Pavilon Y

Rubrika: Rozhovory Zveřejněno: čtvrtek 1. únor 2024 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Některé rozhovory člověk bere jako nutně splněnou povinnost a na některé se vyloženě těší, protože ví, že bude před ním stát člověk, který má co říci a který se netváří jako ten, koho svou přítomností obtěžujete a  kdo vám se zaťatými zuby nakonec vyšel vstříc.  Do první kategorie bych rozhodně zařadil následující rozhovor. Ten byl tak trochu netypický v tom, že na otázky neodpovídala jedna osoba, ale rovnou dvě.

Naši čtenáři jistě vědí, že dvakrát do roka (v lednu a v červnu)  probíhají akce Daruj krev s Městskou policií hl. m. Prahy. Pokaždé vám přinášíme obrazovou zprávu i krátké info na sociální sítě. Ale ještě se nestalo, že bychom do našeho časopisu přinesli rozhovor s lidmi, kteří na Transfuzním oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady pracují a mají chod oddělení na starosti. Myslel jsem, že to nebude zas tak jednoduché, ale nakonec se ukázalo, že cesta je krátká a snadná. Vlastně stačilo napsat jeden e-mail a spolupráce byla domluvena a schválena. Tak by to mělo vypadat všude.

Když mé kroky vedou do pavilonu Y, kde Transfuzní oddělení sídlí, tak hned u vchodových dveří se málem stávám nedobrovolným dárcem. Přicházím totiž v pátek po dvanácté hodině,  a to má oddělení již zavřeno. Začíná se brzy ráno a v pátek se končí v jedenáct hodin. Obvykle rychle se otevírající dveře jednoduše zůstaly zavřené. Nevadí, zvedám telefon a vytáčím osobu, která stojí za výraznou propagací oddělení a která mne tak mile překvapila svou rychlostí a vstřícností při domlouvání celé akce. Tou osobou je Mgr. Andrea Máchalová. Usměvavá a neustále pozitivně naladěná staniční sestra. Snad se nebude zlobit, když napíši, že si její příjmení pamatuji podle pohádky S čerty nejsou žerty. Otevírá mi zavřené dveře a naše kroky směřují do menší zasedací místnosti v přízemí budovy. Zde čekáme ještě na další osobu, která za malou chvíli přichází. MUDr. Marcela Greplová je sympatická dáma v typickém bílém plášti,  na domluvený rozhovor velmi dobře připravená. Téměř ke každé otázce mi dává do rukou odborný text, ve kterém mohu zjistit řadu podrobností a odborných informací. Obě dámy trpělivě odpovídají na mé otázky, i když se jim mohou zdát některé méně odborné, možná až úsměvné. Na některé mi však neodpovídají s tím, že není vhodné, aby je zveřejňovali. Přece jen se jedná o součást kritické infrastruktury a jisté provozní záležitosti by měly zůstat interní. Naprosto tomu rozumím, a tak tři mé otázky zůstaly zodpovězeny milým úsměvem a pokrčením ramen. Nevadí, myslím, že v dvojrozhovoru zaznělo mnoho zajímavého i tak.

Je po Vánocích a oslavách nového roku 2024, řada lidí vyrazila do zahraničí. Mají dárci po návratu nějaká aktuálně platná omezení?

Cestování není jen okolo Vánoc a samotného konce roku (paní doktorka vytahuje první list z mnoha a podává mi jej). Když se podíváte do samotného záhlaví tak zjistíte, že některé termíny závisí na samotném období roku. V současné době například v rámci Evropy platí pro všechny státy pouze jeden týden odstupu od návratu z destinace. Ovšem zde hned najdeme poznámku mimo sezónu západonilské horečky. Ta se nejčastěji objevuje od července do října, a pokud někdo přicestuje z takové země, kde je a byla hlášena západonilská horečka, pak může darovat krev nejdříve jeden měsíc po návratu. A abych odpověděla na otázku ohledně období kolem Vánoc a Nového roku, tak nějaký výrazný pokles z důvodu cestování zde není. Rozhodně bych to takto nedefinovala (úsměv).

Specifikum, které máme, je naše spolupráce s nemocnicí v Motole, kde operují malé děti s vrozenou vadou srdce.

Jsou potřeba dárci se všemi krevními skupinami, nebo jsou někteří preferováni?

Preferování, to bych neřekla (paní doktorka opět vytahuje další list plný informací o tom, jaké je rozdělení krevních skupin v české populaci). Závisí na tom, o jakou krevní skupinu se jedná, a to v návaznosti na její procentuální zastoupení mezi lidmi. Nejběžnější je skupina A, kterou má 44 % populace, pak následuje 0 s 31 %, B se sedmnácti procenty a nejméně zastoupená je AB. Ovšem pak ještě rozlišujeme, zda je tzv. Rh negativní či Rh pozitivní. Pozitivní má 85 % lidí a zbytek negativní. To jsou jasně daná statistická čísla. Z logiky věci tedy nejvíce potřebujeme A+. Ovšem může se stát, že přivezou pacienta, který bude mít málo obvyklou skupinu a spotřebuje velký počet krevních jednotek. Tedy záleží i na operativě v daném období a na tom, jaké pacienty máme v nemocnici. Může se sejít větší počet těch, co mají například AB-. Takže preferovaná krevní skupina z dlouhodobého pohledu není. Snad jen 0-, jakožto univerzální dárce…

Specifikum, které máme, je naše spolupráce s nemocnicí v Motole, kde operují malé děti s vrozenou vadou srdce. Z Motola nám přijde rozpis operací, a my podle toho pak odebíráme příslušnou krevní skupinu.   

Když Vám řeknu, že mám 0-, budu pro vás zajímavým dárcem?

Takového dárce vítáme s otevřenou náručí (úsměv). Samotná krevní skupina 0- je nesmírně důležitá i pro pacienty v akutních stavech, kteří se k nám dostanou na urgentní příjem. V takové situaci se jim automaticky dává tato krev, protože ještě neznáme jejich konkrétní skupinu. Operační sály mají 0- vždy připravenou jako rezervu.

Mgr. A. Máchalová dodává: Za nulku negativní jsme v kartotéce samozřejmě moc rádi. Plná krev chce samozřejmě 0-, ale pokud má dárce hezké destičky a není urgentní poptávka po plné krvi této krevní skupiny, tak my si tohoto dárce stáhneme k sobě na samotný odběr jen krevních destiček. Tak trochu se „taháme“ o dárce, kdo jej dostane, ale vždy je to na domluvě. Plná krev na urgent má samozřejmě vždy přednost. (úsměv)

Tak trochu se „taháme“ o dárce, kdo jej dostane, ale vždy je to na domluvě.

Jak dlouho po očkování (například proti Covidu-19) mohou lidé darovat krev a jak je to u jiných typů očkování?

Záleží na tom, o jaké očkování půjde. Například ten Covid-19 se dnes dostal do úplně stejné pozice jako tetanus či očkování proti klíšťové encefalitidě. Tam není delší odklad. Úplně zpočátku, kdy začalo toto očkování, tak se dávala pauza u některých typů vakcín až jeden měsíc, u jiných jen čtrnáct dní. V současnosti je to jen jeden týden. Takže nic hrozného. Ale pokud někdo pojede například do Afriky a nechá se naočkovat proti tyfu či žluté zimnici, pak následuje pauza 4 týdny po samotném očkování a půl roku po návratu. 

Můžete popsat rozdíl mezi darováním „plné" krve a krevní plazmy?

Mgr. A. Máchalová: Když to řeknu tak trochu pro laiky, tak ta plná krev je rychle, zatímco plazma a destičky výrazně déle. Plnou krev odebereme do cca deseti minut, zatímco plazmu či destičky nelze odebrat a separovat v tak krátkém časovém úseku. V podstatě se jedná o odběr, návrat, odběr, návrat… Vezmeme si plnou krev, v přístroji to projde centrifugou, my si ponecháme krevní destičky a zbytek vracíme zpět. Časově nám pak odběr trvá cca jednu hodinu, někdy i trochu déle.

To je první rozdíl. Další rozdíl pak spočívá v samotném věku dárce. Plná krev je od 18 let a destičky s plazmou od 21 let. Pro darování plazmy a destiček je rovněž nutné, aby dárce daroval již plnou krev, a my pak zjistíme, kolik má destiček a zda je vhodný pro separaci. Důležité je, aby to zvládl. Pokud má problémy s plnou krví, pak bohužel není vhodný pro delší proces. Rovněž musí mít dobré žíly…

Velmi důležité je u každého typu odběru dodržení netučné diety. U přístrojového odběru je to o to více primární. Taková separace by nedopadla dobře a výsledek by byl nepoužitelný. Takového člověka musíme v ten den odmítnout… pokud však dodrží dietu, může přijít hned zítra ráno, rádi jej uvidíme.

Jak vypadá taková dieta před odběrem?

Mgr. A. Máchalová: Den dopředu by měl dárce hodně popíjet. Večeře by již měla být lehčí, hlavně netučná. Takže takové pivo a bůček nejsou nejlepší kandidáti… (smích) To samozřejmě platí i o snídani. Tím nemyslím, že by někdo z našich dárců snídal pivo a knedlo zelo s šesti. (smích) Snídaně být samozřejmě může, my ji doporučujeme a je častou chybou i zkušených dárců, že k nám přijdou nalačno. Například rohlík s marmeládou, ovoce – banán, hroznové víno, káva, ale bez mléka… Jednoduše vynechat tuky.

K čemu se krev od dárců využívá? Je určena jen pro krevní transfuze u vás v nemocnici?

Princip moderní transfuzní služby spočívá v tom, že každý pacient má dostat jenom tu složku, kterou potřebuje. Zpracují se erytrocyty, plazma, která se zamrazí, poté jsou destičky a případně by mohly být i bílé krvinky, ale to není tak četné. Plazma se částečně používá pro pacienty na oddělení popálenin, ale určité procento se používá na výrobu některých léčiv. Plná krev pak slouží v medicíně, při operacích… to je asi jasné. (úsměv)

Mgr. A. Máchalová: Já jen ještě doplním krevní destičky. Ty se používají u onkologických pacientů při chemoterapii, která sama o sobě způsobuje jejich výrazný pokles… a u nás i pro miminka do Motola.

Na Vašich webových stránkách máte aktuální stav jednotlivých krevních skupin. Stalo se někdy, že jedna, nebo více z nich bylo na nule?

Jsou období, kdy je pravidelně méně zásob, to ano. To pak musí zapracovat kartotéka, zvát dárce s určitou krevní skupinou více než jiné. Ale že bychom byli někdy na nule, to opravdu ne. Díky dárcům, samozřejmě. (úsměv)

Jakým způsobem probíhá komunikace mezi transfuzní stanicí a dárci? Pokud potřebujete určitou krevní skupinu, voláte? V době chytrých aplikací by jistě šlo propojit databázi zásob krve a samotné dárce…

Mgr. A. Máchalová: Dárce na odběr plné krve zveme e-mailem. Pokud je potřeba další,  tak voláme. Plazma a destičky se plánují dopředu kvůli určenému množství přístrojů tak, aby nám jeden den tady nečekala fronta a druhý pak bylo jen poloviční vytížení.

Komunikují mezi sebou jednotlivá transfuzní pracoviště?

Samozřejmě, spolupracujeme, to je jasné. Komunikace existuje, ale více vám k tomu asi neřeknu… Pokud nastane krizová situace a dochází k aktivaci krizového centra, tak probíhá koordinace pracovišť z Ústřední vojenské nemocnice. 

Když budu prvodárcem, co mě tady u vás čeká? A co byste jim vzkázala a jak namotivovala?

Mgr. A. Máchalová: V první řadě nikdo z nás neví, kdy bude sám potřebovat krev. Můžeme mít onemocnění, úraz, nehodu, nebo někdo z našich blízkých, přátel, rodiny… Je tedy důležité, aby bylo krve dostatek. Pomoc druhým – to je jeden z nejčastějších důvodů, který dárci uvádějí, když se jich na to ptáme.

Pro hodně lidí je pozitivní, že mají den volna z práce. Další benefity nabízejí pojišťovny, můžete si darování krve nechat odepsat z daní, některé organizace pak dávají volné vstupy například do bazénů, divadel a podobně. Ovšem na prvním místě je to jistě ten dobrý pocit, že jste někomu stoprocentně pomohli.

Pro ty, co mají rádi ocenění a medaile, tak toto má na starosti Český červený křiž. Ten uděluje nejrůznější medaile za počty bezplatného darování krve. Na naši transfuzní stanici dostávají dárci za první darování odznak Krůpěj krve a za deset odběrů pak Bronzovou medaili Prof. MUDr. Jana Janského. Další oceňování dárců krve organizuje ČČK.

Když k nám dorazí prvodárce, tak první kroky směřují k samotné registraci v kartotéce. Podmínkou je věk minimálně 18 let, maximálně pak 65 let. U prvodárce se ovšem maximální věk snižuje na 60. rok života. Musí mít s sebou průkaz pojištěnce, doklad totožnosti. Co se týká cizinců, tak naše hranice, za kterou jít opravdu nemůžeme a ani nechceme, je to, že musí mluvit česky tak, aby dobře všemu rozuměl a byl schopen vyplnit přiložený dotazník. Žádný tlumočník či překladatel není akceptován!

Pak následuje odběr menšího vzorku krve, abychom z něj poznali, zda je vůbec vhodným kandidátem, a budeme s ním pokračovat dále. Zjistíme hodnoty. Posíláme na rohlík a čaj, to kdyby někdo přišel nalačno, aby se mu neudělalo špatně a náhodou nám neomdlel… (úsměv)  Následuje dotazník, poučení pro prvodárce… u toho si může v klidu sníst ten rohlík s čajem. Když něco není jasné, tak si vše objasníme v ordinaci při krátkém pohovoru.

Po vyšetření vzorku, pokud je v pořádku, dostane dokumentaci a čeká na pohovor s lékařem. Pokud i ten dopadne dobře a je uschopněn, tak následuje samotný odběr. Všechno v klidu, beze spěchu a v dobré náladě. Jak již bylo řečeno, samotný odběr plné krve trvá do deseti minut, někdy i trochu déle. A je to. (úsměv)  

Všechno v klidu, beze spěchu a v dobré náladě. Jak již bylo řečeno, samotný odběr plné krve trvá do deseti minut.

Člověk darující krev by měl být obecně zdráv. Jsou ale nějaká onemocnění, která nemají pro odběr význam. Tolerujete je?

Samotný dotazník dárce je rozdělen na několik částí. V první části se ptáme na věci nedávné, v prostřední části pak na věci ve středním časovém horizontu a v poslední pak na věci od dětství až po současnost. To nám dá jistou představu o zdravotním stavu onoho člověka. Dárce by měl být v ideálním případě zcela zdráv! Ale co je dnes ideální? (úsměv)

Může darovat například i ten, kdo má porušenou funkci štítné žlázy, ale má ji medikací správně vyrovnanou a kompenzovanou. Spousta dárců, neřeknu vám procento, se léčí s vysokým krevním tlakem. To je ostatně taková civilizační choroba dneška. Pokud mají tlak v pořádku, mohou k nám klidně přijít. Tito pacienti jsou samozřejmě poučeni, aby si své léky ráno nebrali, kvůli jejich přítomnosti v krvi. Problém nepředstavuje ani dna, či vyšší hladiny tuků. Ale jak jsem řekla, musí být v pořádku díky medikaci. I zde pak musí mít potvrzení od svého ošetřujícího lékaře o tom, že je daný dárce v pořádku, a můžeme jej přijmout.

Jak dlouhou krev vydrží? Asi si nejde dělat zásoby na půl roku dopředu…

Mgr. A. Máchalová: Destičky nám vydrží pět dní. Proto dárců na destičky potřebujeme více. Červené krvinky vydrží 42 dní.

Plazma je trochu specifická, a na to bych chtěla ještě navázat. Protože u prvodárců je důležité, aby u nich nezůstalo jen u jednoho odběru, ale minimálně u třech. A je to z důvodu právě té plazmy. Plazma je v době prvního i druhého odběru v karanténě kvůli testování a nemůže se použít. Teprve až po třetím odběru a testu je takováto plazma použitelná. Ideální je proto chodit darovat pravidelně, ne nárazově, či jen jednou. Pomoc to samozřejmě je, ale lepší je spolupráce dlouhodobá a trvalá. (úsměv)

Jinak použitelnost otestované zamražené krevní plazmy jsou tři roky (plazma je uložená při teplotě nižší než minus 25 °C).

Kdybyste měli nedostatek krve například A- a přišel dárce, které mu je 70 let a byl zdráv. Vezmete jej, nebo jsou kritéria odběru pro vás nepřekročitelná?

Bohužel, takového dárce nevezmeme. Ta pravidla, která dodržujeme, jsou striktní a pro nás nepřekročitelná. Ostatně u takového dárce v tomto věku by byl skoro malý zázrak, kdyby netrpěl nějakou chorobou…

Když budu zcela zdráv, kolikrát do roka k vám mohu zajít?

Tak zde se to liší u pánů a u dam. Pokud hovoříme o darování plné krve, tak u mužů jsou to tři měsíce, dámy pak měsíce čtyři. Bohužel ženy mívají často limitní množství červené složky a někdy je, bohužel, musíme i odmítnout. Plazma a destičky pak mají intervaly výrazně kratší, a to jeden měsíc.

Krví se může šířit celá řada onemocnění. Jakým způsobem jsou dárci testováni? Může přijít někdo, kdo má onemocnění nevědomky a může jej šířit dál. Na co všechno se dárci testují?

U každého odběru vyšetřujeme přítomnost známek infekce žloutenky typu B, žloutenky typu C, syfilis a HIV. U vyšetření používáme nejmodernější metody. Přesto zůstává naprostá důvěra při spolupráci s dárcem pro nás zásadní. V případě nevyhovujících laboratorních výsledků se krev samozřejmě nepoužije a dárce je informován.

Co se stane s krví, které skončí „expirace“? Máte nějaký systém, který tomu zabrání a vy ji ještě před koncem pošlete na jiná oddělení v jiných nemocnicích?

Tak to se opravdu nestává. Krev se u nás plně spotřebuje.

Podle dat je pro vás léto kritickým obdobím, protože mnoho dárců odjíždí na dovolenou a jsou mimo i studenti. O kolik se vám sníží celkový objem odebrané krve a plazmy? Řekněme v procentech.

Takovou statistiku opravdu nemám po ruce, takže nedokáži zcela přesně odpovědět. Je pravda, že nám v letním období nastávají menší výpadky díky dovoleným a také tím, že například studenti odjíždějí z Prahy a vracejí se až v září. Nějaké oscilace pak korigujeme právě tím přímým voláním dárcům.

Mgr. A. Máchalová: Samozřejmě týdenní představu, kolik čeho budeme mít, zhruba víme a také zhruba víme, co budeme potřebovat například v rámci plánovaných operací. Ovšem na začátku každého dne je situace trochu jiná. Může nastat nějaká neplánovaná operace, kde je zapotřebí více krve, a takový deficit pak opět musíme dohnat. Vlastně každý den je pro nás tak trochu menší překvapení. (úsměv) Dárci jsou však velmi uvědomělí a nakonec neplánovanou ztrátu doženeme. Dá to práci, ale daří se. (úsměv)

Pokud potřebujeme například jen destičky a víme, že někdo, kdo jde na plnou krev ten den, je má k dispozici, tak pokud to situace dovolí, dárce přijmeme na separátor. Tady musím říci, že jsou pro nás lepší dárci „trochu při těle“, tím nechci říci obézní, ale urostlejší, protože takoví mají více krevních destiček a jsou na tom jednoduše lépe. Ostatně jsme ještě neuvedli váhový limit dárce, který je u žen 60 kg a u mužů 65 kg.

Vlastně každý den je pro nás tak trochu menší překvapení. Dárci jsou však velmi uvědomělí a nakonec neplánovanou ztrátu doženeme.

Jakou kapacitu má vaše stanice?

Sto odběrů za den by nebyl problém, pokud by tolik osob skutečně přišlo. Já si pamatuji, ale je to již dlouhá doba, když bylo zemětřesení v Arménii, myslím v roce 1988, a to byla ještě stará transfuzní stanice, dorazilo tři sta osob. V poslední době si nepamatuji stovku za den. Dnes bylo něco málo pod devadesát odběrů. Je pátek a máme i zkrácenou otevírací dobu jen do jedenácti. Tak pro představu. (úsměv)

Můžeme se ještě trochu vrátit  do období Covidu-19?  Jak vás toto onemocnění zasáhlo a eliminovalo ve vaší práci?

My, jako transfuzní stanice, jsme samozřejmě museli pracovat naplno. Žádné omezení činnosti. To prostě nejde. Pro dárce pak nastala změna v tom, že hned dole u šatny se jim měřila teplota a museli vyplnit náležitý dotazník. Respirátory byly samozřejmostí. U některých jedinců to byl trochu problém, protože se jim nechtělo delší dobu v respirátoru být, ale my jsme se jim snažili vysvětlit, že to jinak nelze a naše sestry a lékaři v nich museli být celý den. Museli jsme dodržovat povinné karantény při kontaktu s nakaženou osobou, myšleno u dárců. Pak i personální omezení v podobě přesunu personálu na covidové jednotky…  

Městská policie hl. m. Prahy je jasná jednička. Měli jsme nějaké celostátní akce, kdy darovaly krev složky integrovaného záchranného systému, ale to bylo spíše nárazově.

Jak časté jsou u vás akce typu Daruj krev s MP Praha? Navštěvují vás například i jiné složky IZS, sportovci, školy a podobně?

Městská policie hl. m. Prahy je jasná jednička. Měli jsme nějaké celostátní akce, kdy darovaly krev složky integrovaného záchranného systému, ale to bylo spíše nárazově. Také máme akce, které organizuje jedna firma, či jeden člověk, ale vy jste pravidelní a je vás nejvíce. (úsměv)

Jaké máte rekordmany v darování?

To jsem se na vás připravila a rekordmany si vypsala. (smích) Máme tři osoby, které mají více než tři sta odběrů, dvacet pět osob v rozmezí dvě stě až tři sta a osmdesát tři osob v rozmezí sto až dvě stě odběrů.  

Motivace k darování může být různá. Setkali jste s nějakou „zajímavou“, ojedinělou? Například: „Krev dával už dědeček, tak pokračuji v tradici…“

Tak ta rodinná tradice u nás převažuje. Daroval dědeček, pak otec, maminka a nakonec i vnuk či vnučka.

Když se zpětně dívám na webové stránky Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, tak vidím, že dalších dárců by bylo jistojistě zapotřebí. Pomyslné zkumavky jsou plné jen u skupiny AB+  a ostatní mají velkou rezervu. Tak neváhejte a přijďte. Ono těch vzletných a okřídlených frází o nejcennější tekutině bylo napsáno opravdu hodně. Ale jak přeneseně řekl W. Churchill: Řečí bylo dost, je čas jednat. Tak vzhůru do pavilonu Y.

____________________________

Děkuji paní MUDr. Marcele Greplové a Mgr. Andree Máchalové za rozhovor a držím jim v jejich práci palce. Ať se daří přinejmenším tak dobře, jako nyní. 

Zobrazení: 355