Kousek za Prahou

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: čtvrtek 1. červen 2023 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Kdybyste se rozeběhli na Václavském náměstí s kamenem v ruce a podařilo by se vám ho hodit nějakých dvaadvacet kilometrů na východ směrem k Poděbradům a Nymburku, vytloukli byste okna někomu v Nehvizdech. A kdybyste se rozeběhli až na Černém Mostě, stačilo by vám kamenem dohodit jen nějakých dvanáct kilometrů. Zkrátka a dobře: Nehvizdy jsou téměř za humny.

Nehvizdy, obec v okrese Praha-východ. Kdo tudy projíždí, určitě si všimne nejen kostela svatého Václava ze 14. století, ale i rozsáhlých skladových areálů v okolí, nové výstavby v samotné obci a především nekonečné kolony vozidel na hlavní ulici.

Po nějakém čase jsme zase vyrazili za strážníky mimo metropoli. A proč zrovna do Nehvizd?

Začnu trochu oficiálně: loni v červenci tady obecní zastupitelstvo přijalo obecně závaznou vyhlášku o pouhých dvou větách a dvou bodech. Věta a bod první: V městysu Nehvizdy se ke dni 1.10. 2022 zřizuje Obecní policie Nehvizdy. Věta a bod druhé: Tato vyhláška nabývá účinnosti 1.10. 2022. Jasné, stručné, zákon nevyžaduje žádné romány.

Proč a jak vlastně nová obecní policie vznikla? Nějaké porodní bolesti? Nejen na tyto otázky mi odpověděl Jiří Poběrežský, starosta Nehvizd.  

„Důvodů pro vznik naší obecní policie bylo víc. Zmíním jen ty nejdůležitější. Především se stále rozrůstáme, máme už čtyři a půl tisíce obyvatel. Navíc už brzy začne v katastru obce výstavba terminálu vysokorychlostní železnice, kde se předpokládá, že se u nás bude denně pohybovat kolem dalších dvaceti tisíc osob. Terminál bude vlastně město ve městě. A my chceme být připraveni. Další důvody? Občasná drobná kriminalita, zvláště v nočních hodinách. A velký problém je doprava. Máme spočítáno, že obcí denně projede přes čtrnáct tisíc aut!“  

Jaké to je, zřídit obecní policii? „Úplně nová situace to pro nás nebyla. Už předtím jsme měli uzavřenou veřejnoprávní smlouvu s Radonicemi, na jejímž základě jsme tady měli jednoho strážníka. Ale dlouhodobě to nevyhovovalo. Chtěli jsme mít větší vliv na práci strážníků, na zaměření jejich činnosti. Takže onen strážník jen přešel k nám do Nehvizd. Podle situace je totiž někdy zapotřebí reagovat bezprostředně a domluvit se operativně, někdy i v noci a přes víkend. Samozřejmě nesmíme porušovat zákoník práce, co se týká odpracovaných hodin a povinného odpočinku.

Co byl pro vás nejtěžší oříšek k řešení v souvislosti s obecní policií? „Zřízení obecní policie má svá pravidla, která může splnit kdejaká obec a menší městečko v České republice. Nejedná se o velké složitosti. Pokud je zájem ze strany obce a pracovní síla, která bude vykonávat funkci strážníka, tak není problém.“

Kolik vůbec plánujete přijmout strážníků? „Uvidíme podle situace v čase. Teď máme tři strážníky, což v tuto chvíli dostačuje. Ale předpokládáme, že po výstavbě zmíněného terminálu zaměstnáme celkem pět až šest strážníků. A také bude záležet na tom, kolik okolních obcí s námi uzavře veřejnoprávní smlouvu.“

Už s nějakými obcemi jednáte o spolupráci? „Naši strážníci už teď působí nejen v Nehvizdech, ale i v blízkých Zápech a Mochově. Před podpisem je smlouva se Zelenčem.

Jak taková spolupráce vypadá v praxi? „V Zelenči počítáme s jedním strážníkem na plný úvazek. Další strážník pracuje napůl v Mochově a Zápech. Uzavřené smlouvy počítají i s mimořádnými událostmi, jako požár, povodeň a podobně. S ostatními starosty se setkáváme na poradách, některé věci řešíme operativně po neformální linii. Obce vyčlenily pro strážníky i odpovídající prostory, zajistily auta a podílejí se na nákladech. Pro příklad: Mochov hradí měsíčně paušální částku osm tisíc korun, dále polovinu nákladů na mzdu, výstroj a výzbroj, výcvik a školení strážníka.“

Co vybrané pokuty? „V první fázi je musíme zaúčtovat jako příjem Nehvizd. Ale samozřejmě, že částku, kterou pak obcím fakturujeme, ponížíme o výši pokut, které se vybraly v tom kterém katastru. Výjimkou jsou pokuty za rychlost, ty připadají do Nehvizd. Tady došlo k dohodě, protože náš městys zakoupil vozidlo včetně měřící techniky za jeden a půl milionu.“

Určitě máte spočítané, kolik financí jste na vznik a vybavení obecní policie museli vynaložit… „Na Obecní policii je v rámci rozpočtu městysu Nehvizdy vyčleněna částka dva miliony korun. Tato částka je tvořena mzdovými náklady, vybavením, školení atd. V průměru se dá říci, že náklady na jednoho strážníka jsou cca jeden milion korun.“

Služebnu obecní policie v Nehvizdech jsem našel jen podle navigace na adrese Pražská 8. Je to hlavní silnice, která je součástí „staré poděbradské.“ Zatím chybí výraznější označení, které by na služebnu upozorňovalo nějak zásadně. Jak mi říkal místní strážník do telefonu, když mě instruoval: „Až uvidíš vývěsní štít na bankomat, tak tam nás najdeš.“

Přijíždím krátce po sedmé hodině ráno. Kolega měl pravdu, nejdříve jsem uviděl upozornění na bankomat, ceduli o sídle obecní policie zaregistruji, až když stojím přímo přede dveřmi. Na služebně tři strážníci, všichni s několikaletou praxí. Vedoucí Michal Dudla, strážník od roku 2009 v několika obcích, ať už v Kutné Hoře, Čelákovicích, Jesenici; dále Honza Richter, bývalý kolega z naší pražské městské policie (ano, jak už jsem jednou psal: pražský strážník všude najde bývalého kolegu), teď pracující v Mochově a konečně Tomáš Váňa s praxí v nedalekých Čelákovicích.

Takhle to chodí každý den? „Jak kdy. Potkáváme se tady už před sedmou, řekneme si, co dneska dělat a co kdy kde jaká společná akce. Když není nic důležitého, pak každý z nás stojí na přechodu ve svojí obci.“

Tomáš se pomalu připravuje k odchodu na přechod v Nehvizdech. „Vždyť jsi viděl ten provoz, někdy je to fakt masakr. Nejhorší kombinace je déšť a pondělí nebo pátek.“ Honza odjíždí do svého Mochova, cestou prý projede Zápy.

❞ Vždyť jsi viděl ten provoz, někdy je to fakt masakr. Nejhorší kombinace je déšť a pondělí nebo pátek...

Michal mi ukazuje vybavení služebny. Každý strážník má svůj stůl, počítač, služební telefon, tablet. Na opasku CZ P-07, prý vyhovují víc než Glock. Na služebním parkovišti oktávka a mochovský roomster. Ovšem, pozor! V přední masce oktávky mobilní radar! „V celé obci je kvůli bezpečnosti chodců zóna s maximální povolenou rychlostí 40 kilometrů v hodině. Nemáme tady stacionární radary, jen tenhle jeden mobilní. Netvrdím, že měříme celý den, je to nárazovka, ale jestli nás uvidíš na hlavní silnici, velmi pravděpodobně máme radar zapnutý.“ A Michal navazuje: „Uvidíš sám, kolik řidičů zastavíme kvůli nedodržení předepsané čtyřicítky, jestli dneska zapneme radar. A to máme na radaru nastavenou velkou rezervu! Pak tady postávají lidé u kraje silnice v marné snaze přejít na druhou stranu.“

Největší problémy v obci z pohledu Michala? „Doprava, doprava, doprava. Všude kolem logistické areály, do kterých přijíždí spousta kamionů. Občas parkují, kde se dá. Do obce je vjezd zakázaný vozidlům nad dvanáct tun. Jenže několik firem na území obce má výjimky. A tak jsem se musel vycvičit… Kamion místní firmy už poznám na sto honů. Ono když jedno auto, jednoho řidiče zastavíš a uvědomíš si, že jsi je už kontroloval několikrát, tak ti nezbyde nic jiného než ty firmy a jejich náklaďáky dostat do paměti.“ A kolega dodává: „O dodržování rychlosti jsme se už bavili.“

A pak si vzpomene ještě na jeden důležitý bod: kolem pěti šesti set agenturních pracovníků, zaměstnaných ve zmíněných areálech, ale příležitostně se potulujících po obci. „Problémy byly. Někdy dost velké. Ale všichni spadají pod agenturu, jejíž majitel nechce mít problémy. Máš problémy s cizincem? Zavolej to jeho šéfovi.“

Jak je to tady s nejrůznějšími lustracemi a kontrolami? „Máme přístupy do všech potřebných databází. Spadnou nám systémy nebo potřebujeme něco nestandardního? Musím zaťukat, v případě potřeby skvěle vycházíme s čelákovickými policisty, vyjdou nám obratem vstříc. Spolupráce je oboustranná. Jich je málo, takže zavolají, zda se můžeme zajet někam podívat, že jim došlo oznámení, není důvod nevyhovět.“ Michal se ještě v rámci téhle prezentace pochlubí programem na zjednodušené zpracování a zasílání přestupků. Musím přiznat, že tohle bych snad zvládl i já, který obyčejný formulář zvládne až napočtvrté.

❞ A paní začne křičet, že kvůli tomu se přece z Prahy nestěhovala, aby jí tady hučela míchačka pod okny...

Spolupráce s obcí? „Ano, každý den vykazujeme činnost, jednou za měsíc podáváme podrobnou zprávu. Ale komunikace probíhá permanentně, někdy se se starostou slyšíme několikrát denně.“

Fajn, služebnu jsem viděl, Tomášovi skončila služba u přechodu, co kdybyste mě takhle, pánové, pozvali do ulic? 

Projíždíme novou zástavbou. Podnikatelskému baroku už sice odzvonilo, ale přesto je na první pohled vidět, kde končí stará a začíná nová výstavba. Uprchlíci z Prahy? „Nedokážu posoudit. Ale občas tady řešíme divné věci. V půl druhé v noci ti zadrnčí telefon a na druhé straně místní obyvatelka. A že prý nemůže spát, tak se dívá z terasy za úplňku po krajině a v poli vidí hejno labutí. A máme problém! V tom poli totiž není rybník, tak s tím mám něco udělat… Něco, prostě mám něco udělat s hejnem labutí uprostřed pole! Jindy telefon v sobotním dopoledni: soused pustil míchačku a něco staví. Jenže žádnou vyhlášku na omezení podobných situací v Nehvizdech nemáme. A paní začne křičet, že kvůli tomu se přece z Prahy nestěhovala, aby jí tady hučela míchačka pod okny.“

Nějaké další problémy? „Občas. Lidi nechají na zahradě nějaké věci, přes noc se jim ztratí. Tak někdy projíždíme ulicemi i přes noc, abychom byli vidět.“

Zajíždíme i k novým areálům a halám, které tady vyrostly jak houby po dešti. Na okolních komunikacích postávají i přes zákaz zastavení kamiony, některé navíc v protisměru. V okolí stojících kamionů jsou vidět hromadící se odpadky. Tomáš s Michalem vypisují parkovačky, dokumentaci zaznamenávají na tabletech. 

❞ Na okolních komunikacích postávají i přes zákaz zastavení kamiony, některé navíc v protisměru...

Projíždíme po hlavní ulici, po Pražské, od vjezdu do obce až k výjezdu z ní. Tomáš má oči přilepené k monitoru notebooku. „Nic, pořád nic, všechno v normě.“ Copak, že by situace s rychlostí nebyla tak žhavá, jak tvrdili kolegové? Musím ale říci, že rezerva je na radaru nastavena dost velkoryse. „Pětapadesát!“ Majáky! Michal dokáže oktávku otočit do druhého směru i jen přes omezenou šířku silnice, zjevně v tom má praxi. Ani nedutám, jen po dlouhé době vnímám ten adrenalin pod majáky a sirénou… Jak je to dlouho, co jsem naposledy jel pod majáky? Dlouho. Díky, Michale, užil jsem si to.

Starší šedivý hatchback, za volantem senior. Řidič nic nerozporuje, se vším souhlasí, pokuta 500 korun. Další řidič už musí při naměřené rychlosti 59 kilometrů sáhnout do kapsy hlouběji, rovný jeden tisíc, rovněž bez debat.

Šedesát sedm kilometrů! V obci na čtyřicítce! Další majáky. Vyrážíme za třítunovým SUV, které doháníme až těsně za obcí. Za volantem sedí na první pohled sympatická řidička středního věku.

Pak promluví… A sympatická řidička prochází rychlou pozoruhodnou proměnou.

„Kolik chcete?!? A dělejte, pospíchám! Nemůžu se moc zdržovat!“ vyštěkne na nás. Zalapáme po dechu, Michal se jí po pozdravu jen zeptá, kam že takový spěch? „Na nehty! Mám tam být za pět minut!“ Zalapáme po dechu podruhé. A třetí překvapení nás čeká, když vidíme její bydliště: přímo v Nehvizdech. „Vždyť musíte vědět, že je tam čtyřicítka.“ – „Říkala jsem vám, že pospíchám, tak dělejte, pánové!“ Za šedesát sedm kilometrů v obci bude platit dva a půltisíce.

Pokuta na místě, nebo správní řízení? Aha, na místě. Platba v hotovosti, nebo kartou? Nebo snad složenkou? „Složenkou! A dělejte, spěchám!“ Pozoruhodné, při všem tom spěchu si zvolit řešení, které je časově nejdelší. „Už jsem na té manikúře měla dávno bejt!“ No jo, každej jsme nějakej a lidé jsou různé…

Tak to byl náš borec na konec. Ať si kolegové v Nehvizdech, Nehvízdkách, Mochově, Zápech, Zelenči a Mstěticích zachovají zdraví nejen fyzické, ale i psychické.

P.S.: Ačkoliv se to na první pohled nezdá, je místní jméno Zeleneč podle názoru Ústavu pro jazyk český skutečně mužského rodu. Takže: se Zelenčem!

Zobrazení: 312