Posilování mě chytlo v patnácti

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: čtvrtek 1. říjen 2020 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Začal jako student gymnázia, v roce 2001 vyhrál v silovém trojboji první zlato na Mistrovství České republiky. V letech své aktivní kariéry patřil mezi nejlepší českou desítku a na Mistrovství světa 2002 skončil na 14. místě. Do nástupního kurzu Městské policie Praha nastoupil Václav Ackermann 1. srpna 2019, z Kundratky šel pak rovnou na Prahu 15, a právě tam jsme se potkali.

Václave, kdy jste s posilováním začal?

Tomuto sportu se věnuji od nějakých patnácti. Lyžování a atletiku jsem vyměnil za posilování během studia na Vojenském gymnáziu v Moravské Třebové. Chytlo mě to, ale víc než kulturistika mě bavilo překonávání limitů a dosahování co nejlepších výkonů, takže jsem se zaměřil na silový trojboj. Nejdřív jsem začal s benchpressem neboli tlakem na lavici vleže a měl jsem pocit, že mi z těch tří disciplín jde nejlépe. Ale nakonec jsem těch nejlepších výsledků dosahoval ve všech třech disciplínách – dřep s činkou , tlak na lavici a mrtvý tah.

Za jaký oddíl jste závodil?

Začal jsem závodit za oddíl Vlčice, kde mě trénoval úspěšný silový trojbojař a bývalý reprezentant Jirka Ondráček. Ten mi dal základy a později, když jsme udělali policejní družstvo SPJ Praha, tak jsem závodil za Sportovní klub policie.

V jaké váhové kategorii?

Začínal jsem v kategorii do 82,5 kg, později do 90 kg, a nakonec, krátce před koncem kariery v roce 2006 jsem měl lehce přes 90 kg. V roce 2002, abych získal nominaci na mistrovství světa, jsem musel stáhnout váhu do nižší kategorie do 82,5 kg, což se trochu podepsalo na mojí výkonosti.

Jak často jste trénoval?

Ohledně tréninku tady platí spíš moc to nepřehánět, protože každý trénink byl dost náročný hlavně na klouby, vazy a svaly. Takže se většinou trénuje tak třikrát týdně „naplno“ plus nějaké doplňkové cvičení a pak je potřeba dobře jíst a hodně odpočívat, aby byla energie na regeneraci a další trénink. (smích)

Domácí soutěže probíhají na třech úrovních. Která byla ta vaše?

V soutěži družstev je 2. liga, 1. liga a extraliga. Jako družstvo SPJ Praha jsme vyhrávali druhou a první ligu, extraligu jsem vyhrál za jiný klub, kde jsem hostoval.

Kdy přišel první velký úspěch?

To bylo v roce 2001, kdy jsem získal zlato na Mistrovství České republiky. Jelikož to byl můj první soutěžní rok, musel jsem se nejprve kvalifikovat z oblastní soutěže na národní mistrovství Čech nebo Moravy a tam získat nominaci na Mistrovství ČR.

A následovaly další ...

Zlato jsem získal ještě o rok později a pak dvakrát stříbro, v roce 2003 a 2006. Když jsem soutěžil, tak byla hlavní asociace IPF, ale už vznikaly i další a dnes existuje spousta asociací a každá si jistým způsobem upravuje soutěžní pravidla, takže se nedají výkony v různých asociacích srovnávat.

Dosáhl jste výborného umístění i ve světovém žebříčku ...

V listopadu 2002 jsem se na Mistrovství světa ve slovenském Trenčíně umístil na 14. místě. Shodil jsem asi trochu víc, než jsem potřeboval a k tomu brzké vstávání a cesta do Trenčína v den soutěže, to vše se trochu podepsalo na konečné formě.

Ale být v něčem čtrnáctý na světě, to přece vůbec není špatné. Dočetla jsem se, že v březnu 2004 se vám dařilo na Slovensku, kde jste každý svůj nástup na pódium proměnil v český rekord.

Tehdy jsem přestoupil do asociace WPC a rekordy se vztahují k této asociaci, ve které jsem tehdy soutěžil na mezinárodním Mistrovství Slovenska a ve Světovém poháru, kde jsem získal zlato a bronz.

Při každém sportu je důležitá strava. Trendy a doporučení se ale s dobou mění ...

V plné síle, když jsem závodil, tak jsem si vařil sám. Tenkrát bylo pravidlem hodně masa, hlavně hovězího. Byly měsíce, kdy mi žena říkala, že sním za rok celou krávu. (smích) Jídlo je základ, doplňky pomůžou, ale bez správně vyvážené stravy by to nestačilo.

Vraťme se ale k soutěžím. V roce 2006 vás potkala smůla ...

V roce 2006 jsem si na Mistrovstí ČR při mrtvém tahu utrhl biceps. Měl jsem už zvednutou činku a čekal jsem, až rozhodčí odmávne platný pokus, ale utrhly se mi mozoly na ruce a činka mi popojela na konečky prstů, a jak jsem se to snažil udržet, tak sval nevydržel. Ještě jsem se s klukama z oddílu zúčastnil závodu družstev, ale to bylo už jen tak napůl plynu a začal jsem uvažovat o konci kariery. O rok později mě to nedalo a zajel jsem si zazávodit aspoň na Mistrovství republiky v benchpressu, kde mě úraz nelimitoval, získal jsem bronz a ukončil kariéru. Paradoxem je, že na závodě, kde jsem byl asi v nejlepší formě a získal bych nominaci na Mistrovství Evropy, jsem zároveň s tímto sportem skončil. Naštěstí to byl jediný úraz za celou dobu, kdy jsem se tomuto sportu věnoval.

Tipuju, že jste se sportem ale úplně neskončil. Čemu se věnujete aktuálně?

Když jsem skončil se silovým trojbojem, tak jsem si chtěl vyzkoušet kulturistiku. Jen fotosoutěž ve světě kulturistiky, taková sranda. (smích) A před třemi lety jsem se začal věnovat překážkovým závodům jako je Spartan Race nebo Gladiátor. Je to všestranný sport, který je náročnější na fyzičku, ale ta síla, kterou jsem dříve získal, se neztratí, a hlavně se u toho dobře bavím.

Tak hodně štěstí, ať se vám daří, a díky za rozhovor.

Zobrazení: 1209