Válečná zóna na Jesenicku aneb Každá pomoc se počítá

Představte si, že se hypotékou zadlužíte na desítky let, každou volnou chvíli makáte měsíce a roky na stavbě domova pro vaši rodinu, a když už je stěhování na dosah, zmizí to všechno nenávratně během chvíle pod vodu. Nebo vám s sebou vezme vodní živel dům, kde žijete od narození, kde jste vychovali svoje děti a kde máte spoustu vzpomínek. A najednou máte jen to oblečení na sobě, a pokud jste měli štěstí a chvilku času, tak ještě to málo, co se vám podařilo zachránit. Nebo vám dům zůstane stát, ale všechno v něm je zničené a vy nevíte, kde začít s úklidem a opravami. Jde to pomalu, prach a zápach plísně vás provází na každém kroku a zima na krku. Takových příběhů jsou po zářijových povodních v postižených oblastech naší země tisíce. O Ivetě Kolaříkové, která se z horské přírody přestěhovala do Prahy za svými dětmi a vnoučaty, jsem psala v letošním únorovém čísle. Iveta je okrskářkou v Praze 6, a protože pochází z Jeseníku, vyrazila co nejrychleji svým rodičům a kamarádům na pomoc. A nebyla sama. Její kolegové Gabriela Dvořáčková, Martin Havránek a Ludvík Kučera se rozhodli, že ji v tom nenechají. Tahle čtveřice hájila barvy pražských strážníků, i když – na rozdíl od některých jiných městských policií – odjela na vlastní pěst.  

Iveto, jak rychle se vám podařilo vyrazit?

Díky dobrým vztahům se někteří kolegové zajímali o aktuální situaci v mé rodině. Vzhledem k počtu strážníků na OŘ a potřebnému zajištění služeb jsme nemohli odjet hned. Ale domluvili jsme se, že pokud seženu na místě nějaké bydlení, vyrazíme s mými třemi kolegy hned, jak to bude možné, v našem volnu. Moje děti zavezly do Jeseníku dědovi a babičce základní věci. Málokdo si dokáže představit, jak obtížně se žije bez vody, elektriky, plynu, bez spojení se světem. Chodíte s kýblem pro vodu i na zalívání WC. Jídlo si rodiče ohřívali ze začátku na krbu, pak jim syn dovezl plynový vařič s bombou. Vzhledem k předpovědím jsem jim v pátek a sobotu, před mým odjezdem do Prahy a před tou hlavní vlnou, udělala zásoby od jídla a vody po hygienické potřeby, aby vydrželi pár dní a nemuseli na nákup. Zařízení a zahradní stroje jsme přemístili na vyvýšená místa a čekalo se, co přijde. Podle předpovědí mělo být množství vody větší než v roce 1997, ale rodiče bydlí na kopci, tak měli vodu jen v garáži. Potok pod jejich domem se sice vylil, ale nebylo to tak strašné. Jenže tentokrát spadlo vody dvakrát tolik, příval vody byl obrovský a z horských potůčků se staly dravé řeky. Braly s sebou baráky, cesty, prostě všechno. Přes všechna vybudovaná opatření po zkušenosti z roku 1997 a pevnější koryta řek bylo vody tolik, že ochrana nestačila.

V sobotu jsem v 15 hodin odjížděla z Jeseníku do práce, a pak v noci přišla hlavní přívalová vlna. První dvě noci byli rodiče se sestrou, která se už zpátky nedostala, a dvěma evakuovanými rodinami. V práci jsem odchodila týden a pak jsme s kolegy ve volnu vyrazili s plným autem věcí, které na místě chyběly. Od gumáků přes zubní pasty, dětské plínky.

Věděli jste, kde konkrétně budete pomáhat?  

Ano, byli jsme domluveni, kde je potřeba pomocná ruka jak přímo v Jeseníku, tak v okolních obcích. Nejvíc se pomohlo naší společné kamarádce, její dům byl zatopený. Minulé povodně přežil, ale letos ho zatopila laguna, kterou vytvořila bariéra z předmětů strhnutých proudem vody u jedné z lávek přes potok. Všude byl krásný jemný písek, podle některých prý chyběla jen volejbalová síť. Zoufalý černý humor. Ti lidé už byli takoví odevzdaní.

Představte si, že pracujete měsíce a roky na stavbě nebo rekonstrukci domu, zadlužíte se na spoustu let, a když se blíží finále a život ve vysněném domově, přijde povodeň a během chvilky je všechno pryč. Vezme vám i fotky dětí, dárky z lásky … ty už vám nikdo nevrátí.

Představte si, že pracujete měsíce a roky na stavbě nebo rekonstrukci domu, zadlužíte se na spoustu let, a když se blíží finále a život ve vysněném domově, přijde povodeň a během chvilky je všechno pryč.

Váš dosavadní život jako by nebyl. Vím, že je osobní zkušenost nepřenosná, ale přesto, vybavuje se vám něco, co vyčnívá nad vším ostatním?

Vděčnost lidí za jakoukoliv pomoc. Moje starší dcera tam jela s manželem a dvěma dětmi  a zorganizovala školičku. Aby maminy mohly pracovat kolem domů bez starosti o děti. Bylo to v provizorním prostředí, hasiči jim dovezli užitkovou vodu, pitnou měli v lahvích. Kolegyně Gábina sem byla taky nasazena. I když z toho byla zprvu rozpačitá, děti si ji oblíbily.

Ty zážitky se nedají popsat a dost vám převrátí hodnoty. Vezli jsme z Prahy od dezinfekcí přes oblečení po nářadí. Pak jsem jela ještě do Šumperka ke známým půjčit bourací kladivo, kterých bylo málo. Nakoupila jsem kolečka, krumpáče, hrábě, lopaty, naplnila jsem kombíka po střechu. Ale během chvilky to bylo rozebrané.

Zažila jsem i situaci při nákupu v lékárně v Suchdole, kde dělám okrskářku a lidi mě znají, že se vedle stojící paní zeptala, co je na Jesenicku potřeba a zaplatila další léky a masti.

Bylo dobrovolníků dost?

Dobrovolníků tam bylo hodně, ale přesto ruce chyběly. Jak na fyzickou práci, tak na logistiku – lidem zmizela auta, doklady, nebyly informace. Přijeli pomoct lidi z celé republiky. Hasiči, vojáci i některé městské policie poslaly záchranné skupiny.        

• Category Title

©2024 OrdaSoft.com All rights reserved.

Jak dlouho jste na Jesenicku byli? A kde jste získali ubytování?

Byli jsme tam čtyři dny. O dalším volnu jsem tam jela zase na čtyři dny. Ubytování jsem pro nás i moje děti s kamarády domluvila v bývalém penzionu mého přítele. Je to pod lázněmi a napojené na větev pro jesenickou nemocnici, tak tam začalo všechno fungovat dřív a my se mohli i osprchovat teplou vodou od všudypřítomného prachu a smradu. To bylo všude, nepomohly ani roušky. Silnice, které zmizely, byly provizorně obnovené jako prašné šutračky nebo zpevněné lesní cesty, aby se lidi aspoň někam mohli dostat.

Jaká je situace dnes? Mají už všichni vodu a elektriku?

Aktuálně jsou s elektrikou problémy už jen na pár místech. Ale na většině nejde plyn a dlouho nepůjde, protože byly silné přívodové roury zpřerážené. Teď se tam o volnu chystám zase. Musí se vyčerpat studna, zkontrolovat rozvody a teprve pak zapnout. Když začal po pěti dnech rodičům splachovat záchod, tak mi to maminka volala s velikou radostí a nadšením v hlase. Dojde vám, jak bereme všechno jako samozřejmost a nevážíme si těch základních věcí. Mnoho lidí má stále velké problémy, žijí v provizoriu a blíží se zima.

Hodí se každá ruka i koruna, těch potřebných je hodně …

Lidí, kteří se zeptají a jedou, se najde málo. A já bych chtěla kolegům moc poděkovat. Vděčná objetí a slova díků si vyslechli od místních, pro které každá troška pomoci byla velkým povzbuzením. V těch zoufalých momentech pro ně znamenala strašně moc. Sama za sebe jsem moc ráda, že mám už od ledna vyřešené finanční resty, které na mě dopadly při soužití s bývalým partnerem a můžu pomoct jak fyzicky, tak finančně. Je to moc fajn pocit.

Na dojmy z Jesenicka jsem se zeptala i Gabriely Dvořáčkové a válečného veterána Martina Havránka.

Gabriela Dvořáčková: Moje pocity po příjezdu byly strašný. Tu hrůzu nedokáže vypovědět ani přímý přenos z vrtulníku ani dokumentace, kterou jsme dělali cestou. Pokud to člověk nevidí na vlastní oči, nestojí tam, tak nemá šanci se pocitově přiblížit k tomu, jak strašné to bylo. Já jsem byla připravená na to, že budu házet s lopatou a dělat s krumpáčem, ale zařadili mně do školky k dětem. Byla jsem nejdřív překvapená, ale nakonec to bylo fajn. Děti si pomoc neuvědomovaly, byly to různé věkové kategorie od jednoho roku do osmi let a navzájem se neznaly. Jedna maminka tam dávala v holinách a montérkách děti pravidelně, a večer v tom samém si je unavená vyzvedávala. Při odjezdu mi s pláčem děkovala. Zažila jsem i moc hezké překvapení. Bylo mi divný, že jedna holčička seděla od rána bokem, nehrála si a něco si kreslila. A odpoledne mi přinesla obrázek se srdíčkem a věnováním. Mám ho schovaný.

Martin Havránek: Měl jsem pocit, že jsem se ocitl znovu ve válečné zóně, protože ta oblast byla kompletně zničená. To utrpení a bezmoc lidí jsou ale nepřenosné. Televizní obrázky nebo videa vám to nepřiblíží. Já jsem pomáhal fyzicky, kde bylo třeba. Přijeli jsme po noční a odpoledne už jsme pracovali. Ubytování nemělo chybu, na rozdíl od mnoha místních jsme měli luxus teplé vody a sprchy. Neštěstí lidí a vděčnost za pomoc tam vidíte na každém kroku. Hodně mě dojalo, když k nám přišla starší paní se slovy: „Sice nepracujete na našem domě, ale já jsem vám přišla poděkovat.“

Děkuji Ivetě, Gabriele i Martinovi za rozhovor a všem lidem s velkým srdcem za dobrý skutek.

• Následující