Prevence hraje prim aneb Městská policie Mělník

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. listopad 2019 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

  Blížíme-li se z kterékoli strany k Mělníku, vidíme týž již zdaleka, jak se na pěkném návrší malebně rozkládá. Jmenovitě majestátní věž kostela jeho je viditelna již nejen z Petřínské rozhledny, nýbrž i z Milešovky, Ještědu, Bezdězu a jiných vyšších míst severní polovice našeho království. K malebnosti polohy Mělníka nemálo ovšem přispívá, že trůní nad soutokem našich zemských veletoků Labe a Vltavy, k nimž se nyní připojuje jako trojče laterární kanál Hořínsko-Vraňanský. Půvabné položení doplňují kolem Mělníka rozkládající se zahrady, parky, háje a vinice, z nichž tyto poslední vydobyly Mělníku našemu světové pověsti co zdroje chvalně známého a proslaveného Mělnického vína. Však i různé památnosti a pozoruhodnosti, jež město naše v lůně svém chová, k nimž druží se v nejnovější době moderní vodní zdýmadlo Hořínské, vábí sem vždy více a více výletníků, kteří vše prohlédnuvše a pokochavše se čarovnou vyhlídkou na širé okolí, neradi se s městem a vínem našim loučí.

  Toho, kdo otevře oficiální web vinného města Mělník a v sekci Poznejte Mělník rozklikne průvodce městem, uvítají tyto malebné věty z pera mistra Marjanka. Nám se nyní, díky ochotě místní městské policie, naskytne možnost nejen porovnat jeho slova s realitou, protože kdo zná poměry ve městě lépe než strážníci, ale také nahlédneme do chodu bratrské organizace fungující za hranicí naší metropole.

  Úplně to svádí zavolat kolegům z Poříčního útvaru, půjčit si člun a do Mělníka vyrazit po Vltavě. Nejlépe při tom ještě závodit s jinou posádkou startující v přiměřené vzdálenosti na Labi. Kdo by byl na soutoku poslední, platil by oběd. My se však potřebujeme dostat na místo ještě v tomhle roce a tak volíme služební Hyundai. S přehledem se vymotáme z Prahy, D8, trocha zmatků v Mělníku a už nás na místě vítá vedoucí dopravně – preventivní skupiny pan Petr Limprecht, který se pro dnešek stane naším průvodcem. První kroky samozřejmě vedou do kanceláře ředitele. Tím je Ladislav Hošmánek a patří mu tak úvodní slovo:

  „Městská policie Mělník jde od počátku trochu jinou cestou. Jsme opravdu malé město a nechtěli jsme, aby nás veřejnost vnímala jen jako represivní složku. Chtěli jsme to mít vyvážené, a proto jsme začali s prevencí už před 25 lety, kdy ještě nebyla tak rozšířená, jako tomu je nyní. Udržujeme dobré vztahy s radnicí a tak můžeme naše aktivity provozovat v poměrně velkém rozsahu. Našich preventivních programů se ročně účastní na 10 000 lidí z města i blízkého okolí. To je na 20 000 Mělník krásné číslo. Díky rovnováze mezi složkou dopravně-preventivní a samotným výkonem, nejsme vnímáni negativně. Teď tu bylo velikánské vinobraní a cca 30 000 lidí a za celou dobu jsme nezaznamenali, že by na nás někdo špatně reagoval. Tohle je asi základní rozdíl. Jinak co se týče vybavení, myslím, že velký rozdíl nebude. Také se snažíme být partneři s radnicí. Dáváme návrhy a děláme věci, které jsou nad rámec našich povinností, ale pak se nám to v dobrém vrací.“



Okružní jízda po městě

  Po rozhovoru s ředitelem nasedáme opět do vozu a opouštíme jak služebnu, tak historické centrum, ve kterém se nachází. Míříme na sídliště Sportovní, kde strážníci využívají místní tělocvičnu, jak pro vlastní výcvik, tak pro preventivní programy. Jedním z nich jsou tréninky taekwonda pro duševně nemocné z neziskové organizace Fokus Praha.

„Každé úterý se sejdeme, procvičíme, protáhneme a pak začne výcvik samotného taekwonda. Já jsem sama také začátečník, takže jsem strašně ráda, že se to s nimi můžu společně naučit. Je úžasné pozorovat, jak je to baví, jak se snaží a hlavně jak se zlepšují.“ Vysvětluje energická preventistka Radka Havelková, která se k nám připojila jako druhý průvodce.

  Teď hurá na Slovany. Sice to zní jako heslo turecké armády táhnoucí Evropou, ale jde pouze o pokyn k naskákání do vozu a odjezdu směr odloučené pracoviště jménem Slovany. Přízemní, nově zrekonstruovaná budova nás vítá jen tajemným mlčením. Proč tomu tak je vysvětluje p. Limprecht: „Služebna je otevřená ve zkušebním provozu a to od 1. dubna letošního roku. Jsme tady 4x v týdnu po dvou hodinách a občané sem mohou docházet s problémy a podměty. Což se také děje a máme z toho velkou radost. Jsme tady už trochu na okraji města a díky těmhle prostorám jsme lidem blíž. V tomhle ohledu je tady velký potenciál. Také je třeba říct, že to není jen služebna. Máme zde posilovnu a malý sál uzpůsobený na přednášky.“

  Posilovna se nám moc líbí. Už už jsme chtěli s kolegy z dokumentační skupiny ukázat, jak se trhají železa u nás v Praze, ale poté, co jsme zjistili, že jednoručky končí někde u směšných 50 kg, ztratilo to pro nás význam a raději se vydáme na exkurzi do srdce kamerového systému. Nasedáme tedy opět do auta a vracíme se zpět na domovskou služebnu. Dle programu, který jsme si nastínili, jsme zhruba v polovině, ale už teď je nám jasné, v čem tkví největší rozdíl mezi MP Praha a MP Mělník. Je to tady jednoduše takové osobní, domácí. Během prohlídek i přesunů nám kolegové ukazují, kam chodili do školy, kde bydlí, zdraví se s množství kolemjdoucích a sází historky o pokutování lidí, které znají ještě z kočárku. Přiznávají, že i spoustu věcí, které jim v práci usnadňují život, je možných díky přátelským, rodinným či jiným vazbám. Zkuste to vyprávět strážníkům z Prahy 1, 2, 3, …

Oko velkého mělnického bratra

  Stejně jako u nás v Korunní, sídlí operační centrum v přízemí budovy. „Všechno se tady sbíhá. Je tady samozřejmě linka 156, záznamové zařízení, pult centrální ochrany, na který máme napojené všechny budovy pod městskou správou. Dále kamerový systém v postupné modernizaci nebo hlásič živelných katastrof.“ Jmenuje pan Limprecht postupně všechny funkce malé místnosti se spoustou monitorů. „Teď nedávno jsme tu měli díky kamerám i pěkný „úlovek“. Během vinobraní prodával jeden ze securiťáků načerno vstupenky, a když uvážíte, že jedna stojí 250 korun, už se nedá mluvit o maličkosti,“ doplňuje strážník, kterému jsme zrovna „vlezli“ do služby. A i když nevypadá, že by se nechal rozptylovat, jdeme raději do kanceláře preventistů, domluvit se na dalším postupu.



  Dostáváme výbornou kávu a poprvé se máme čas zamyslet, co všechno jsme viděli a co ještě vidět chceme. Najednou nám dochází, že jsme tak trochu přeskočili začátek a poprosíme našeho průvodce, aby Městskou policii Mělník představil.

  „Působíme od samého začátku, kdy městské policie vznikly. To znamená od roku 1992. Za tu dobu došlo k velkému vývoji ve vztahu vlastně úplně ke všemu. Jak k výstroji, výzbroji, materiálnímu vybavení, tak samozřejmě k personálnímu složení. Je to vývoj, který je přirozený a asi by bylo špatně, kdybychom zůstali v tom roce 1993. Momentálně slouží 25 strážníků, ale nejsou to strážníci, kteří by byli neustále v práci. Což si spousta lidí myslí. Je to rozdělené do směn, jsou v tom operátoři, vedení a administrativní pracovníci. Samotný výkon strážníků je koncipován tak, aby byla stále k dispozici tříčlenná hlídka, která má stálou službu a potom hlídka dopravně preventivní, která má pracovní dobu jako městský úřad. V minulosti jsme provozovali útulek, ale to se neosvědčilo. Nyní ho má ve správě město a všechny otázky ohledně odchytu zvířat posouváme úřadu. Co bych chtěl ještě vypíchnout, je spolupráce s místní státní policií. Dle našeho názoru je na velmi vysoké úrovni. Jsme partneři a snažíme se vycházet si vstříc, jak nejlépe to jde. Máme koordinační schůzky, různé společné programy, používají část našeho kamerového systému, zkrátka snažíme se maximálně spolupracovat. Podle nás je to skvělá cesta, z které mají prospěch všichni. Jak my, tak státní policie a hlavně občané.“

Samotný výkon strážníků je koncipován tak, aby byla stále k dispozici tříčlenná hlídka, která má stálou službu a potom hlídka dopravně preventivní, která má pracovní dobu jako městský úřad...

Vybavení

  Poslední složka, se kterou jsme ještě neměli tu čest, je výstroj a výzbroj. Vycházíme tedy před budovu, kde stojí služební Peugeot Partner. Jedná se o variabilní vůz dopravně-preventivní hlídky. V jeho útrobách jsme nenalezli jen klasické vybavení jako reflexní vesty, spreje, záchranářský batoh nebo ve zdejším městě málo používané botičky, ale také velké unikum. Strážníci mělnické policie obsluhují pro město parkovací automaty a tak kufr zdobí lesklé kasičky na mince. Ty jsou dalším pomyslným střípkem do mozaiky místního koloritu. Koloritu, kde si jak lidé, tak organizace pomáhají, ustupují, hledají kompromisy a ve výsledku z toho těží. Je to křehký model, ale zde se zdá být velmi efektivní.

  Co se týče parkovacích automatů, dostane se nám i praktické ukázky. Vyrážíme do centra jeden pořádně „podojit“. Stačí pár obratných pohybů speciálním klíčem a minconosná kasička je naše. Umístíme prázdnou, zkušební mincí otestujeme software a jedeme zpět. Po návratu na nás čekají strážnice oblečené do ukázkových uniforem. Prohlédneme si osobní vybavení v čele s výstavními Glocky a nechybí ani nezbytné tablety pro lustraci vozů a osob.

  Více jak 100 let stará slova mistra Marjanka můžeme jen potvrdit. Město je překrásné. Strážníci z místní policie komunikativní a zábavní. Bohužel však také zaneprázdnění. Přiblížil se čas, kdy mají koordinovat muzejní výstavu a tak se s námi loučí. Cestou zpět si pokládám spoustu otázek. Viděli jsme opravdu všechno? Byl by systém vzájemných kompromisů přenosný i k nám do Prahy? A mnoho dalších. Jisté je, že Městská policie Mělník nasadila v pilotním díle našeho seriálu laťku opravdu vysoko.

foto: DS MP Praha

Zobrazení: 570