Od myšky po slona

Rubrika: Rozhovory Zveřejněno: sobota 1. říjen 2022 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Brzy to bude rok od chvíle, kdy jsme s kolegou začali pracovat na článku o vedoucím našeho Útulku pro opuštěná zvířata Václavu Steinbauerovi. Když nám v rámci rozhovoru vyprávěl o tom, jak marně hledají nového veterináře, asi by nikoho z nás nenapadlo, kdože to v blízké době zaklepe na bránu. Robin Ehl pracuje už pátým rokem v Zoologické zahradě hl. m. Prahy, jako zástupce hlavního veterináře, a letos z jara se rozhodl, že si „přibere“ ještě naše dva útulky. Zajímá-li Vás, v čem spatřuje hlavní rozdíly v práci pro jednotlivá zařízení nebo jen rozhovor s člověkem, který jeden den léčí vzácné slony a druhý nemocné kočičky, nechte spočinout oko na následujících řádcích. Přejeme příjemné čtení.

Po příjezdu do útulku nemířím tradičně za kočičkami na výdej, abych je zvěčnil na náš „úpozácký“ Instagram. Dnes mě čeká něco jiného. Rozhovor s novým útulkovým veterinářem. Jsem lehce nervózní. Nikdy totiž nevíte, jakou bude mít respondent náladu, jak bude rozhovor probíhat a zda nasbíráte dostatek kvalitního materiálu. No a musím říct, že zvolání jedné z ošetřovatelek „pan doktor právě kastruje a čeká na vás“ mi zrovna odvahy nedodalo. Tohle slovní spojení prostě slyšet nechcete. Všechny obavy se však brzy rozptýlily. Stačilo pár minut v ordinaci, abych zjistil, že pan Ehl je velký sympaťák. Poté co podal anestézii dalšímu pacientovi, zasedl na stoličku a, než injekce plně zabere, dal prostor připraveným otázkám.

Mohl byste nám na začátek říci něco o sobě?

První myšlenka na to, že budu veterinář, mě napadla asi někdy koncem základní školy. Do té doby jsem paradoxně veterináře dělat nechtěl. Myslím, že kvůli tomu, protože jsem věděl, že za mnou budou chodit hlavně mazlíčci, kteří jsou nemocní. Časem mě to ale pustilo, a viděl jsem naopak, že se jim budu chtít snažit pomoci, a tak jsem šel za tím, abych se jím stal.

Pracovat jsem začínal v zoologické zahradě a ve velké veterinární nemocnici zároveň. V nemocnici jsem měl hodně nočních služeb, takže jsem se dostal k velkým operacím přes den a akutním přes noc. V zoologické zahradě jsem měl možnost naučit se pracovat se všemi druhy zvířat. Zastupuji zde pozici sekundárního veterináře. Co to znamená? Když je hlavní veterinář mimo, tak všechno jde za mnou. Jinak si spolu asistujeme.

Od března jsem začal dělat veterináře tady pro útulky, Troju a Měcholupy.  Veterinární nemocnici jsem už z časových důvodů musel upozadit, jsem tam momentálně minimálně – sloužím pouze jednu noční za 4 týdny, abych nevypadl ze styku s novými postupy a lidmi. Dělám tedy půl úvazku zde a půl úvazku v zoo.

Ve zmiňované zoologické zahradě máte na starosti všechna zvířata? Představil bych si, že je to rozdělené na úseky.

Ano. Speciálně je tam jen ptačí doktorka, která tam dojíždí několikrát za týden, ale jakmile má dovolenou nebo se něco akutního děje, musíme to ošetřit také.

Paradoxní je, že jsem se původně zaměřoval na ptáky a papoušky. Během studií jsem chodil k jednomu veterináři, který dělal výhradně aviární medicínu. Nakonec dělám v zoo všechno kromě těch ptáků.

Jak přesně práce v zoo funguje?

Pro zjednodušení bych rozdělil úkony na plánované a neplánované. Mezi plánované patří například před a po transportní vyšetření (ta probíhají většinou v anestezii), preventivní ošetření mláďat, různé vakcinace a některé operace. A neplánované? Ani v zoo není nouze o různá kousná a tržná poranění, akutní operace, kolapsy nebo návštěvníky nevhodně nakrmené jedince.

Vy tedy dokážete ošetřit všechno od slona po krokodýla?

Ano, ale krokodýly tam nemáme. Takže od myši až po slona. ✍

 Máte nějakou úzkou specializaci?

To v mém případě není moc reálné. Máme odborníky v rámci veterinární medicíny, kteří se věnují speciálně třeba dermatologii, trávicímu traktu nebo endokrinologii, ale jakmile já dělám takhle širokou “klientelu“, tak to se specializovat ani nejde. Mou specializací je to, že dokážu ošetřit široké spektrum druhů, i exotických.

Jak jste se vlastně u nás v útulcích ocitl?

Dozvěděl jsem se o tom, když jsem byl zrovna doma v karanténě s covidem. Projížděl jsem si e-maily a našel jsem tam přeposlanou nabídku na výběrové řízení. Zaujala mě, tak jsem se na ni podíval blíž. Překvapilo mě, jak jsou místní pracoviště vybavená. Tak jsme si se ženou řekli, že si to prohlídneme. Ona je totiž taky veterinářka. Původně bylo v plánu, že mi bude částečně vypomáhat i ona, ale aktuálně už pracovat nemůže, protože čekáme potomka.

Měl jste nějakou podmínku při nástupu? Například ohledně vybavení?

To jsem neměl. Čekal jsem, že budou útulky vybaveny hůř. Ne, že by nebylo co zlepšovat, o to se samozřejmě snažíme dál, ale řekl bych, že jsou hodně dobře vybavené, což prozatím dostačovalo.

Veterináře se nevedlo poměrně dlouhou dobu najít. Čím si to vysvětlujete?

To nejpodstatnější vidím v tom, že je obecně strašně málo veterinářů. Každá klinika hledá a hledá. Navíc takto široké spektrum pacientů a indikací je těžké obsáhnout.

❞ Veterinář studuje celý život. Kdybych ale řekl, že jsem tady nedělal nic poprvé, to bych lhal...

Jak probíhalo předání agendy? Musel jste něco dostudovat?

Veterinář studuje celý život. Kdybych ale řekl, že jsem tady nedělal nic poprvé, to bych lhal.

Například na klinice ortopedické pacienty jen stabilizuji a nechám je na další den ortopedům, tady to řeším sám.  Nebo se učím management zvířat – především jak oddělit infekční jedince od zdravých, to hlavně v Měcholupech.

Takže rozdíl mezi prací v zoo a tady je kromě druhů zvířat ten management?

Ano. Dále je rozdíl v tom, že tady je více nemocných zvířat. V zoo víme o každém zvířeti celou historii. V útulku získáme zvíře a nevíme o něm vůbec nic. Nevíme, s čím bylo léčené, jestli má alergie. Všechno musíme zjistit sami a nějak se s tím poprat. Tak, abychom zvíře k novému majiteli poslali v co nejlepším stavu.

Tady budeme muset naše povídání přerušit. Hodiny dávají jasně najevo, že pacient bude již v dostatečně hlubokém spánku, aby mohl být operován.

 Chystám se odebrat na chodbu, ale pan doktor mě ujistí, že zvládne odpovídat i během zákroku. Teď ještě, abych zvládnul já pokládat otázky. Krev mi nevadí, ale takový zákrok nevidí člověk každý den. Poté co první varlička přistane na stole, se ujistím, že už jsem viděl dost a začnu opět zpovídat.

Když jste sem nastoupil, tak co vás překvapilo? Kromě tedy dobrého vybavení.

Pozitivně mě překvapilo celkově to prostředí, jak to všechno šlape, jaký to má řád. Dále, že ve srovnání s veterinární ambulancí nepřijdu do styku s tolika náročnými klienty. Zde jsem v podstatě vlastním pánem. Nemusím koukat na to, jestli majitel zvládne ošetřování, finance nebo jestli spolupracuje. Tady děláme opravdu to, co je nejlepší z pohledu zvířete. Co mě překvapilo negativně, jsou takové ty úřední věci.

❞ Pozitivně mě překvapilo celkově to prostředí, jak to všechno šlape, jaký to má řád. Dále, že ve srovnání s veterinární ambulancí nepřijdu do styku s tolika náročnými klienty...

Máte nějakou vizi do budoucna?

Mám vize, co pořídit. Chybí mi tady třeba endoskopické vybavení. Nějaká endoskopická věž, abychom se mohli podívat i do trávicího aparátu. Do budoucna nějaké lepší zubařské vybavení, abychom dokázali lépe vyvrtávat zuby a dávat klidně i zubní výplně. Když bude ulomený špičák, tak ho nebudu muset hned vytrhnout pryč, ale jen ho opravím.

Jaký nejzajímavější případ jste léčil v zoo a jaký tady?

V zoo je těžko říct, co zajímavé není. Stalo se mi, že jsem musel uspávat slona, zrovna když vedoucí veterinář odjel s transportem koní do Mongolska, tak to zůstalo jenom na mně. Bylo to stresující, protože se jedná o velké zvíře sledované veřejností. Pak bych chtěl zmínit ještě anestézie na úseku lidoopů a opic obecně. Tam je to pro mě psychická výzva. Jsou totiž v některých ohledech podobní člověku. A jakmile tam jdete na anestézii a oni se brání, je to psychicky těžké. I když vím, že jim jdeme vlastně pomoct … ale to oni nechápou.

Z Troje bych rád zmínil jeden císařský řez, ke kterému vám řeknu víc. Císařský řez je poměrně náročná operace. Majitel za tím nejprve vidí, že se jen operuje zdravá fena, která má v sobě zdravá štěňata, a nějak nesprávně předpokládá, že jsou rizika minimální a všichni musí přežít. Nemusí. Neuvědomuje si, že jde o akutní anestézii a akutní operaci, bez toho, aby veterinář mohl provést dostatečné množství potřebných vyšetření jako v jiných případech. O tomto císařském řezu mluvím, protože jsme zvládli zachránit 8 štěňat. To je vždy taková vzpruha. Nejdříve jsme vytáhli štěňata z dělohy. Ošetřovatelé a sestřičky je okamžitě resuscitovali a najednou to tam začalo všechno kňučet a štěkat. To byl pak skvělý pocit. Takové vám dodají spoustu energie pro příště.

Vy sám máte doma nějaká zvířata?

Doma máme boloňského psíka Tessy  jedenáctiletou dobře vycvičenou fenečku. Neměla moc jinou možnost, když jsme oba s manželkou veterináři. My úplně nesnášíme, takové ty malé agresivní rozmazlené psy.

Máte blíže k měcholupským kočičkám nebo k trojským psům?

To je těžká otázka. Já jsem spíš pejskař, ale zase tady v měcholupském útulku je na práci větší klid. Kočičky nedělají takový humbuk jako pejsci.

Dokážete si představit, že s útulky městské policie spojíte celý profesní život?

Práce se zvířaty v útulku mě velice naplňuje – dostanu se k zajímavým případům v mnohem klidnějším prostředí, než jsou ambulantní služby. Nedocenitelný je i přátelský kolektiv, ve kterém pracuji. Takže v tuto chvíli ano.

Také druhá část kocourkova nádobíčka leží na stole. Operace pomalu končí stejně jako náš rozhovor. Jsem rád, že se na tak důležitou pozici našel člověk, který je velký odborník, optimista a veskrze pozitivní člověk. Jeho působení bude velmi zajímavé sledovat. Našimi útulky prošlo jen za minulý rok 801 psů, 874 kočiček a 206 jiných druhů zvířat. To je nekonečný proud nových případů a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo do budoucna změnit. Proto si do telefonu ukládám poznámku na rok 2024, která zní vyzpovídat pana Ehla. Jsem moc zvědavý, jaký bude mít po téměř  dvou letech pohled a zda se tváří v tvář nekonečnému boji nevloudí náznak skepse. Už předem si však troufnu tvrdit, že nic takového se konat nebude. Je to čistokrevný srdcař.

Zobrazení: 1226