Když pokrok naráží na skutečné limity

Před rokem jsme vám přinesli reportáž z jedné z prvních výstav elektrických vozů u nás. Nedlouho poté přišla reportáž o používání těchto vozů v prostředí městských policií a rozhovor s naším ředitelem Eduardem Šusterem na téma elektromobility. Uplynula již nějaká doba a vypadá to, že by se časem mohlo několik dobíjecích vozidel objevit i v řadě vozového parku MP Praha. Na začátku se bude jednat o testovací kusy, které budou zkoušet vybraná obvodní ředitelství, takže naši strážníci budou mít možnost se s touto technikou setkat. Než tomu tak bude, určitě se najdou v řadách MP Praha ti, kteří fandí technologickým novinkám a možná sami uvažují o pořízení podobného vozu. Těm patří následující článek. Berte jej, prosím, jako osobní pohled autora.

Nedávno, přesněji od 14. do 17. listopadu, proběhl v pražských Letňanech již druhý ročník tzv. e-Salonu. Sem dorazili všichni nadšenci do vozidel, která se snaží svého konvenčního spalovacího otce vymezit na druhou kolej a jak bývá časté, nastoupit na jeho místo na výsluní. Nechtěl jsem na této akci chybět, a tak jsem využil příležitosti a sobotní dopoledne věnoval právě ji. Nebudu popisovat vystavené, o tom se dočtete na každém webu věnovaném motorismu, ale rád bych zde prezentoval názor, který by asi ne každému na tomto místě vyhovoval. Má skutečně cesta vývoje jednoznačný směr v elektrifikaci a bateriích? Není náhodou současná situace jen nafouknutou bublinou, která bude postupně opadat a za pár desetiletí z ní zbyde jen historická vzpomínka? Nejsou elektrovozy ještě horší alternativou pro ekologii než současný spalovací model?

Na prvním místě musíme říci jasnou pravdu a to, že současný překotný vývoj a obrovský technologický tlak není přirozenou evolucí, která by byla něčím samovolným. Tím hnacím motorem není poptávka zákazníků po elektrifikovaných vozidlech, ba ani snaha výrobců taková vozidla protlačit, ale snaha evropských úředníků, kteří si vytyčili velmi ambiciozní plán na snížení emisí skleníkových plynů. K tomu se odehrála aféra Dieselgate, která měla jednoznačného viníka v podobě koncernových vozů, i když podvody s laboratorním měřením prováděl kde kdo a skutečnou spotřebu a tedy i emise neměl, snad žádný model v souladu s realitou. Každý, kdo kupoval nové vozidlo, moc dobře věděl, že papír snese hodně a laboratorní testy mají k opravdové realitě dosti daleko. Ostatně i dnes není situace úplně vyřešená a papírová spotřeba oné reálné také neodpovídá. Sice ne již o tolik, ale pořád ta čísla nesedí. A v této situaci se začíná rodit nová generace technologie vozidel. Generace, která se snaží na prvním místě vytlačit démonizované diesely. Ty, jež byly dlouhou dobu opěvované pro svou nízkou spotřebu a tedy i do určité míry ekologičnost. Německý vývoj nasadil autům tankujícím naftu ďábelskou hlavu a zakázal vjezd do svých měst, i když současné studie onu vrchní část čerta moc nepodpořily. Ostatně jen otázka na okraj: Který pohon produkuje menší množství skleníkového plynu CO2 vzhledem ke spotřebě, je to benzín či nafta?

❞ Tím, že lidé si více kupují „ekologičtější“ benzinové agregáty, tak za posledních několik let množství vypouštěných emisí neklesá, ale roste...

Pokud se podíváme na současné statistiky pro Evropu, především za rok 2018, protože ty za rok 2019 nejsou kompletní, tak uvidíme trochu paradoxní fakt. Tím, že lidé si více kupují „ekologičtější“ benzinové agregáty, tak za posledních několik let množství vypouštěných emisí neklesá, ale roste. Dokonce se uvádí až dvouprocentní nárůst oproti roku 2016. A ještě jeden nesporný fakt – roste obliba velkých vozidel typu SUV (v Evropě představují již 40 % z celkového prodeje nových vozů) a ty jsou rozhodně žíznivější variantou oproti klasickým karosářským verzím. Nárůst počtu sportovně užitkových vozidel a jejich emise nedokáže zastavit ani rostoucí počet elektromobilů a vodíkových exemplářů (zde píši slovo exemplář, protože pro evropské a konkrétně naše prostředí je vodík asi tak častý, jako bílý jednorožec v Klánovickém lese). Hybridy i plug-in hybridy se sice mohou také snažit ze všech sil, ale módní neopodstatněné tempo SUV nevyrovnají. Benzínová auta jasně vedou a elektromobily jim prozatím nemohou konkurovat. Proč je tomu tak a proč lidé prostě tato auta nechtějí? Pro koupi auta do zásuvky je hned několik proti:

1) Jejich pořizovací cena. Nejvíce se prodávají v bohatých zemích. Statistika říká, že 80 % všech elektro, hybridů a plug-in hybridů se prodá v šesti nejbohatších státech Evropy. Je tedy obří rozdíl mezi západní, střední a východní Evropou!

2) Chybějící infrastruktura dobíjecích stanic. Dovedete si představit, že jen deset procent aut ze sídliště Jižní Město by jezdilo na elektřinu? Kde by se vzala a kde by se vozidla nabíjela? V současnosti máme na území ČR stovky stanic a v rámci Evropy patříme k nejhorším státům, kdy předčíme jen např. Řecko, Kypr, Rumunsko či Litvu. 

3) Velmi nízký dojezd. Opět se to technologicky řeší a současné nejlepší modely dosáhnou dojezdu i přes 600 km na jedno nabití za cenu – obří baterie, dlouhého čekání u nabíjecí stanice a vysoké ceny. Další problém nastane při puštění klimatizace či topení.

4) Absence výrazné podpory ze strany státu. ČR podpoří dotacemi jen firmy či státní správu, ale obyčejný motorista má smůlu. Nic nedostane. Možná, že by se současná vláda mohla inspirovat u našich sousedů směr západ (Německo) i východ (Slovensko). Pokud rozděluje dotace o objemu cca 50 mil. Kč, je to opravdu málo. Např. na Slovensku můžete dostat dotaci až 8000 eur, pokud bude vaše nové zásuvkové auto stát do 50 tis. eur. Na hybrid dostanete podporu pět tisíc eur.

Výčet by mohl být i delší a obohacen např. o fakt, že auta na baterky velmi ráda hoří. Uhasit takový vůz je dosti komplikované a posádka má mnohem méně času opustit kabinu oproti např. naftové verzi. Ostatně hasiči pořádně nevědí, jak takový vůz uhasit – doporučuje se enormní množství hasícího materiálu, ponořit vozidlo do vodní lázně na několik týdnů či na několik týdnů zahrabat do písku. Baterie vzplanou velmi ochotně a objevují se i názory, aby bateriové vozy měly zákaz vjezdu do podzemních garáží, kde by byl zásah proti požáru nesmírně složitý! Zahrabání do písku doporučují samotní výrobci, nejedná se tedy o vtip či silvestrovský žertík. Jen si nějak nedokáži představit tuto situaci v praxi. Na druhou stranu musí i tyto modely projít všemi bezpečnostními testy, bez kterých by nebyly puštěny do běžného provozu.

Vraťme se k dotacím, které u nás sice nejsou od státu, ale dávají je samotné automobilky. Ano, dávají, ale nikde o nich nic neuslyšíte. Např. nové Citigoe iV od Škody je dotované cca 200 tis. Kč a podobné je to i s ostatními modely jiných automobilek. Věc je jasná – než dávat za každý gram CO2 vypouštěný nad limit vysoké pokuty, raději prodáme větší počet dotovaných dobíjených modelů a rozpočet se vyrovná na dražších a velkých. Emise se totiž v rámci jednoho výrobce sčítají a průměrují. Tudíž číslo, že vozidla musí mít po roce 2020 emise CO2 pod hranicí 95g/km neberte doslova. Stačí jedno malé elektro a jedno velké SUV s produkcí okolo 190g a podle norem je vše v pořádku. A tady opět narážíme na SUV – jsou to právě ona, která patří k výdělečným segmentům, a proto jsou automobilky velice rády za současný trend, protože ten jim právě umožní být v plusových číslech. Dá se v podstatě napsat, že ten, kdo si koupí drahé a luxusní auto, tak v ceně dotuje elektrifikaci. Je otázkou, zda je takový vývoj udržitelný a zda jde o správnou cestu.

❞ Dá se v podstatě napsat, že ten, kdo si koupí drahé a luxusní auto, tak v ceně dotuje elektrifikaci. Je otázkou, zda je takový vývoj udržitelný a zda jde o správnou cestu...

Podpora nízkoemisních vozidel je špatná. Důkazem může být i fakt, že např. spotřební daň na CNG vzrostla v roce 2020 na dvojnásobek. Pořád zůstává velmi daleko za hodnotami pro benzín či naftu, ale už jen tento fakt dává jasně najevo, že čistá energie to nebude mít zcela jednoduché. Vláda sice deklarovala, že do roku 2025 bude tento druh paliva velmi zvýhodněn, ale co poté. Proč lidi nemotivovat nižší sazbou, vždyť vozidla s touto přestavbou mají výrazně nižší čísla vypouštěných plynů.

Pro elektromobily hovoří mnoho: jednoduchost, úsporný provoz, lokálně bez emisí, možnost bezplatného parkování na zónách či neplacení dálničních poplatků a okamžitý nástup krouticího momentu – tedy zrychlení.

Nejdůležitější částí a zároveň Achillovou patou je samotná baterie. Dlouhodobé provozy ukazují, že s kapacitou a jejím udržení by neměla být velká potíž. Horší věc je samotná výroba – získávání vzácných kovů a potřebných surovin naráží na své limity. Hlavním producentem je Čína, která se těchto komodit nerada zbavuje a zásobuje především svůj vlastní trh. Druhým hráčem je Kongo – africký stát, mající neustále vnitropolitické a válečné konflikty. Zdroje jsou i jinde (Chile, Argentina, Austrálie), ale ne tak bohaté. A není asi nutné připomínat, že ani Čína, ani Kongo na ekologii moc nedbají, natož na dodržování lidských práv. Trochu mi to připomíná hru o krvavé diamanty a obavu, aby Evropa a nejen ona za svou honbou nezapomínala na ostatní.

Nejsem zarputilým obhájcem elektrifikace motorismu, ale nejsem ani jejím odpůrcem. Velmi jsem se ztotožnil s názorem vedení největší japonské automobilky u nás. Pokud budou čistě elektrické vozy pokrývat do roku 2030 zhruba 10–15 % trhu, je možné jim zajistit dostupnou a rozumnou infrastrukturu. Větší číslo by mohlo znamenat např. problémy v přenosové soustavě. Zbývající segmenty trhu zřejmě budou pokrývat hybridy, benzinové vozy a nastupující vodík, který by měl představovat budoucnost.

Doufejme, že se společnost dobere rozumného řešení a nebude vítězit čirý populismus. V současnosti vidím elektromobily spíše na dojíždění do velkých měst z jejich blízkého okolí. Takže v rámci Prahy ideálně kraj Středočeský a nejlépe mít vlastní garáž s revidovanou elektrickou sítí, která vám zcela bezpečně utáhne nabíjení. Pak stačí najít nejvhodnějšího dodavatele energií a domluvit si s ním tarif na noční proud, abyste platili co nejméně. Na solární elektrárnu a nabíjení auta rovnou zapomeňte – pokud máte rozumnou spotřebu domácnosti a ne malý Temelín, tak byste akorát jen z malé části nabili vozidlo a domácnost táhli ze sítě. A současné zdražování cen energií, včetně u rychlodobíjecích stanic, rozhodně nástupu elektromobilů nepomůže!

A abychom se vrátili na začátek, tak pro použití u nás v rámci výkonu služby MP Praha je logickým řešením vlastní dobíjecí stanice u každého obvodního ředitelství, nejlépe rychlonabíjecí, tak, aby vozidlo bylo schopno se dostatečně nabít během přestávek a pauz jednotlivých směn. Na stranu druhou bude tímto docházet k většímu zatížení baterií, protože každý výrobce vám řekne, že životnost se udržuje pomalým nabíjením – to je však úděl našich vozidel – neustálá zátěž a provoz pro bezpečnou Prahu.

Přeji vám mnoho šťastných kilometrů.

ilustrační foto: DS MP Praha       

• Předchozí
• Následující