovanec Sokola Vyšehrad, který získal v roce 1968 bronz v Mexiku a dodnes chodí fandit na závody. A Josef Šmejkal byl největší protivník Gustava Frištenského.

Starostou TJ Sokol Vyšehrad jste se stal v dubnu 2019. Co tahle funkce obnáší?

Několikrát do roka musím připravit všechno potřebné na schůze výboru, jednou ročně se koná valná hromada a pak během roku řeším věci spojené s provozem, například stížnosti, náměty, jednání nad dotačními programy, podepisuju smlouvy … je toho dost. A je to čestná funkce, takže neplacená.

Kdo dnes TJ Vyšehrad vlastně tvoří?

Máme dva odbory – všestrannost a sport. Sportovních oddílů je šest: basketbal, šachy, zápas, triatlon, volejbal, vzpírání. Prvním třem se hodně daří a mají širokou základnu i mezi mladou generací. Všestrannost je hlavně o cvičení na nářadí nebo bez něho, ve všech věkových kategoriích, sportovní gymnastice a mají výborné ženské týmy, které v soutěžích družstev ve víceboji přivážejí i medaile z Mistrovství ČR.

Sportovní aktivity by měly být nedílnou součástí života. Ale dnes je to spíš utopie než realita, situace není dobrá ani u dětí a pandemie tomu nepomáhá. Sokolové jsou jednou z výjimek.

Sokol je celoživotní láska, já sem chodím 41 let a znám členy ve věkové kategorii 70+, kterým by mohli závidět pohyblivost daleko mladší ročníky. Schází se, trénují, účastní se soutěží veteránů. Jsem zvědav, jestli se nám všechny děti vrátí, abychom mohli navázat tam, kde jsme s nástupem covidu skončili.

Jakube, držím všechny palce a děkuji za prohlídku i rozhovor.

P. S. Velké poděkování patří paní Nikole Miláčkové za poskytnutí diplomové práce, která byla zdrojem zajímavých informací.

Sokole leť

Sokol Vyšehrad je nedílnou součástí celé organizace, která má za sebou velmi dlouhou a často pohnutou historii. Abychom pochopili možnosti a příčiny samotného vzniku tohoto „spolku“, musíme si dát do kontextu dějinné události. Ty souvisí především se společenským a politickým rozvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku v šedesátých letech devatenáctého století. Jistě si každý z dob školní docházky pamatuje toto období alespoň pod pojmem Národní obrození.

S obnovou života českých lidí souviselo i nejrůznější zakládání kulturních vlasteneckých spolků, ale nová doba si ve své podstatě žádala nejen člověka intelektuálně založeného, ale i člověka tělesně a fyzicky zdatného. To samozřejmě neznamená, že by se tyto vlastnosti musely navzájem vylučovat. Ba naopak, mnoho intelektuálně zaměřených vlastenců si uvědomovalo ono antické spojení krásy duše i těla.

❞ Mnoho intelektuálně zaměřených vlastenců si uvědomovalo ono antické spojení krásy duše i těla...

Důležitou roli na samotném začátku této historie zastával tzv. Malypetrův český ústav, kde jedním ze cvičenců a později i cvičitelů byl Miroslav Tyrš. Ten osobně oslovil cvičence z jiných ústavů s dobrou národní myšlenkou vytvořit čistě český tělocvičný spolek – spolu s Juliem Grégrem zakládají roku 1861 Tělocvičnou jednotu pražskou. Stanovy nutné k provozu této organizace byly schváleny a na 16. února 1862 svolána valná hromada. Toto datum pak obecně považujeme za vznik Sokola jako takového. Místostarostou a později náčelníkem se stal právě Miroslav Tyrš.

Od samotného začátku byla snahou velká pestrost v rámci zaměření cvičenců a vykonávaných sportů. Kromě klasických cvičení tzv. prostných a cvičení na nářadí se členové věnovali i šermu, zápasu či vzpírání a základům samotné atletiky. Ovšem představa, že pro sokoly vše začíná a končí v tělocvičně, či na atletickém oválu je mylná – vedli bohatý kulturní a společenský život,  pořádaly  přednášky, hudební a divadelní představení či velmi oblíbené a tradiční plesy.

Všesokolské slety

S historií  Sokola jsou, mimo plesů, tradičně spojeny tzv. všesokolské slety. Pomyslnou první vlaštovkou se stalo první veřejné cvičení již 1. černa 1862 při příležitosti svěcení praporu Sokola Pražského. Ostatně je to právě Sokol, který drží ve světě zajímavé privilegium v tom, že již třetí století po sobě  pořádá pravidelně takové akce. Slety se konaly po zhruba šesti letech, kromě období, kdy tato organizace oficiálně nemohla působit – tedy za první světové války, v době okupace a opět za působení komunistického režimu. Takže pokud se zamyslíme, nejedná se o zase tak krátké období, kdy jednotlivé diktatury bránily rozletu sokolským myšlenkám.

V případě sletů je důležité zmínit ještě jednu zajímavou skutečnost, která je poměrně neobvyklá, a sice  mezinárodní účast.  Poprvé se tak stalo již v roce 1891. Své slety či podobné akce pořádají i některé sokolské organizace ve světě – například v Srbsu, Slovinsku či v Kanadě a USA. Tímto způsobem mohla být zachována jejich tradice i v dobách, kdy na našem území panovaly nepříznivé podmínky.   

Po mnoho lidí neznalých věci je možná tradice sletů spojována tak trochu s něčím nemoderním a zastaralým. Dokonce jsem slyšel názor o plynulém přechodu těchto akcí do podoby komunisty propagované spartakiády. Možná forma prezentace a pořádání na velkých stadionech jistou podobnost vyvolává, ale základní podstata a myšlenky jsou na opačných pólech morálky.

❞ Po konci první světové války a nádechu vlasteneckého myšlení podpořeného vznikem první republiky se při sestavách vystřídalo přes 100 000 cvičenců, které sledovalo 500 000 diváků...

Jen pro stručnou informaci a představu o velikosti těchto akcí uvedu pár čísel: na I. všesokolském sletu cvičilo 700 mužů pod vedením náčelníka dr. Miroslava Tyrše, v průvodu pochodovalo téměř 1600 krojovaných sokolů s 57 prapory. Na druhém již předvedlo své umění 2400 cvičenců před 7000 diváky. Průvod tehdy čítal více než pět tisíc členů včetně zahraničních návštěv. Ovšem tím největším se stal až v pořadí sedmý slet v roce 1920 – v době po konci první světové války a nádechu vlasteneckého myšlení podpořeného vznikem první republiky se při sestavách vystřídalo přes 100 000 cvičenců, které sledovalo 500 000 diváků. Samozřejmě byl přítomen i náš první československý prezident T.G.Masaryk, který si nemohl nechat ujít i samotný průvod čítající 78 000 sokolů. Opravdu majestátní a hrdá oslava vzniku samostatného státu.

Utrpení, sláva, bída, zatýkání a nový restart

Po vypuknutí první světové války bylo mnoho sokolů nuceno narukovat do armády. V listopadu 1915 dochází výnosem rakousko-uherského c. k. ministerstva vnitra k rozpuštění sokolského ústředí. V armádě jsou dokonce označováni pojmem „politisch verdächtig" –  tedy politicky podezřelí (ostatně takovéto označení bylo zcela na místě – členové se většinou netajili svou antipatií k monarchii a z celého srdce si přáli samostatný stát). Řada členů pak bojuje ve Francii ve vojenské skupině Nazdar, která se později stala součástí francouzské cizinecké legie, a klíčové zastoupení měli rovněž sokolové v rámci československých legií v Rusku. Význam sokolů tak byl naprosto neocenitelný v tomto krvavém konfliktu lidských dějin! Jak později řekl Masaryk – bez legií by nebylo Československo a legie bez sokolů.

❞ Řada členů pak bojuje ve Francii ve vojenské skupině Nazdar, která se později stala součástí francouzské cizinecké legie...

Zlatý věk probíhá po 28. říjnu 1918 – v období první republiky se stává Sokol celonárodní organizací. Podle statistik byl členem dokonce každý patnáctý občan Československého státu. V každé, i menší, obci se stavěla sokolovna, zakládaly se nejrůznější spolky a být členem tak trochu patřilo ke společenskému standardu doby. Mnoho významný osobností, politiků či sportovců prošlo fyzickou i dušení přípravou této organizace. Dá se směle napsat, že Sokol byl výrazným hybatelem a hráčem na poli sportovním, kulturním a vlastně i politickém. Představoval jakousi ideu nově vzniklého státu s mravními principy. A byly to právě mravní principy, které po dvou dekádách relativně klidného života pomohly překonat řadě lidí temné období pod hákovým křížem.

Začátkem konce se stává rok 1938. Vládne atmosféra plná strachu, beznaděje, očekávání o budoucnost mladého státu. Ve stejném roce vrcholí i přípravy dalšího, v pořadí již desátého, všesokolského sletu, kde dochází asi k nejemotivnějšímu okamžiku celého sokolského hnutí v podobě skladby Přísaha republice, které se účastnilo 30 tisíc sokolů! Naděje o lepší budoucnost rozmetal na kusy Mnichov a poté se do všeho zcela nekompromisně zakousl Reinhard Heidrich. Sokolové stáli v čele mnoha odbojových organizací a represe na sebe nenechaly dlouho čekat. Ze 7. na 8. října nacisté v čele s gestapem zahajují „Akci Sokol“,  obsahem které bylo plánované zatýkání vedení obce, sokolských žup a sokolských funkcionářů. Podle archivů bylo postiženo jen v rámci této akce více než tisíc pět set členů.

Obětí z řad organizace byly tisíce. Někteří sokolové byli zatčeni, jiní skončili v koncentračních táborech, jiní byli popraveni v rámci odboje  nebo ve věznicích. Další oběti padly na konci války při povstání.

❞ Nacisté uštědřili Sokolu mnoho ran. A pár let po jejich odchodu, kdy se snažil znovu nadechnout, přišli jiní, kteří jej zašlapali do země na dalších čtyřicet let...

Nacisté uštědřili Sokolu mnoho ran. A pár let po jejich odchodu, kdy se snažil znovu nadechnout, přišli jiní, kteří jej zašlapali do země na dalších čtyřicet let. Nebylo lehké udržet ve svých srdcích naději a touhu po časech, kdy byli na Pražském hradě Masaryk a Beneš. Po době, kdy být sokolem znamenalo hrdost a ne skrývání se před zraky sousedů! Ani rok 1968 nepřinesl nic nového. Muselo se čekat dalších dlouhých dvacet jedna let!

Nazdar bratře  

Sokol Vyšehrad a lidé kolem něj jsou krásnou ukázkou nezdolnosti a základních myšlenek této organizace. Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo „Tužme se!“ Sokolský pozdrav je „Nazdar“ a oslovení „Bratře“. Tak doufejme, že i mladá generace často prohodí větu: „Nazdar bratře, jak se ti vede?“

 Jiřina Ernestová, Vojtěch GabrielJiřina Ernestová, Vojtěch Gabrielfoto: DS MP Praha

Zobrazení: 2322