Stagnace je jako smrt

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

JUDr. Ladislav Rozenský, Ph.D. pracuje jako strážník v Praze 15 od roku 2009. Nejprve jako okrskář, pak jako člen pravidelné autohlídky a od 1. dubna je vedoucím tří tamních okrsků. Po ukončení doktorandského studia oboru Ekonomika a řízení na ČZU v Praze aktuálně působí jako interní doktorand na Ústavu bioetiky při 1. lékařské fakultě UK. Součástí jeho vědecké práce byla měsíční studijní stáž v Brazílii. Nejen o ní jsme si spolu povídali.

Kdy spolupráce s brazilskou univerzitou vlastně začala?
Spolupráce s univerzitou UNIFEI Itajuba, stát Minas Gerais, začala už během mého prvního doktorandského studia na zemědělské univerzitě (ČZU), kdy byla povinná stáž na zahraničním ústavu. Tehdy se mi podařilo zprostředkovat smlouvu o vzájemném porozumění mezi oběma univerzitami. Pracuji stále na stejném projektu, což je waste management, tedy odpadové hospodářství. V Brazílii to mají dost limitované, odpady nepálí, poměrně nedostatečně recyklují a ukládají je většinou do země. Z této situace vycházíme a zkoumáme jejich nejlepší využití a způsob zpracování.

Takže bez ohledu na covid jste letos vyjel do Brazílie znovu?
Už tam mám nějaké kontakty, s jedním člověkem jsem také publikoval, a tak se mi letos podařilo absolvovat v pořadí již čtvrtou stáž.

Součástí stáže byla také přednášková činnost? Jaké je vaše téma?
Ano, v rámci stáže jsem měl povinnost přednášet. Přednáším v angličtině, a protože téma mého prvního doktorandského studia bylo Ochrana životního prostředí, zejména ovzduší, a přímo jsem se věnoval v disertační práci emisním povolenkám a jejich trhu, bylo téma mých přednášek Společenské nástroje ochrany životní prostředí a ovzduší v EU. Ochrana ovzduší je totiž společný program a politika všech členských států a emisní povolenky jsou společným a kromě spotřebních daní jediným povinným nástrojem.

Zbýval čas na nevědeckou činnost?
V těch předchozích letech byly možnosti poměrně bohaté, protože jsem tam spolupracoval se dvěma doktorandy z Ústavu ochrany životního prostředí na zdejší univerzitě, se kterými jsme vyjížděli do terénu a připravovali společný článek do vědeckého časopisu. Byli jsme hodně venku, měl jsem čas i zajet o víkendech k moři, sportoval jsem, cvičil capoeiru a poznával brazilskou kulturu. Letos byla situace vzhledem ke covidu jiná. Když jsem přiletěl, platily resktrikce. Výzkum pokračoval, ale školy byly zavřené a výuka probíhala online, stejně jako moje přednášky, kterých bylo letos méně. O to víc jsme pracovali v terénu a nějaký čas zbyl i na osobní aktivity a cestování.

Stáž trvala celý měsíc, od poloviny února do poloviny března. Situace se v souvislosti s covidem nějak měnila?
Lehce se zhoršovala. Na rozdíl od nás nosili Brazilci už v době mého příletu roušky na ulicích, byl to federální příkaz a nosili je poctivě, dodržovali rozestupy, všude byla dezinfekce, v obchodech byl limitovaný počet zákazníků, jinak bylo všechno otevřené. Další restrikce platily v rámci jednotlivých států. Já jsem byl ve státě Minas Gerais, v oblastním městě Itajuba, kde to bylo poměrně rozvolněné, ale když jsem zajel k Atlantiku do oblasti Uba Tuba, tak tam se během týdne opatření zpřísňovala a při odjezdu už byly zavřené restaurace i některé obchody.

Jak si podle vás v oblasti odpadového hospodářství stojí Česká republika?
Jsme hodně dobří na separaci odpadu, a to i v celoevropském měřítku. Dobře využíváme papír, kovy a sklo, celosvětový problém je s plasty, protože stále ještě není dost technologií na jejich další recyklaci a zpracování. Zatím dokážeme zpracovat jen kolem 20 procent. Někde se, stejně jako v Praze, pálí, jinde se to rozemele. Dlouhodobě jsou na tom nejlépe severské státy, které třeba tlačí na uhlíkovou daň, jako na další společný nástroj ochrany životního prostředí. Chybí ale politická vůle ostatních evropských států, protože by to přineslo zdražení paliv a zvýšilo náklady domácnostem a firmám, což si málokterá vláda troufne. Na jedné straně lepší ochrana životního prostředí, na straně druhé ekonomické dopady. V severských státech velmi dobře historicky funguje v této oblasti vzdělávání obyvatelstva. Lidé tam vědí, proč to dělají a mají zájem to dělat, nakupují zboží ve správných obalech, v plastu tam jen tak něco neprodáte.

❞ Chybí ale politická vůle ostatních evropských států, protože by to přineslo zdražení paliv a zvýšilo náklady domácnostem a firmám, což si málokterá vláda troufne...

I když situace u nás není v třídění odpadu špatná, čas od času i dnes zaslechnu názor, že třídit odpad je zbytečné, protože stejně skončí na jedné hromadě ….
Ano, někteří potřebují spoustu výmluv a berliček, kterými si omlouvají svou vlastní pohodlnost. Ze separovaného odpadu toho dokážeme dost zpracovat. Je dobře, že na ten zbytkový má Praha spalovnu. Já bych je zavedl do každého kraje a oblasti, protože to je nejlepší způsob likvidace oproti ukládání do země. Posadit na ten komín pořádný filtr, spálit to a vyrobit z toho teplo. U všeobecného komunálního odpadu jsme nic lepšího nevymysleli. V zemi se rozkládá strašně dlouho, moře jsou plná plastů, stopové množství plastů je v pitné vodě, je to všude. Vlivem mořských proudů například vznikl v Tichém oceánu ostrov plastů větší než polovina Evropy.

Mám pocit, že se naše mladá generace zamýšlí nad životním prostředím ve stále větší míře. Jsem ráda, že už i k nám pronikly první obchůdky s bezobalovým prodejem …
To mohu jen doporučit. Kdyby si každý z nás koupil na nákupy místo plastové tašky papírovou nebo látkovou, tak bych to uvítal. Neříkám, že by zachránil svět, ale aspoň nějak by pomohl. Když přestaneme kupovat výrobky v plastech, donutíme výrobce ke změně. Já bych igelitovou tašku nenosil. Je dobře, že se ekologie dostala už do osnov základních škol. Snad se časem přiblížíme uvažování obyvatel severských zemí.

Jak bude spolupráce s brazilskou univerzitou pokračovat?
Společný projekt se po čtyřech letech chýlí ke konci, letošní stáž byla poslední. Zkoušeli jsme ekonomickou náročnost a spočítali následnou výslednost jednotlivých technologií při skladování odpadu. Nakonec jsme čistě všeobecně přišli na to, že pro Brazílii je ekologický a nejekonomičtější způsob skladování s následným zachytáváním skládkových plynů, které se z odpadu uvolňují. Kromě toho, že se uvolňují do země a odpad se dlouho rozkládá, tak skládkové plyny škodí v atmosféře, kde přispívají například ke klimatickým změnám. Spočítali jsme, že s určitou technologií se dají odchytávat, zpracovávat a následně pálit a využít při výrobě elektřiny. Právě na toto téma jsme již publikovali dva články a jeden ještě čeká na recenzi. Částečně jsem s touto tématikou končil disertační prací studium na lesnické fakultě v Suchdole, a pak jsem přešel na druhé doktorandské studium na Ústav bioetiky při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Z ochrany ovzduší a emisních povolenek jsem přešel na společenské nástroje ochrany životního protředí a věnuji se právě vzdělávání obyvatel, speciálně žen v třetích zemích kvůli porodnosti. Zvyšující se populace a limitované zdroje představují principielně největší problém – nedostatek zdrojů a špatné životní podmínky budou lidstvo tlačit k migraci. Migrovalo se vždycky, ale problém je, že žádné oblasti již nejsou volné.

❞ Z ochrany ovzduší a emisních povolenek jsem přešel na společenské nástroje ochrany životního protředí a věnuji se právě vzdělávání obyvatel...

Obdivuhodně se celý život vzděláváte, tohle studium bude vaše poslední edukativní životní kapitola?
K Městské policii Praha jsem nastoupil jako bakalář, pak jsem dělal rozdílové zkoušky, při práci absolvoval policejní akademii, magisterské studium, pak jsem složil rigorózní zkoušku ze správního práva, první a druhé doktorandské studium a ještě bych se chtěl pokusit o docenturu. Na stará kolena, až to nebude na to, abych se honil za pašíky, tak půjdu třeba přednášet. Pokud bude sloužit mozek, tak to můžu dělat i v sedmdesáti. Pokud udělám tu habilitaci. Člověk buď stagnuje, nebo se vyvíjí. A já si myslím, že se má vyvíjet a má na sobě pracovat. Stagnace je jako smrt. Věřím v helénskou jednotu těla a duše, která má být v úzké rovnováze.

Za zmínku určitě stojí i vaše působení v aktivních zálohách Armády ČR…
Do aktivních záloh jsem se přihlásil před osmi lety. Jsem militantní typ člověka, baví mě zbraně, zajímá mě armáda a chtěl jsem si s ní udržet nějaký vztah. V roce 2008 jsem úspěšně absolvoval přijímač k vojenské policii, ale v nástupu mi zabránil stop stav. V současné době jsem náčelníkem jednotky aktivních záloh velitelství ochranné služby vojenské policie v Kbelích, v hodnosti majora.

❞ Do aktivních záloh jsem se přihlásil před osmi lety. Jsem militantní typ člověka, baví mě zbraně, zajímá mě armáda...

Kde na tohle všechno berete energii a čas? Co rodina?
Věk člověk nezastaví, občas bývám večer unavený, stojí mi práce a mám výčitky. Snažím se cvičit, kolem domu je taky hodně práce, pořád je co dělat. Nenudím se, moc nespím, i když si kolikrát říkám, že spím zbytečně moc. Ale ono to nejde, čas potřebný na regeneraci se s věkem zvyšuje. Od sedmi let dělám bojové sporty, posilovnu mám teď doma, tam si rád občas zaboxuju do pytle. Tři děti jsou už dospělé a soběstačné. A pak mám ještě další tři v pěstounské péči, jednoho desetitýdenního vnoučka a úžasnou ženu, která mě podporuje.
Velké štěstí jsem měl i na své nadřízené, kterým bych chtěl touto cestou moc poděkovat za podporu v mé vědecké práci i v aktivitách mimo studium.

Děkuji za zajímavé povídání, ať se vám daří.

Zobrazení: 1978