Strážníci vs. street art

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: sobota 1. únor 2020 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Procházet se prosluněnou Prahou. Celý den popíjet výborné české pivo. Kochat se památkami a pozvolna nahlížet pod pokličku tradiční lokální kuchyně. Na závěr dne si koupit barevné spreje a zanechat svůj odkaz na jedné z nejstarších pražských památek. Pro dvojici cizinců ideální dovolená, až do chvíle, než zahlédli uniformu městských strážníků. Mediální vlně, která následovala prakticky ihned po zadržení, nemohla uniknout živá duše. Celá země sledovala proces dvou sprejerů, různá vyjádření expertů, památkářů, zahraničních diplomatů a čekala, jak to celé dopadne. Nemluvě o přidružené kauze samozvaného čističe, který bezchybně graffiti odstranil a to s minimální časovou a finanční náročností, oproti plánu, který vyhlásil pražský magistrát. Bratři ve spreji nakonec „vyvázli“ s roční podmínkou, sto tisícovou pokutou a vyhoštěním ze země. A ač je posprejování stovky let staré památky do nebe volající čin, v rámci Prahy se jedná jen o špičku ledovce.

Je to v nás

Zachovalé jeskynní malby jsou důkazem toho, že nápad malovat na stěny vznikl už v dávném pravěku. Divoké malby na stěnách se zachovaly ale i v Pompejích, a například v Egyptě anonymní škrábání do omítek povětšinou sloužilo jako reklama na nedaleký nevěstinec. Právě technika sgrafito – proškrábávání do různých vrstev zdiva – dala název tomuto svéráznému stylu. Dnešní podoba graffiti, nazývaného street graffiti, se ale zrodila na americkém kontinentě v novodobé historii USA. První zdokumentované projevy graffiti-artu se objevily již ve 30. letech 20. století, a to ve vybraných černošských čtvrtích New Yorku. Zde se začaly vyskytovat značky mladistvých, kteří takto odlišovali teritoria svých gangů a ghett. Graffiti se stalo jakousi kulturou protestu, městským folklórem ulice. Rozmach tohoto pouličního umění zapříčinila i tehdejší sociální a ekonomická krize.  Smyslem graffiti bylo především poukázat na problémy chudinských čtvrtí, jako byly Bronx, Harlem nebo Brooklyn. Autory těchto graffiti byli povětšinou chudí přistěhovalci a nebílé obyvatelstvo. Ne náhodou se graffiti vyvíjelo souběžně s hudebním žánrem, tehdy tak typickým pro černošské obyvatelstvo, hip-hopem. Fenomén graffiti si začali osvojovat nejen obyvatelé černošských ghett, ale i absolventi uměleckých disciplín. V roce 1973 stvořil první graffiti na vagónu metra sprejer s přezdívkou FLINT 707. Graffiti na soupravách newyorského metra, ale začaly být v hojné míře likvidovány. Z graffiti se postupně stal sociální a politický problém 21. století, širokou veřejností bylo a dosud je běžně spojováno s vandalismem a zaváděny jsou proti němu čím dál přísnější tresty. Západní Evropa se o fenoménu neworského graffiti dozvěděla až z dokumentu Style Wars, natočeném v roce 1983, čímž došlo k nastartování vlny popularity graffiti i na evropském kontinentu. V roce 1987 byla vydána publikace Spraycan Art, která již prezentuje díla jak z Ameriky, tak z Evropy. Češi se ale k tomuto pouličnímu umění dobrali až po pádu komunistického režimu, byť jisté náznaky předrevolučního potenciálu graffiti k vidění byly (Lennonova zeď).  Po roce 1989 se tedy začalo graffiti vyskytovat i na našem území, byť tehdy ještě nebylo spojováno s hip-hopem. Jako rok nástupu graffiti v Čechách je označován až rok 1993, a mezi tehdejší umělce patřili Maniac v Ostravě, Timothy v Jaroměři, či Mascee v Praze. Do širokého povědomí se graffiti v Čechách dostalo díky časopisu Poplife, který se věnoval graffiti ve zvláštní rubrice. V Česku vznikly postupem času organizace, které v rámci prevence vandalismu sprejerům poskytují speciální plochy určené k výtvarnému vyjádření, aniž by docházelo k poškození cizího majetku. Organizovány jsou i různé přehlídky a soutěže. Před několika měsíci pokrylo graffiti dokonce i stěny Tančícího domu, Kotvy nebo Domu módy na Václavském náměstí. To vše v rámci akce pod záštitou Pražské správy nemovitostí, která dala touto cestou možnost pouličním umělcům poukázat na nedostatek legálních ploch. Na nedostatek legálních ploch a především na absenci jednotného registru, který by usnadnil orientaci v dané problematice, již delší dobu upozorňuje městská police. Strážníci jako první a často i jediná překážka mezi sprejerem a jeho nelegální tvorbou věří, že vyřešením zmíněného problému by došlo k výraznému snížení počtu přestupků spojených s problematikou graffiti.

Street artová realita

Zní to až romanticky, když slyšíte o anglickém street artovém umělci Banksym, který draží svoje díla za miliony. Čtete sociologické studie o vyprázdněných mladých lidech, kteří si ve sterilním městském prostředí snaží pomocí graffiti najít svoje místo. Nebo si pustíte dokument o chudých newyorských dětech, pro které bylo jedinou šancí jak se vyjádřit posprejování vlakové soupravy a vypuštění tak svého díla do celého města. Ale jaká je realita, kterou prakticky denně potkávají naši strážníci? 

Praha 7. Devatenáctiletá cizinka vyrazila procházkou od stanice metra Hradčanská směrem na Letnou. V ruce držela barevný sprej a neváhala označit, co jí přišlo do cesty, lampu, plot či fasádu. Díky včasnému zásahu hlídky, nedošla daleko.

❞ Šestičlennou skupinku sprejerů ve věku od 15 do 18 let se daří zadržet dříve, než stačí posprejovat více než jen jeden zděný přístřešek. I ten však stojí za zmínku. Fialový hákový kříž a nápis HITLER jistě vejde do dějin graffiti...

Praha 6. Šestičlennou skupinku sprejerů ve věku od 15 do 18 let se daří zadržet dříve, než stačí posprejovat více než jen jeden zděný přístřešek. I ten však stojí za zmínku. Fialový hákový kříž a nápis HITLER jistě vejde do dějin graffiti.

Muzeum hl. m. Prahy. Skleněné výstavní cedule jako plátno pro lihovku a jejího pána. Zadržený předložil cizí doklad totožnosti.

Praha 5. Kolem druhé hodiny ranní prochází muž ve žluté bundě Plzeňskou ulicí. Než ho stačí zaznamenat operátor kamerového systému a zadržet hlídka, stačí posprejovat 5 domů. To je 5 fasád = 5 rekonstrukcí.

A nemusíme ani chodit daleko od Karlova mostu, o kterém byla řeč v úvodu článku. V roce 2016 posprejovala zděné zábradlí na známé české památce dvojice francouzských turistů. Nové výzdobě se nevyhnuly ani samotné sochy po jeho obvodu.

Ve výčtu bychom mohli pokračovat na mnoha desítkách stran. Stačí se podívat na prostá statistická fakta. Za celý kalendářní rok 2019 jsme evidovali 61 přestupků spojených se sprejerstvím a zadrželi 89 osob. Když přihlédneme ke skutečnosti, jak těžké je zadržet někoho, kdo například jen v rychlosti vyndá z bundy fix, udělá dva tři tahy a zase ho schová, jedná se o poměrně vysoké číslo. Zajímavá je také věková skladba pachatelů. Kdo by čekal největší zastoupení hormony cloumajících teenagerů, mýlil by se. Ze zmíněného počtu 89 lidí jich hned 54 bylo starších 20 let. Do věkového rozmezí 15 až 20 let se vešlo 29 zadržených a pod nutnou hranicí pro získání občanského průkazu, zůstalo pouze 6 „umělců“. Neméně zajímavé je, že každý šestý zadržený není občanem České republiky. Cizinci figurují také v těch nejznámějších případech, jako je již zmíněný Karlův most.

Spravedlivý boj

Graffiti v první řadě poškozuje veřejný i soukromý majetek. V rovině druhé již došlo i k jeho duchovnímu vyprázdnění. Nejedná se o revoltu. Mezi writery neexistuje žádné jednotné přesvědčení proti čemu brojit. Z dříve intenzivního boje proti nespravedlivému systému se stala pouze masová zábava okořeněná prvkem ilegality. I samotní starší writeři, kteří mohou hodnotit své dílo s odstupem času, mluví spíše o zábavě. Jako například umělec pod pseudonymem POIS: „Je to jenom „Já jsem“ a zábava kolem toho. Je to vlastně zábava kolem ničeho. Flákáš se po ulici a hledáš zábavu. To je graffiti. Nic hlubšího v tom není.“ Bohužel i přes značné ideové vyčerpání, snahu města poskytnou legální plochy a v neposlední řadě přes snahu našich strážníků sprejování zabránit, nelegální graffiti bude nadále součástí našeho města. Protože jak už tu zaznělo: Je to v nás.

Zobrazení: 1242