Powerliftingu, mas-wrestling, superdresy...?

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: pátek 1. únor 2019 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

  Patrik Navara brzy završí dvouletou službu na OŘ 14. Je to silný usměvavý mladý muž, který se věnuje powerliftingu a mas-wrestlingu. Těm, kteří stejně jako já, nemají tušení, o čem je řeč a chtěli by si rozšířit znalosti, nabízím následující rozhovor. Ale samozřejmě si ho mohou přečíst i ti, kteří jsou v obraze.

Patriku, kudy vedla vaše cesta k powerliftingu a jak byla dlouhá?

  V sedmé třídě základní školy k nám přišel nový spolužák, který měl dlouhý kudrnatý vlasy a tvrdil nám, že chodí na vzpírání. Protože na to vůbec nevypadal, nikdo mu nevěřil. Až jsme se ještě s jedním kamarádem sebrali a šli se podívat na jeho trénink. A mně se to moc zalíbilo a věděl jsem, že to bude ten pravý sport pro mě, u kterého zůstanu celý život. Vyzkoušel jsem různé silové sporty, u klasického vzpírání jsem nezůstal, ale na začátku bylo vzpírání a přes něho jsem se dostal k powerliftingu, česky silovému trojboji.

Vy jste rodilý Pražák?

  Nejsem. Narodil jsem se v Teplicích, pak jsem žil v malé obci Bořislav, 15 kilometrů od Teplic, kde jsme měli velmi dobrý oddíl silového trojboje, který patřil k nejlepším v republice. A zhruba před pěti lety jsem se přestěhoval do Prahy za prací.

Teď jste registrován v nějakém pražském oddíle?

  Registrován v Praze nejsem. Pokud jedu na závody, tak stále za SK Gigant Bořislav. Velký rozdíl tady v Praze je v tom, že když jdete do fitka, tak chybí zázemí a parťáci. Někdy jde se mnou manželka a podává mi činky, ale parťáci chybí. Praha je anonymní. Do Bořislavi se sjížděli kluci z okolních vesnic a fungovali jsme jako oddíl. Tady se připravuje každý sám, oddíly jsou jenom na papíře.

Kdy přišly první sportovní úspěchy?

  Prošel jsem si docela dlouhou cestu. Na prvních závodech jsem se i styděl. Ve vzpírání jsem na prvních závodech zvednul 40 kg v trhu a 50 kg v nadhozu. S tím, že jsem v té sedmé třídě už měl 90 kilo. Ještě v tom dresu na tělo jsem si nepřipadal zrovna dvakrát příjemně. Ale každým rokem jsem se zlepšoval a někdy 2007-2008 jsem poprvé vyhrál ve vzpírání mistrovství České republiky. To se mi povedlo celkem třikrát. Na jaře 2008 jsem začal se silovým trojbojem a tam ta cesta byla podobná. V době mých začátků ještě neexistovalo rozdělení na souboj s dresama a bez dresů, existoval jen silový trojboj v tzv. superdresech. Ty dresy si představte jako hodně pevný džíny, ve kterých vám nejde ani sednout do dřepu. Musíte je roztahovat a jít proti té látce, což vám pak pomáhá směrem nahoru. Já to na začátku vůbec nevěděl, takže mi přidával třeba 5 kilo. Když jsem se to tak po čtyřech, pěti letech naučil, tak jsem byl schopný z něho dostávat i víc než 100 kilo.

Takže velmi těsné a tvrdé superdresy ze syntetických materiálů sice pomáhají, ale taky hodně bolí?

  Ty modřiny, které z nich jsou, si těžko dokáže laik představit. Ale na všechno si tělo zvykne.

  Další ochrannou pomůckou jsou bandáže kolen a zápěstí a opasek, který je široký 10 cm a chrání rizikové partie.

  Bandáže na kolena taky dost bolí. Když vám je utahuje někdo, kdo má sílu, tak umíráte. Kolikrát jsem u toho brečel a nadával.

V současné době se tedy závodí i bez těch speciálních dresů?

  Od roku 2014-15 začal silový trojboj v dresech hodně upadat a dnes ho už téměř všichni dělají bez dresů. V době, kdy už jsem už neměl vlastně soupeře, moc jsem se už nezlepšoval, splnil jsem si cíl, který jsem si předsevzal a byl jsem na prvních závodech bez dresů, tak jsem si říkal, že to je vlastně neuvěřitelný, že člověk může mezi jednotlivými pokusy lízat zmrzlinu a nemusí se nervovat, nepotřebuje kolem sebe tým lidí.

Jak název napovídá, závodí se ve třech disciplínách. Jaké to jsou?

  Jsou to dřep s činkou, tlak na lavici (benchpress) a mrtvý tah (deadlift). Každou disciplínu hodnotí samostatně tři rozhodčí a na uznání pokusu se musí shodnout alespoň dva z nich.

  Základní trojboj se dělí na dvě hlavní kategorie, které mají rozdílná pravidla na provedení cviků i použité vybavení: IPF, která je okleštěná pravidly, závodníci používají silnější superdresy, provádějí se tam dopingové zkoušky a chtějí se dostat na olympiádu, a pak volnější open federace, bez dopingových kontrol a s mírnějšími pravidly, kde v kategoriích raw bez dresů mají soutěžící třeba omotávací bandáže. Ty používám i já.

Kromě silového trojboje se věnujete ještě silovému přetahování. Na listopadovém mistrovství světa v Jakutsku jste získal skvělé stříbro.

  Vyzkoušel jsem toho hodně. Závodil jsem ve vzpírání, silovém trojboji, pak jsem přešel do open silového trojboje, kde na sebe může člověk vzít, co chce, ale je zase přísná kontrola třeba v délce nohaviček, jestli není dres zmenšený nebo upravený. Když skončily dresy, tak jsem začal se silovým trojbojem raw, mezitím jsem si vyzkoušel silácké soutěže strongman, kde se zvedají klády, obrací pneumatiky atd. A teď mě hodně chytil mas-wrestling, česky silové přetahování.

Na Sibiři má prý dlouhou tradici. Probíhají dokonce diskuze o jeho možném zařazení mezi sporty olympijské.

  Podle mě, by se mohlo na některou z příštích olympiád dostat, protože není na rozdíl od trojboje zatížené dopingovými skandály.

  Já jsem tomu nevěřil, ale když jsme v listopadu dorazili do Jakutska na mistrovství světa, tak jsme byli všude za filmové hvězdy a užil jsem si své dvě minuty slávy. Kamkoliv jsme po městě šli a místní poznali, že jsme ve sportovním oblečení, tak se s námi hned chtěli fotit a bylo to moc hezký. Na závody kdekoliv jinde chodí dvě stě možná tři sta lidí, z toho většina ještě z oboru nebo fandové konkrétního závodníka. Tady se celý Jakutsk sebral a přišel do sportovní haly, těch lidí tam bylo nakonec několik tisíc. Je to hezká populární podívaná.

Jak často se mistrovství světa v přetahování koná?

  Bývá jednou za dva roky a střídá se místo konání s tím, že přímo Jakutsk to vydatně sponzoruje. Když bychom se rozhodli, že uděláme u nás mistrovství světa, tak jsou schopni nám na to poslat dotaci v řádech několika stovek tisíc korun. S tím, že další peníze by musel člověk sehnat sám. Mistrovství v Jakutsku bylo podruhé, vrátilo se sem po čtyřech letech.

Máte přehled kolik Čechů se tomuto sportu věnuje?

  Podle našeho trenéra je to tak 35 lidí, kteří byli na závodech.

V Jakutsku jste soutěžil v kategorii do 125 kg. Mohu se zeptat na vaši aktuální váhu a výšku?

  Měřím 181 cm a momentálně vážím 114,5 kg. Na mistrovství v Jakutsku jsem měl 124,5 kg.

Takže teď záměrně hubnete?

  Před Jakutskem jsem se trochu přejídal, abych nabral plnou váhu a teď bych rád zhubnul. Během sportovní kariéry jsem se většinou držel na cca 110 kilech. To je váha, která mi vyhovuje a teď bych chtěl možná zkusit i níž, ale uvidíme, jak to půjde. I v klidovém režimu trénuju každý den, někdy si jdu zacvičit i dvakrát. Ale ty tréninky nejsou silový, třeba hodně běhám na páse, nebo se jdu proběhnout ven, trénuju různé výskoky a cvičení na kondičku.

Jaké jsou vlastně vaše rekordy v trojboji?

  Moje maximální váhy, které mám uznané na závodech, jsou ve dřepu 417,5 kg, 290 v benchpressu a 317,5 na mrtvý tah.

Když teď hubnete, jak to bude s výkony?

  Moje ideální strava se skládá z malého množství rýže a hodně masa a zeleniny. Když jsem v předchozí práci dělal noční ochranku, bylo to na sport ideální. Vstal jsem ve dvě odpoledne, šel si zacvičit, cestou do práce jsem si koupil kilo a půl masa, dal to v práci kuchařům, oni mi to uvařili, a já jsem už jenom průběžně jedl. Při práci u městské policie je to těžší. Proto jsem taky přibral, protože se mi nedaří dobře stravovat. Často to je mekáč, kebab nebo čína…

Před námi na stole leží pěkná hromada medailí… je některá z nich pro vás cennější než ostatní?

  Favoritem pro mě jsou medaile, kdy se mi podařilo zvednout dohromady ve všech třech disciplínách mých vysněných 1000 kilo. Bylo to na jaře 2015 na Slovensku, ještě v juniorech.

A nejbližší plány? Co vás letos čeká?

  Tak to, popravdě, ještě vůbec nevím. S manželkou se chceme pokoušet o rodinu, budeme přestavovat dům… takže bude letošní rok nejspíš ve znamení hubnutí a sbírání morální energie na ty další sezony.

 

Patriku, díky za rozhovor a ať se vám daří v každém vašem počínání.

A ještě Patrikův závěrečný vzkaz:

  Chtěl bych oslovit všechny čtenáře se zájmem o silové přetahování, aby neváhali a určitě se mi ozvali. Je úplně jedno, na jaké jsou sportovní úrovni. Stačí, když budou mít chuť, si to vyzkoušet. Budeme určitě rádi. Tréninky probíhají ve Fitness Fantom na Rajské zahradě, hned naproti metru, kousek od služebny. Za zkoušku nikdo nic nedá, chce to jen sebrat odvahu.

 

foto: DS MP Praha 

Zobrazení: 1150