Dvě dekády na hladině i pod ní

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: čtvrtek 28. září 2023 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Je brzy ráno, slunce před malou chvílí vyšlo a naše kroky směřují k naší největší řece. Ne nejsme u Vltavy v Praze, jak by se dalo zákonitě očekávat, ale stojíme ve městě, jehož jméno nese i název samotné řeky – Roudnice nad Labem. Cesta na místo byla celkem příjemná. Všechna auta směřovala opačným směrem než my. Praha je holt magnet pro Středočeský kraj. Soumrak vystřídaly ranní mlhy a z dálky nás vítal Říp i samotné místo soutoku Vltavy a Labe – Mělník. Stojíme u Špindlerova mostu a popíjíme ranní kávu z automatu. Ještě je zde úplný klid, jen z dálky se ozve racek či nějaký jiný opeřenec. Díváme se na zdymadla i malou vodní elektrárnu, ale nás zajímá něco úplně jiného – slalomový kanál. Ten je prozatím prázdný a přítomnost budoucích peřejí naznačuje jen malá louže na dně u jedné z překážek.

„Jste tady docela brzy, začínáme až za půl hodiny,“ ozývá se nám za zády. Ani jsme si nevšimli příjezdu služební dodávky s početnou posádkou. Přichází k nám postava v čerňácích a s úsměvem na tváři. Následuje podání ruky a obvyklé vtípky o tom, že dneska budeme ve vodě my. Kamila znám od začátku a byli jsme spolu v kurzu. Probíráme nejdůležitější nepodstatné informace, ale času tak moc není. Za chvíli se objevuje další vozidlo a z něj vystupuje instruktor Ondra. Během chvíle je v neoprenu, má záchrannou vestu a začíná vyndávat lana a další záchranné prostředky nutné pro následujících osm hodin. Poříčnímu útvaru MP Praha totiž začíná pravidelné školení a výcvik na divoké vodě.

V době probírání nepodstatného se nám za zády postupně začal napouštět slalomový kanál vodou. Už jsou v něm vracečky, peřeje, voda se přelívá přes retardéry a pomalu stoupá i hydraulické stavidlo vytvářející malý jez. Kluci jsou během chvíle připraveni. Cca deset postav v modročerných neoprenech, se záchrannou vestou a v přilbách se noří po instrukcích do vody. Je na nich vidět naprostá profesionalita. To však neznamená, že panuje ponurá atmosféra plná soustředění a mlčení. Naopak, výkony jsou téměř stoprocentní, ale s úsměvem na tváři a vtípky. Zkouší se nejrůznější techniky záchrany. Použití házečky, skoky do peřejí, použití například i kánoe a další… Nebudu zde popisovat celou anabázi samotného výcviku… na to si nechám prostor jindy. Na dřevěném mostu totiž stojí vedoucí tohoto útvaru – Jaroslav Netroufal. A protože rok 2003 (přesněji červen tohoto roku) byl rokem založení Poříčního útvaru a jistě si chytré hlavy hned spočítají dvacetileté výročí, tak mé kroky i otázky směřují právě za ním.

Mohl bys nám ve stručnosti říci, co je hlavním úkolem Poříčního útvaru v Praze? Abychom jeho činnost přiblížili široké veřejnosti?

Tak v první řadě se jedná o dohled nad vodními toky, náplavkami, břehy… Zaměřujeme se na kontrolu plavidel, znečištění vodních toků, neoprávněný rybolov a další a další. Je toho spousta. Kdybych si měl vzpomenout na vše, co jsme dělali a děláme, tak tady budeme nejméně hodinu. (úsměv) Utopené koloběžky, vylovení uhynulé zvěře, spolupráce s policií při hledání utonulých. Občas se někomu stane, že se utrhne plavidlo, technická závada na plavidle. To se pak na nás obracejí lidé přímo, abychom jim pomohli plavidlo zajistit tak, aby neohrožovalo další lodní dopravu… Působíme zde dlouhou dobu, takže volají přímo na náš telefon, který mají kluci u sebe, a už to nemusí jít ani přes naši tísňovou linku 156. Což je fajn a ukazuje to, že máme u lidí důvěru…

Letos slavíte dvacet let od svého založení, přesněji jste byli založeni na počátku června roku 2003. Předpokládám, že jste prošli určitým vývojem. Jaký byl „Poříčák“ na začátku a jaký je nyní?

To se moc srovnávat nedá. Začátky a současný stav je něco diametrálně odlišného. Na počátku pár strážníků, technika minimální… Nebyli tady potápěči, nebyli tady lezci. Po zřízení se začala zajišťovat jednotlivá školení a specializace. Potápění, nádechové potápění, sebezáchrana, práce na vodní hladině, divoká voda. Nebyly vůbec žádné zkušenosti.

Další otázka byla technika. Zpočátku zde byla plavidla, která vůbec neodpovídala našim požadavkům. Zázemí bylo dosti provizorní. Takže počátek a současný stav jsou „nebe a dudy“. Nyní máme samostatnou plovoucí základnu, nová plavidla, potápěčskou a lezeckou techniku, sonar, který dokáže vyhledávat i utonulé osoby, detektor kovu pod vodní hladinu, motorové pily, rafty…

S kolika strážníky jste začínali?

Zrovna nedávno jsem si dělal takovou svou malou statistiku. Takže snad to řeknu správně –  sedm. Sedm strážníků stalo u samotného vzniku. Nyní je jich stabilně dvaadvacet.

Asi se před více jak dvaceti lety nepočítalo s tím, že vznikne tento útvar. Nastupovali k vám strážníci proškoleni, se znalostmi, nebo se vařilo z čisté vody?

V tu dobu to byla úplně velká neznámá. Prošli sem lidé, kteří splnili výběrové řízení, například, co se týká plavání, ale všichni si museli udělat zkoušky na vůdce malého plavidla. Byli to lidé více méně bez zkušeností a v průběhu času se doškolovali a získávali dovednosti časem a praxí. Na počátku byla velmi úzká spolupráce s Vodní záchrannou službou. Ta nám opravdu hodně pomohla a výrazně posunula dopředu.

Předpokládám, že práce na řece neubývá…?

Tak to rozhodně neubývá. V poslední době je obrovský boom malých plavidel. Dále přibylo komerčních plaveb, vyrostly jak houby po dešti hausbóty, je zde celá řada půjčoven paddleboardů, celá řada kulturních a sportovních akcí… Takže práce je o sezóně opravdu dost a dost. (úsměv). Pro nás znamená období od března do října markantní nárůst zásahů.   

Práce u vás je specifická a asi nepřijmete kohokoliv. Co musí splňovat takový ideální uchazeč o místo v útvaru?

Tak za prvé se musí stát strážníkem. (smích) Brali jsme lidi, když to tak řeknu, z civilu, pokud projevili zájem. To však byli lidi na odborné a špičkové úrovni, co se týká potápění, lezení, práce s pilou… měli veškeré certifikáty, školení a odbornost, proto nevadila absence policejní praxe a zkušeností. Oni ji postupem času stejně získali a pro náš útvar byli jednoznačně přínosem. Strážníkem se však museli stát tak jako tak. (úsměv)

Někdy jsme brali kluky rovnou ze školáku, samozřejmě bereme strážníky i s delší praxí. Vždy je výhodou, když mají nějaké dovednosti, zkušenosti z našeho oboru. Ideálně s potápěním, nebo řízením lodí. Musí projít výběrovým řízením, zkouškou z plavání… Ale takové řízení jsme nedělali řadu let, protože neustále máme plný stav. Fluktuace lidí z tohoto útvaru je v podstatě nulová. Pokud někdo odejde, tak z rodinných důvodů. Rozroste se rodina, bydlí daleko, a už to tímto způsobem nezvládá. Jinak nám lidi neodchází.

Kluci prochází celou řadou školení. Mohl bys nám přiblížit jejich výcvik a specializaci?

Potápění, záchrana na volné vodě, nádechové potápění, bazénová příprava, práce s pilou, ovládání plavidla, práce s lany, zdravotní kurzy, pohyb a záchrana na zamrzlých vodních plochách, divoká voda… Každý strážník Poříčního útvaru si musí projít takovým školením jednou za rok.

Ono přejet Vltavu v centru rychle, lidově řečeno na majáky, je běh na dlouhou trať díky systému jezů a zdymadel. Nebylo by pro práci lepší mít více služeben a tedy i lodí? Tedy nechat útvar „nakynout“?

Neřekl bych. Tady máme zázemí na jednom místě. Samozřejmě je otázkou, v jaké lokalitě by se zasahovalo. Pokud půjdeme od smíchovské komory proti proudu k Modřanům, tak je pro nás vhodnější použít loď. Pokud vezmeme úsek od smíchovské komory po proudu dál, tak centrum a bližší okolí je v dobré dojezdové vzdálenosti i čase. Na zapnuté majáky modrá světla máme samozřejmě v plavební komoře přednost a v rámci domluvy už při zahájení výjezdu se domlouváme s komorníkem, který pro nás plavební komoru připraví, co nejrychleji jak to jen z technického pohledu jde.

Pokud je však zásah dále po proudu, za holešovickou komorou, pak je otázkou, zda brát loď nebo využít k přepravě vozidlo. To máme vybavené kompletní záchranářskou technikou, nafukovacím člunem s motorem a zdravotnickým vybavením. V takových místech je důležitá i spolupráce s jednotlivými obvodními ředitelstvími, která mají již několik let vybavená vozidla linky 156 záchranářskými sety, které lze využít při zásahu u tonoucí osoby. S nimi jsme dělali i pilotní školení jejich strážníků, aby dokázali co nejefektivněji takové sady správně a včas využít.  

Co je z tvého pohledu za těch dvacet let největším úspěchem Poříčního útvaru?

Rozhodně devatenáct zachráněných lidských životů, kdy docházelo k přímému tonutí. Tomu se nic nevyrovná!

Chvíli po půlnoci vytáhli z Vltavy strážníci z Poříčního útvaru silně podchlazenou a značně vyčerpanou ženu. Třicetiletou ženu, která chtěla skončit svůj život v řece, předali přivolaným záchranářům.

Dnes krátce po půlnoci spatřila hlídka strážníků ze služební lodi ve Vltavě osobu, která pod Vyšehradskou skálou uprostřed plavební dráhy plavala proti proudu. Vzhledem ke špatné viditelnosti, plujícím plavidlům a nízké teplotě vody mohlo dojít k ohrožení života osoby, strážníci učinili všechno proto, aby ji z vody dostali na loď. To se jim po nějaké době také podařilo. Na loď vytáhli silně podchlazenou a vyčerpanou mladou ženu. Ihned jí poskytli nezbytnou pomoc a zabalili do termofólie. Hlídka si začala se ženou povídat. Na otázku, jak se dostala do vody, odpověděla: „Chtěla jsem prostě plavat až do úplného vyčerpání a potom se utopit. Z osobních a rodinných důvodů …“ Pak dodala, že svoje osobní věci nechala na břehu. Zde je hlídka také nalezla. Ženu si poté převzali do své péče záchranáři a odvezli ji do jedné z pražských nemocnic. O události byla taktéž vyrozuměna Policie ČR.

Máte novou služebnu, novou loď… je něco z techniky, co byste si přáli a nemáte?

Asi ne. V tuto chvíli jsme spokojeni. Člověk netuší, co se stane za týden, měsíc nebo rok. Může odejít motor, nebo něco podobného, ale jak říkám, v tuto chvíli jsme spokojeni. Dokonce nám byl v poslední době pořízen zcela nový sonar. Ten je přenositelný na plavidla mezi sebou, vyhledává jak předměty, tak osoby. Disponuje sondou, která se otáčí o 360° a live sondou s aktuálním náhledem toho, co se odehrává před lodí. Toto zařízení využíváme v rámci spolupráce s Policií ČR, při vyhledávání utonulých osob. Je nutné zmínit, že dost výrazným způsobem zkrátí práci pod hladinou a minimalizuje riziko pro potápěče. Máme zkušenost, že několikahodinové hledání utonulé osoby potápěči tento sonar zkrátil na desítky minut.

Z hlediska legislativy a provozu na vodě, jsou zde nějaké mezery, které by bylo potřeba vyplnit, nebo vaše pravomoci jsou plně dostačující?

My máme celkem zjednodušenou práci, protože přestupkové jednání zadokumentujeme a předáváme Státní plavební správě. To je vrcholný dozorový orgán pro plavbu na vodě a spadá pod Ministerstvo dopravy ČR. Možná by bylo jednodušší, kdyby se menší drobné přestupky daly řešit na místě, to by nám ušetřilo práci i čas, pro samotné řešení přestupku by to byla efektivnější cesta. Současný stav už je jiný v podobě našich pravomocí, než byl na začátku. To zde nějaké překážky byly, ale postupem času se je podařilo minimalizovat.

Jaká je spolupráce s obdobným útvarem Policie ČR?

Tady to rozhodně není o konkurenci, ale o spolupráci… Na začátku se to tak snad mohlo někomu zdát, ale není to pravda. Provoz na Vltavě je tak velký, že čím více nás je, tím lépe. V podstatě se dobře doplňujeme.

Jaké přestupky řešíte nejčastěji?

Neosvětlená plavidla, přetížená plavidla, kdy je na palubě více osob, než je povoleno, nerespektování plavebního značení, alkohol u vůdců plavidla, jízda ve skluzu na místech, kde je to zakázané, a další…

Převrácená pramice s šesti pasažéry, ledová voda a špatné vybavení posádky během svátečního závodu Přes tři jezy, zaměstnaly strážníky z Poříčního útvaru. Díky včasnému zásahu se podařilo všechny topící se závodníky dopravit do bezpečí a následně zajistit i jejich ztroskotané plavidlo.

Šok z pádu do ledové vody, příliš velká plovací vesta bránící orientaci, člen posádky přeceňující vlastní síly při snaze zachránit ostatní. To je jen malá část okolností, které mohly udělat ze svatováclavského závodu Přes tři jezy tragickou událost. Organizátoři však nepodcenili přípravy a tak společně s kolegy z dalších složek  IZS dohlíželi na průběh i strážníci z Poříčního útvaru Městské policie Praha. A byl to právě jeden ze strážníků, který se jako první vrhl do peřejí pod Staroměstským jezem, kde před několika vteřinami skončila celá posádka závodní pramice Viking. Zde pomocí vlastní záchranné vesty zajistil kormidelníka a dvě děti, které následně dotlačil k plavidlu Vodní záchranné služby Praha. Ani situace zbytku posádky nebyla úplně „růžová“, časté volání o pomoc toho bylo důkazem. Vyzvednutí strážníky na palubu služební lodi Pioneer, proto muselo být obrovskou úlevou. Následovalo rychlé zaháknutí potopeného plavidla a transport všech aktérů pondělního mokrého dobrodružství na pravý břeh Vltavy. 

Napadá mě taková otázka na odlehčení – co budou dělat kluci, když by Vltava celá zamrzla? Možná byste měli na začátku spoustu práce s vytahováním lidí z ledu…

(smích) Ale Vltava nezamrzá… od té doby, co je Vltavská kaskáda, tak v Praze led není. Co se může stát a stává se, že nám zamrzne Smíchovský přístav, kde máme služebnu. Tam nedochází k takové výměně vodní masy a led se vytvoří. Takovou situaci známe, víme, kdy nastane a v rámci dobré spolupráce pak máme loď u kolegů z PČR. Na oplátku, když se zvedá voda, tak se oni schovají k nám… (úsměv)

Když je výročí, tak se tak trochu i bilancuje a zkoumá statistika. Nemáš nějaké zajímavé číslo? Třeba kolik lidí prošlo útvarem, kolik jste měli lodí, kolik jste najezdili kilometrů na vodě? Pokud bychom vzali jen počty hodin v pohotovosti za těch dvacet let a vaši čtyřiadvacetihodinovou službu, tak dojdeme k číslu cca 176 000 hodin ve službě…

Lodě byly čtyři, kilometry ti rozhodně neřeknu a počet lidí za celou dobu by se vešel do třiceti. Máme tady dva strážníky, kteří jsou zde po celou dobu naší existence. (úsměv)

Vltavská realita

Roudnici jsme dávno opustili a nacházíme se u inspirace Bedřicha Smetany, Vltavy. Dnes jsou strážníci z Poříčního útvaru v trochu jiné pozici, než je pro ně zcela obvyklé. Stojíme na náplavce, přesněji na Rašínově nábřeží na Praze 2 a u břehu se houpou dvě lodě a jeden otevřený červený motorový člun. Jedna loď patří kolegům z Policie ČR, druhá patří MP Praha. Právě k té je přivázaný červený Pioneer jako záloha pro případný výjezd. A proč je to tak trochu nestandardní situace? Je totiž akce Bezpečná Dvojka – Den Prahy 2 s IZS a loď slouží jako ukázka naší techniky. Během chvíle však zazvoní telefon, dva kluci nastupují do připraveného člunu a musí řešit oznámení. Zbylí dva pak loď ukazují veřejnosti, především dětem a trpělivě vysvětlují, k čemu slouží sonar, jak zasahují, do jaké hloubky se nejvíce potopili, co našli na dně a jestli nenašli náhodou i pirátský poklad.

„Sezona je teď v plném proudu a snad každou směnu jsme museli řešit nějaký alkohol či pád do vody,“ shrnuje můj pohled na plnou Vltavu Honza. Lidí na pramicích, motorových člunech, veslicích, kánoích či paddleboardech je opravdu hodně. Do toho ještě pendluje z jednoho břehu na druhý pravidelný přívoz. Osobně jsem si myslel, že to bude spíše atrakce pro turisty, ale omyl. Je to takové malé MHD. V určité časy i dost narvané. „Teď dopoledne je klid. To většina lidí ještě vyspává a na vodě jsou jen sportovci, kteří respektují pravidla. Větší zápor začne až kolem šesté, nejlépe kolem sedmé, když se střídají směny,“ dodává s úsměvem Honza.

20 je jen číslo

Poříční útvar zasahoval při mnoha akcích a mimořádných událostech v metropoli. Osobně si nejvíce pamatuji povodně z roku 2013 a Zoo Praha, kdy strážníci pomáhali převážet ohrožená zvířata a také chovatele ke gorilám. Bylo zvláštní být na člunu na místech, kde běžně chodíte s rodinou a ukazujete dětem želvy, pelikány či právě ony gorily. Pamatuji si, jak si kolegové dávali pozor na motor, protože projížděli nad kameny, kde si lidé zkoušeli rozpětí gorilího samce Richarda.

Dvacet let je krásný věk. Ostatně, co bych za to dal. Poříční útvar je v plné síle, má za sebou počáteční „porodní bolesti“, které provází vše, co vzniká na zelené louce. Má již velké zkušenosti, stabilní personální obsazení, dobré technické vybavení. Tak nevím, co mu popřát, aby se zlepšilo. Napadá mě obvyklý citát na závěr: „Milá minulosti, děkuji za všechny lekce. Milá budoucnosti, jsem připraven.“ (Ralph Smart psycholog a spisovatel)

Zobrazení: 880