Nezapomenout ani jedno jméno

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: čtvrtek 1. červen 2023 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Zadám-li si slovo „Stolpersteine“ do internetového překladače (raději jich vyzkouším víc), naskočí mi většinou výraz „kámen úrazu“. To ale rozhodně není správně, jak jsem si nechala potvrdit od své známé, která je překladatelkou z a do němčiny. Měli bychom jim říkat „kameny zmizelých“, nebo „kameny, o které je třeba klopýtnout.“ Ne ale tak, že bychom se ocitli na chodníku s podvrtnutým kotníkem. Klopýtnout nebo zavadit o něj bychom měli pohledem. Stolpersteine jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí národního socialismu, které byly v letech 1933-1945 nacisty pronásledovány nebo zavražděny – Židů, Romů, Sintů, homosexuálů, politických vězňů, duševně nemocných, fyzicky hendikepovaných, svědků Jehovových, obětí eutanázie. Připomínají i osoby, které pod tíhou okolností spáchaly sebevraždu. Kameny lze položit i za ty, kterým se podařilo včas uprchnout, či pro přeživší koncentračních táborů. Nápis na kameni je drobný. Kdo jej chce přečíst, musí pokleknout nebo se ohnout, a tím se vlastně před zemřelým poklonit. Do desky na povrchu kamene je vyraženo jméno oběti s rokem narození, datem a místem deportace a jejím osudem. Kameny se pokládají před poslední známé dobrovolné bydliště. Nedoporučuje se položit více než tři Stolpersteiny vedle sebe.

Nacionální socialismus, národní socialismus, nacismus jsou tři názvy pro jednu stejnou ideologii. Nacionální (národní) socialismus je jistým typem či formou fašismu, která byla státní ideologií v Hitlerově Německu v letech 1933 - 1945 a liší se od původního (italského) fašismu zejména svou rasovou teorií (nadřazenost árijské rasy apod.). Zavražděny byly dvě třetiny evropské židovské populace. Nacisté vyvraždili také statisíce Romů, mentálně nemocných, homosexuálů a dalších skupin, které považovali za méněcenné. Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo 450 tisíc československých občanů, z toho zahynulo přibližně dvě stě sedmdesát tisíc Židů a sedm tisíc Romů.

Narozen – Deportován – Zavražděn
Otcem projektu je německý umělec Gunter Demnig. První kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem. Počátek uměleckého projektu sahá k 50. výročí deportace tisícovky Sintů a Romů z Kolína nad Rýnem do koncentračního tábora. 6. května 1990 Demnig označil celou trasu, kterou byli Romové deportováni, nápisem: EINE SPUR DURCHS VERGESSEN (Stopa skrz zapomnění). Pro nacisty byla tato kolínská deportace generálkou pro následné deportace Židů. Město nechalo některé úseky s nápisem jako připomínku deportace umístit trvale. Poté začal Demnig s projektem Stelpersteinů. Hebrejská kniha zvaná Talmud je, stručně řečeno, soupis moudrosti rabínů, židovských duchovních, kteří odpovídají na různé otázky běžného života. Jsou to otázky právní, etické, otázky víry aj. Právě v této knize se Demnig inspiroval k vytvoření Kamenů zmizelých: „Člověk je zapomenut pouze tehdy, když je zapomenuto jeho jméno“. Celkem již bylo umístěno 100 000 kamenů ve 26 zemích, například v Rakousku, Belgii, Chorvatsku, České republice, Dánsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, Maďarsku, Litvě, Lucembursku, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Rumunsku, Rusku, Srbsku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Ukrajině, ale i v Británii a Irsku. Jsou tak největším decentralizovaným památníkem světa věnovaným obětem nacismu.

❞ Celkem již bylo umístěno 100 000 kamenů ve 26 zemích, například v Rakousku, Belgii, Chorvatsku, České republice, Dánsku, Finsku...

#WeWillRememberThem
Nápad na uvedení projektu v České republice vzešel z prostředí České unie židovské mládeže. První kámen byl umístěn v Jáchymově ulici v Praze 18. října 2008. Další tři pak o rok později v ulici Maiselově. Po dvouleté nečinnosti jej do života vrátil František Bányaie, předseda Židovské obce v Praze i Veřejně prospěšného spolku na podporu osob dotčených holocaustem. A dnes se projektu věnuje spolu s Hermínou Neuner. S tou jsem si chvíli povídala, ale na to, kolik otázek jsem v hlavě měla, to byla moc krátká doba. Paní Neuner pracovala pro Jewis Claims Conference, Židovské muzeum v Praze, je členkou židovské komunity a revizní komise Židovské obce v Praze. A ano, je židovka. Projekt Stolpersteine je podporován Nadačním fondem pro oběti holocaustu a městskou částí Praha 2.
Pokud je to možné, instaluje se v Praze každý rok kolem stovky nových Stolpersteine. Dbá se i na to, aby například při rekonstrukci chodníků nedocházelo ke ztrátám již dříve uložených kamenů. Organizace zabezpečující projekt Stolpersteine jsou kromě Prahy např. v Liberci, Olomouci, Českých Budějovicích, Písku a dalších městech. Výroba kamenů v jiných městech a obcích ČR a pokládka každého prvního Stolpersteinu v novém místě musí být domluvena přímo s německou nadací STIFTUNG – SPUREN – Gunter Demnig. Kameny vyrábí sochař Michael Fridrich Fielander ve své dílně na okraji Berlína. Jednotlivá písmena do mosazného štítku razí vlastnoručně. Nadace má výrobní kapacitu 440 kamenů za měsíc. Nechtějí ji navyšovat. Masová výroba by se totiž mohla podobat masovému vyvražďování židů.

Ohledně spolupráce městské části Praha 2 na projektu Stolpersteine jsem komunikovala s Ing. Jaroslavem Šolcem, radním pro oblast kultury, který je přítomný v podstatě každé instalaci kamenů v Praze. Potkala jsem ho třeba 17. dubna při pokládání Stolpersteine k uctění památky Hildegardy a Emila Voglových. Ti žili v Mánesově ulici a také zde provozovali lékařskou praxi. V roce 1941 byli jako česko/němečtí židé deportováni do Lodže. Následně si společně prošli několika koncentračními tábory, ale ke konci války byli rozděleni. Emil Vogl holocaust přežil, jeho manželka Hilda ani dalších 36 členů nejbližší rodiny ovšem nikoliv. Bývá zvykem přinést květinu, zapálit svíčku, zavzpomínat. Někdy se sejde více pozůstalých, může to být veselé i smutné. Já musela otírat slzy, ačkoliv jsem do té doby o manželech Voglových nikdy neslyšela. Moje chyba. Teď už vím víc. Třeba o přátelství a spolupráci s Přemyslem Pitterem a o „Akci zámky“. Přečtete si jeden příběh a ten naváže na další a další.
Pan radní mi mimo jiné sdělil: „MČ P2 projekt podporuje přinejmenším od roku 2018 morálně a propagačně. Já sám nemám židovské kořeny, ani blízké předky, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Projektu fandím z hlubokého přesvědčení, že historie se má připomínat. To nejen z pohledu pozitivního, tedy hrdosti na předky, kteří mnohé dokázali a mohou nám být inspirací, ale i z pohledu negativního, tedy jaké zlo a hrůzy se děly i v nedávné době (a dějí blízko nás dodnes). To je třeba připomínat dalším a dalším generacím, aby si lidé vážili současnosti a včas zabránili případnému opakování hrůz a špatností.“

❞ O výrobu Stolpersteinu může požádat každý z nás. Nezáleží na tom, zda jsme přímým či nepřímým potomkem některé z obětí holokaustu...

O výrobu Stolpersteinu může požádat každý z nás. Nezáleží na tom, zda jsme přímým či nepřímým potomkem některé z obětí holokaustu. Důležité je, že chceme položením kamene připomenout něčí památku. Položení kamene si zpravidla objedná pozůstalý, který za pomoci Veřejně prospěšného spolku na podporu osob dotčených holocaustem určí místo, kde člověk, jemuž má být kámen věnován, dobrovolně pobýval naposled. Následně objednají vyrobení kamenů u Güntera Demniga. Výrobu kamenů platí pozůstalí, na finanční pokrytí zasazení kamenů do dlažby se podílí spolek, který také vyřizuje povolení od příslušných úřadů. V Praze se pokládá každý rok sto kamenů. Letos to bude ještě 26. a 27. června a 16. a 17. října. Dosavadní zájemci mají v tuto chvíli rezervováno celkem 192 Stolpersteine, takže aktuálním žadatelům lze nabídnout instalaci až v roce 2025/26.

Brit v Praze
S myšlenkou detailně mapovat a čistit již položené kameny přišel Trevor Sage. Inženýr pocházející z Londýna jezdil do Prahy často pracovně i jako turista, a natolik mu učarovala, že se sem po smrti své ženy přestěhoval. Je tomu již 17 let. Ačkoliv není Žid, mosazné desky v pražských ulicích upoutaly jeho pozornost a poté, co narazil na článek o Gerhardu Geierovi ze Salcburku, který ve věku osmdesáti let vyčistil ve svém městě všechny kameny, rozhodl se dělat totéž. Ze špinavého kamene lze totiž jméno oběti jen těžko přečíst. Jeho aktivita byla čím dál tím více sledována veřejností. Trevor založil facebookovou stránku Stolpersteine Prague, která má aktuálně 3700 sledujících a každý měsíc tady připomíná oběti, které by měly v daném dni narozeniny a pokud je zná, pak připíše i podrobnosti o jejich životě a smrti. Z fotografií kamenů, portrétů obětí a jejich životních příběhů sepsal na jejich počest knihu. „Účelem je, abychom jména odvlečených lidí zase navrátili do našich vzpomínek.“ Kniha vyšla díky úspěšné kampani na platformě HITHIT. Nejprve v angličtině (2021) a letos na jaře i v češtině. Knihu zdarma přeložila paní Gabriela Kumar Sharma. „Překladu knihy jsem se ujala z osobních důvodů. Dlužila jsem to jednomu přeživšímu, se kterým jsem měla před mnoha lety velmi blízký vztah a který trpěl pokračujícím antisemitismem v Čechách. Bohužel odešel příliš brzy, protože byl nemocný. Jinak, v „košer jídelně“ v Maiselovce jsem byla před revolucí skoro denně, vyrůstala jsem v Bílkově ulici a s Židovskou obcí jsem tenkrát byla úzce spjata v našich vzpomínkách.“ Trevor vytvořil i mapu, která nyní zachycuje 567 míst v různých lokacích Prahy. U každého stanoviště je fotografie kamene i portrét dotyčného člověka, pokud je k dispozici, a linky na webové stránky holocaut.cz, kde je databáze obětí, včetně všech dostupných informací o nich.

Adopce
Stolpersteiny je možné si adoptovat, což znamená, že se o ně budeme starat do příštího Jom ha-šo'a. Den památky holokaustu a hrdinství (hebrejsky יום הזיכרון לשואה ולגבורה) je věnovaný památce milionů obětí holokaustu (šoa) během druhé světové války. Termín pro Jom ha-šo'a byl ustanoven podle židovského kalendáře na datum 27. nisanu, což letos bylo 18. dubna, v roce příštím 6. května. Iniciativu „Adoptuj si svůj Stolpersteine“ vyhlásila židovská Lauderova škola na Praze 2 v roce 2019. Tehdy se přihlásila asi stovka dobrovolníků a během pár dnů všechny pražské Stolpersteine vyčistila. I zástupkyně školy, paní Tereza Gafna Váňová, kameny adoptovala. Ne ledajaké. Jedná se o stolpersteiny rodičů jejích prarodičů, Gertrudy a Zdeňka Müllerových, které jsou v Mánesově ulici na Vinohradech. Paní Váňová uvedla: „Kameny jsme pokládali, pokud se nepletu, v roce 2012 nebo 13. Výrobu jsem iniciovala já. V té době jsem pracovala i v Nadačním fondu obětem holocaustu, takže to bylo podobné, jako když vinař pije víno, bylo to dost přirozené. Až jsem se zastyděla, že mě to nenapadlo dřív. Když jsem k těm kamenům začala chodit častěji, uvědomila jsem si, jak rychle se ta písmena a číslice zanášejí.” K čištění lze použít čistící leštící pastu na mosaz a ostatní kovy, např. Silichrom (stojí okolo Kč 50), kterou naneseme na povrch mosazné destičky a hadříkem jemně rozetřeme.

Zelenka, Reiniger, Adler…
Pětistý kámen byl v Praze položen 31. října 2022. Byl to kámen za prvorepublikového architekta, výtvarníka a scénografa, později v Terezíně i režiséra, člena Osvobozeného divadla Františka Zelenku (psala jsem o něm v článku „Řeč plakátu“ v březnovém čísle našeho časopisu), který byl kutnohorský rodák (jako já). Deportován byl se svou manželkou i synem a ani jeden se z Osvětimi do jejich domova v Haštalské ulici nevrátil. Zelenka navrhl dvoupodlažní vilu ve stylu funkcionalismu pro manžele Grétu a Lea Reinigerovi v Kutné Hoře. Ano, i před touto vilou můžeme Stolpersteiny najít, stejně jako před Adlerovou vilou v tomtéž městě, tzv. „Adlerkou“, která po dlouhá léta slouží jako mateřská škola (i já tam chodila), a jejíž původní obyvatelé byli transportováni v roce 1942 do Terezína. Když jsem sem chodila, žádné kameny, které by připomínaly původní obyvatele vily, zde nebyly a mne ještě dlouho poté, co jsem toto místo opustila, nenapadlo, že tady možná někdy bylo něco jiného než naše školka. (Vzpomenete si na můj článek o Winternitzově vile? I ta měla stejný osud. A jsou i další, např. Arnoldova vila v Brně nebo Weinbergerova vila ve Znojmě.) Mně trvalo dost dlouho, než jsem zjistila, jaká byla skutečnost. V mládí mne zajímaly úplně jiné věci. O to víc mne potěšilo, když jsem zjistila, co udělala Kristýna Myřátská, studentka kutnohorského Gymnázia Jiřího Ortena, která mimo jiné v období letních prázdnin pracuje pro Nadační fond Dagmar Lieblové. (Dagmar Lieblová se narodila v Kutné Hoře. Byla spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy. Přežila Terezín a Osvětim, na besedách doma i v zahraničí vyprávěla o hrůzách holokaustu. Své vzpomínky zachytila v knize „Přepsali se, tak jsem tady“.)

❞ Při procházkách městem či při cestě do školy jsem často míjela tyto drobné památníky a bylo mi líto, že nikde nelze dohledat příběh bývalých sousedů, nesoucí jejich jména...

Sestavila jste mapu Stolpersteine v Kutné Hoře, která je přehledná a podrobná. Co Vás k tomu vedlo a jak dlouho jste na ní pracovala?
KM: K jejímu vytvoření mě přivedla zřejmě zvědavost. Při procházkách městem či při cestě do školy jsem často míjela tyto drobné památníky a bylo mi líto, že nikde nelze dohledat příběh bývalých sousedů, nesoucí jejich jména. Také mě zarazilo, že bylo o málokteré z nich postaráno (nebyly pravidelně čištěny). Rozhodla jsem se proto vypracovat interaktivní mapu prostřednictvím aplikace My Maps společnosti Google, aby byla všem snadno přístupná. V současné době je zde možné najít zobrazení nejen pro Kutnou Horu, ale také Čáslav, Kolín či Zruč nad Sázavou. Práce na tomto "projektu", s nímž mi v souvislosti zisku informací pomohl Marek Lauermann (ředitel NFDL), je vlastně stále v procesu, poněvadž ne všechna umístění v mapě obsahují příběh oběti a některé svá umístění na mapě stále postrádají.

Proč Vás oslovilo právě téma holokaustu a osudu kutnohorských Židů? Máte židovské předky?
KM: Na základní škole jsem se setkala s různými knižně zpracovanými příběhy obětí a téma mě svou problematikou zaujalo. Tou dobou jsem se také začala zajímat o svůj rodný region, takže se zde tyto dvě témata prolnula. Navíc nejen toto téma bylo předmětem diskuzí v naší rodině, jejíž historie se s židovskými předky nepojí.
Po setkání s M. Lauermannem a navázání spolupráce jsem se tak později s židovskou kulturou, která mě v kontextu české a německé historie zajímá, setkala tváří v tvář.Téma holocaustu ovšem není jediným příběhem lidského bezpráví, což mě samotnou přivádí ke snaze na další taková upozorňovat a takovým případným v budoucnu zabránit.

Kristýna byla za vytvoření této interaktivní mapy v roce 2021 nominována na cenu Gratias Tibi. Ta oceňuje mladé lidi, kteří se zapojují do dění okolo nás a nejrůznějšími aktivitami mění věci k lepšímu.

Mezinárodní den památky obětí holocaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů Židů, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož v ten den v roce 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka), slouží však jako symbol osvobození všech ostatních nacistických koncentračních táborů. Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy americkými, Austrálií, Kanadou a Ruskem. Podpořilo jej 91 členských zemí. (zdroj Wikipedie)

❞ Na velké části kamenů můžeme číst: „DEPORTOVÁN 1942“. Potom následuje už jen slovo „ZAVRAŽDĚN“..

Přemýšlela jsem nad tím, v kterém měsíci článek publikovat. V lednu, kdy si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti? V březnu, kdy byl zřízen Protektorát Čechy a Morava? Ve svátek Tiš'a be-av? Ten v letošním roce připadá na 26. červenec, od západu slunce do soumraku dne následujícího. V předvečer Tiš'a be-av roku 1942 začali být Židé z varšavského ghetta převáženi do koncentračních táborů. Na velké části kamenů můžeme číst: „DEPORTOVÁN 1942“. Potom následuje už jen slovo „ZAVRAŽDĚN“, s uvedením roku a místa, kde se tak stalo. Terezín, Lodž, Osvětim, Treblinka, Majdanek, Sobibor, Trawniki...Nakonec jsem si řekla, že je úplně jedno kdy. Důležité je vzpomenout, zakopnout pohledem a hlavně NEZAPOMENOUT.

Za pomoc děkuji paní Hermíně Neuner, Kristýně Myřátské, Tereze Váňové, Gabriele Kumar Sharma, Trevoru Sagemu, Ing. Jaroslavu Šolcovi a Marku Lauermannovi.
Foto, s laskavým svolením: Facebook Stolpersteine Prague/ Trevor Sage, MČ Praha 2, Foto Trevora: James Fassinger stillscenes.com

Zobrazení: 852