Bez navigace je nenajdu, ale oni najdou každého i bez ní...

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: čtvrtek 31. říjen 2019 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

  Je středa čtvrtého září, nedaleko Mimoně, obce zhruba deset kilometrů východně od České Lípy, se nachází Nový Dvůr – v podstatě je to několik polorozpadlých objektů, které již nemají své využití a tak trochu svým názvem mohou mást turisty, kteří by zde mohli čekat například zrekonstruované pohostinství. Asi je realita trochu zklame...

Místo usměvavého personálu zde stojí několik bagrů a nákladních vozů s jediným úkolem – srovnat tyto nepoužívané budovy se zemí. Objekt není rozsáhlý a tak práce po několika málo hodinách končí. Trosky prozatím zůstávají na svém místě a dopolední činnost za soumraku připomíná jen odér drcených cihel a prach, se kterým si pohrává večerní vítr. Pár popadaných a vyvrácených stromů skončilo na přístupové cestě za páskou s nápisem vstup zakázán

  Je pátek šestého září a na stejném místě, kde se zhruba desetiletí téměř nikdo nezdržoval, se objevuje více lidí, kteří obhlížejí toto místo. Občas se ozve zvuk vysílačky, občas zarachocení motoru přijíždějícího auta. Osoby mají na hlavách přilby, čelovky a pracovní kombinézy. Rozmlouvají mezi sebou, ukazují na trosky a začínají v nich opatrně hrabat. Za chvíli přijíždí bílá dodávka s devíti lidmi oblečenými do starých prošívaných bund s nespočtem děr, k tomu mají modré kalhoty a vysoké kožené boty. Začíná být úplná tma, předpověď neslibuje žádný příjemný večer pod hvězdnou oblohou, ale zimu a během noci i první dešťové kapky. Skupinka devíti se dělí na dvě, jedna odchází do úplné tmy do lesa a druhá zůstává u trosek a suti. Hovoří s několika lidmi v červených a modrých kombinézách a pomalu a tiše přikyvuje. Po troskách poskakuje kužel světla baterky a na chvíli se zastaví na vybraných místech. Vše je čerstvé, cihly a zbytky zdí poskakují a drolí se, občas je vidět ocelový drát, opadávající omítka či zbytky okenních rámů. Pomalu se do vzduchu dostává vlhkost, která vše násobí.

❞ Vše je čerstvé, cihly a zbytky zdí poskakují a drolí se, občas je vidět ocelový drát...

  „Nebude to nic jednoduchého, máme tady celkem deset týmů, každému to bude trvat skoro čtyřicet pět minut a nikdo vás do přestávky nevystřídá. Vezměte si na sebe vše, co máte a další deky a kabáty. Pokusíme se udělat vaše stanoviště co nejpohodlnější, ale znáte to. Nesmíte kouřit ani žádné jiné aktivity. Asi někteří z vás usnou, ale to nevadí… takže začneme,“ promluví hlavní rozhodčí směrem k figurantům, kteří budou na noční části Mistrovství ČR záchranných psů a psovodů složek integrovaného záchranného systému simulovat zasypané lidi jako modely pro profesionální i amatérské týmy. Během chvíle zmizí v sutinách několik osob a pak nastává úplný klid. Ostatní se přesouvají asi dvě stě metrů na okraj lesa, kde mají své zázemí v podobě stanu a několika generátorů. Musí se počkat minimálně půl hodiny, aby se oblast tzv. „zapachovala“ a psi měli šanci zasypané figuranty vůbec najít. Každá změna by znamenala další půl hodinu navíc či výrazné zhoršení podmínek pro hledání. Do ticha mlčících figurantů se dostává jen tón začínajícího drobného vytrvalého deště.

  Základní tábor pro všechny účastníky je na Letišti Hradčany jižně od Mimoně. Musím uznat, že najít tento tábor by bylo bez poslaných souřadnic téměř nemožné. Všichni jsou schovaní v lese na jedné z odstavných ploch a ani navigace vás s autem na místo přímo nedovede – musíte jet prostě podle mapy a doufat, že GPS souřadnice jsou v pořádku. Přejedu celou ranvej, minu obrovskou hromadu natěženého dřeva, projedu pár rigolů se zatnutými zuby, aby podvozek a pneumatiky nepozbyly na funkčnosti a hledám třetí odbočku vlevo. Zajíždím do lesa a za pár okamžiků vidím první stany, auta a přívěsné vozíky. Najít náš tým není nic složitého – velký bílý Mercedes je zde jen jeden. Zastavuji a dozvídám se základní informace od vedoucího týmu Matěje. Teprve před chvílí skončili noční práce, mají vylosovanou desítku a to znamená, že jdou na vše jako poslední. Výsledek v rámci soutěže je však mnohem lepší, prozatím se drží na druhém místě. Trochu si s ním popovídám a nechávám jej jít si odpočinout – celou noc nespal a je to trochu poznat. Čeká je další denní práce a musí se dobře připravit. Osobně kontaktuji po telefonu Michala Sitteho, který je u MP Praha vedoucí USAR týmu, ale zde dělá jednoho z hlavních rozhodčích ploch. Ten mi posílá své souřadnice a vyrážím na místo, kde bude probíhat další děj v rámci mistrovství.



  Úkoly mají psovodi jasně rozdělené. Tým tvoří tři členové – kynolog, který jde do sutin, kynolog na plochy a jejich vedoucí týmu. Ten dostává od rozhodčích přesné zadání a je na něm, jak vše svým kolegům předá a zorganizuje. Dostanou vysílačky, přesnou lokaci, kanál, na kterém budou komunikovat, zákazy, co se smí a co se nesmí, podmínky diskvalifikace, časový limit a počet pohřešovaných osob. Nikdy nedostanou ovšem přesnou odpověď na to, kolik lidí je v ploše či v sutinách. Hledá se devět lidí a těch může být devět v ploše, v sutinách nikdo, či naopak, nebo je to osm ku jedné a podobně. Tentokrát bylo rozdělení téměř na poloviny – pět osob v sutinách a čtyři v ploše – ta měla bezmála deset hektarů – prostě taková akorát zahrádka k rodinnému domu v Praze...

  Popisovat vše rozhodně nebudu, od toho je následující rozhovor s vedoucím tohoto týmu Matějem Bartošíkem, který byl před několika málo měsíci na mezinárodním cvičení na Sicílii. Zde v Mimoni samozřejmě nepanovaly takové extrémní podmínky, ale myslím, že to kynologům nakonec stačilo. Celý tým MP Praha obsadil výborné třetí místo a to je jistě skvělý výsledek. „Klidně můžete být první a v následujícím roce to bude opak a nálezů bude podstatně méně. Pořád pracuješ se zvířaty a s lidmi. Je zde moc faktorů, které jejich výkon ovlivňují, nejsou to stroje!“ dodává Matěj.

  Skoro po dvanácti hodinách jsem toho měl také plné zuby a tak jsem nečekal na závěrečné vyhlášení a raději jel domů. Trochu jsem litoval psovody, kteří ještě jednu noc spali ve stanech, ale myslím, že to byla rozhodně klidnější a pohodovější noc než ta předcházející.

Zobrazení: 406