Kde je smích, je i naděje

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pondělí 1. leden 2024 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Na sklonku roku 2021 jsem ve svém článku psala, že smích je lék. Uvolňuje naše tělo, posiluje imunitní systém, uvolňuje endorfiny – hormony štěstí, chrání srdce a je i přirozeným antidepresivem. Smích je také nakažlivý. A právě toho využívají Zdravotní klauni. 

Možná jste v adventním čase zaregistrovali novou reklamní kampaň „Když se smějí, nepláčou…“, která na práci „doktorů a sestřiček“ s červeným nosem upozorňuje. Občanské sdružení Zdravotní klaun bylo oficiálně založeno roku 2001. Tehdy tvořilo tým osm klaunů. Vloni, 29. listopadu, slavilo 22. narozeniny organizace již více než devět desítek profesionálních „rozdávačů radosti“. Od 16. 8. 2013 má novou právní formu, obecně prospěšná společnost. Spolupracuje se šedesáti čtyřmi nemocnicemi, deseti domy pro seniory a jedním hospicem.

Začalo to u Garyho

Zakladatelem společnosti je americký vizionář, herec, klaun a muzikant Gary Alven Edwards. Studoval na první americké akreditované klaunské škole Dell Arte School of Physical Theater. V roce 2012 ho Česká lékařská společnost J. E. Purkyně ocenila medailí za dlouhodobý a významný přínos zdravotnictví. Vloni hoČeská pediatrická společnost navrhla na medaili nejvýznamnější – STÁTNÍ VYZNAMENÁNÍ z rukou prezidenta České republiky. Začátky nebyly jednoduché, klauniády financoval z vlastních zdrojů. Hranice České republiky ho nezastavily. Na Slovensku založil organizaci Červený nos, pomáhal budovat zdravotně-klaunské projekty v Palestině nebo Polsku, učí klauny v Rakousku, Německu, Maďarsku a dalších zemích. 

Pokud si myslíte, že klauna může dělat každý, mýlíte se. Kdo se rozhodne stát se členem party s červeným nosem, musí být starší jednadvaceti let, musí uspět v tříkolovém výběrovém řízení a potom se dále vzdělávat. Než se sám se svým parťákem postaví před pacienty, musí absolvovat školící program a tříměsíční zkušební lhůtu. Práce je to psychicky náročná. Do nemocnic se dochází v pravidelných časech, takže personál není překvapen tím, co se na oddělení děje. Klauni chodí téměř vždy ve dvojici. Na místo přijdou v civilu, převléknou se ve vlastní šatně. Každý klaun má jedinečné jméno i kostým, přes který nosí v nemocnicích vždy bílý plášť. Nejprve zajdou za sestřičkami, aby se informovali, na který pokoj raději nechodit, protože pacient je třeba po operaci a ještě se úplně neprobral z narkózy a podobně. Zkrátka, návštěva klaunů je pokaždé přizpůsobena přítomnému okamžiku, okamžiku „teď a tady“. Právě proto nesou Zdravotní klauni označení profesionální. Musí umět pracovat s náladami, věkem a potřebami daného pacienta. Hlavním cílem je vykouzlit úsměv, a to i u těch, kterým do smíchu vůbec není.

Co všechno?

Od roku 2004 vyjíždějí Zdravotní klauni s Cirkusem Paciento. Je to program určený dlouhodobě hospitalizovaným dětem. Celý týden s mini nacvičují různé cirkusové kousky, které potom předvedourodičům a personálu.

NOS! – aneb Na Operační Sál – záslužná činnost, kdy klauni provázejí dětské pacienty, aby se zbavily strachu a stresu před operací. Někdy jejich pomoc potřebují i rodiče.

Přezůvky máme! Dvojice Zdravotních klaunů přijede po domluvě za vážně nemocným dítětem přímo k němu domů. Návštěvě mohou být přítomni nejen rodiče a sourozenci, ale i parta kamarádů, kteří přišli nemocného navštívit.

Klauni, tentokrát bez bílého pláště, navštěvují i hospice a domovy pro seniory. Speciálně připravený program dává všem tady možnost připomenout si písničky z mládi, zase si zatančit a vůbec pobavit se.



Organizace spolupracuje například s dětským paliativním týmem FN Motol, centrem Provázení FN Brno, mobilním hospicem Strom života či mobilním hospicem Ondrášek, hospicem Dobrého Pastýře v Čerčanech či hospicem sv. Lukáše v Ostravě. Partnerství prohlubují také s Nadací rodiny Vlčkových či Domovem pro Julii.

Pokud situace neumožní osobní návštěvu, potom je možné sledovat klauniády prostřednictvím video hovoru nebo „naladit“ si Rádio Klaun. Nedílnou součástí práce organizace je vzdělávání. Nejen to, že se stávající klauni zúčastňují workshopů a seminářů, ale někteří své znalosti předávají dál zdravotnickému personálu a budoucím zdravotním sestřičkám a bratrům. Pokud jste někdy jako dítě nebo už jako dospělí byli na nějaký čas hospitalizováni, určitě mi dáte za pravdu, že přístup lékařů či sester nebyl vždy takový, jaký byste očekávali. Vše se dá změnit, a právě v tom jsou vzdělávání, vyměňování informací, šíření know-how velmi důležité. 

Zdravotní klaun (ZK) je dobročinná organizace s národní a mezinárodní působností, je partnerem RED NOSES International (RNI), European Federation of Hospital Clowning Organizations (EFHCO). Žádná dobročinnost se ale neobejde bez podpory zvenčí. ZK si váží každého jednoho dárce. Individuální dárci, kteří zasílají třeba malé částky, ale pravidelně a dlouhodobě, jsou nepostradatelní. Tvoří největší podíl ze všech dárců, zhruba 70 % celkových příjmů. Podpořit klauny je možné i jednorázově, uspořádat akci nebo výzvu (bazar, pečení, oslava), či stát se dobroběžcem. Od dubna se můžeme účastnit půlmaratonů, maratonů a dalších běhů například v Praze, Karlových Varech, Olomouci, Liberci. Nebo lze jednoduše poslat DMS v hodnotě 190, 90, 60 nebo 30 Kč.

Když jsem zjistila, že můj kamarád, herec, zpěvák a tanečník Ondra Černý začal dělat Zdravotního klauna, hned mi naskočil obrázek Robina Williamse, který si zahrál postavu Huntera "Patche" Adamse ve filmu „Doktor Flastr“. I ten věřil, že lidé, kteří se smějí, zapomínají aspoň na čas na své trápení. Ondra alias Dr. Antonín Omdlel, se zúčastnil konkursu v době „před covidem“. Uspěl jako jediný. Jenže pandemie nedovolovala téměř nic, a tak se jeho příprava na to stát se klaunem dosti vlekla.

Co Tě přivedlo k roli Dr. Antonína Omdlela?

Asi před patnácti lety jsem měl partnerku, která v rámci studia připravovala práci o Zdravotních klaunech. To jsem o nich slyšel poprvé. Potom jsem se v divadle setkal s hercem Petrem Jarčevským a povídali jsme si. On je teď uměleckým ředitelem ZK. To už jsem o této práci začal uvažovat. Do třetice jsem měl na jachtě v posádce mé dva kamarády a jeden z nich také působil jako klaun. A když zanedlouho nato oba sdíleli info o konkurzech na nové klauny, bylo rozhodnuto.

Dá se práce herce, a to nejen divadelního, skloubit s prací pro ZK?

Někdy je to těžké, záleží, zda právě zkouším v divadle nebo mám jen večerní představení. Minimálně 6 klauniád uskutečním. Jezdím mimo Prahu, takže to zabere dost času. Maximum je asi 10 – 12 klauniád. Ale dá se to zvládnout. Od té doby, co se mi narodil syn, se snažím být víc doma, ale v téhle práci určitě vidím smysl. Po narození syna asi ještě větší. Díky herectví nemám problém s improvizací, která je nesmírně důležitá. Jakmile vkročím do pokoje, letmo jej prohlédnu a vymýšlím, jak čeho využít. Bačkory na zemi, růžový župan, otevřené okno, banán na stolku a pozor, nerozlít čaj. Vždycky se najde nový impuls, každá klauniáda je jedinečná.  

Tenhle článek je moc krátký na to, aby bylo možné vypsat vše, co se o Zdravotních klaunech napsat dá. Pokud máte touhu dovědět se víc, doporučuji navštívit klaunské webovky https://www.zdravotniklaun.cz/.

Zobrazení: 285