Úvodník leden 2019

Milé kolegyně, milí kolegové,

  vstoupili jsme do roku s devítkou na konci. Čeká nás 251 pracovních dnů, 13 státních svátků, z nichž 10 bude mimo víkendové dny. Každý začátek roku je spojený s nějakým očekáváním, změnou. V lednu periodika a weby (a to i pro muže) povětšinou zahltí články s nadpisy „S lednem začínají Češi hubnout“, „Začátek roku, skvělý start pro hubnutí“… apod. Paradoxně odborníci tvrdí, že leden ideálním měsícem pro začátek není. Jsou krátké dny, dlouhé noci. Kvůli tomu je metabolismus méně výkonný a organismus chce spíše odpočívat a kumulovat. Za léta, kdy se svému hubnutí věnuji, se považuji téměř za „odborníka“. Tím nechci nijak snižovat skutečné odborníky. Ale jak říká jeden můj kolega, stačí v podstatě málo – míň jíst a víc se hýbat. Byť on to říká více pejorativně, výstižně. První část, tedy princip hubnutí, chápeme v podstatě všichni. Když ne, jsou tu právě oni odborníci, aby nám poradili, vysvětlili…

  S druhou částí, pro mě zásadní, vůlí, už je to mnohem horší. Jedna z psychologických definic vůli popisuje jako záměrné, vědomé úsilí směřující k dosažení cíle. V širším pojmu, jako soubor vlastností osobnosti související se sebekontrolou. Na té já vždycky ztroskotám. „Když se chce, tak to jde aneb Dva návody na zhubnutí“ je rozhovor se dvěma našimi kolegy, kteří dohromady zhubli téměř 100 kilo. Františka Sovu znám osobně. V rámci reorganizace byl on právě tím, kdo z kancelářského místa odešel do přímého výkonu služby. Přes obvod se dostal na až vysněné místo na Útvaru psovodů. Když k nám po přestupu poprvé přišel, docela dlouho jsem přemýšlela, kdo to je. Znáte to, víte, že jste toho člověka někde viděli (v mém případě ne někde, denně jsme se potkávali v kanceláři), ale neumíte ho zařadit. Navíc, uniforma krade tvář. Ta proměna byla neskutečná. Asi hloupé říct o chlapovi, že rozkvetl, ale je to tak. Nový člověk. S kolegou Theodorem jsme se také párkrát potkali. Přiznávám, že jsem přemýšlela, jak se mu asi vystupuje ze služebního auta, jak by v jeho případě vypadal zákrok… na druhou stranu, před taxikáři měl velký respekt. Pokud Vás jejich příběhy inspirovaly, držím palce, ať Vás vůle neopustí. Jo a je jedno, kdy začnete. Důležité je začít, ještě důležitější vydržet.

  V řadách městské policie slouží lidé původně různých povolání. Máme mezi sebou kuchaře, truhláře, automechaniky, učitele, inženýry ekonomie, doktory práv, zdravotníky, ale také policisty a vojáky. Možná si řeknete, no a co? Co je komu po tom, co jsme dělali před tím, než jsme přišli sem. Co každého z nás přivedlo až do našich řad, víme jen my sami. Věřím, že kdybychom se o to jednou zajímali, dozvěděli bychom se i jiné příběhy než ty, že od dětství jsme si přáli být policajtem (rozumějme strážníkem). Kolik máme mezi sebou válečných veteránů nevím, ale s čím jsem si téměř na 100 % jistá, že pouze dva z nich, Milan Bruna a Martin Havránek sloužící na obvodním ředitelství Prahy 6, byli součástí slavnostního pochodu válečných veteránů v rámci Remembrance Sunday v Londýně 11. listopadu letošního roku. Rozhovor s oběma najdete v článku „Nebezpečí posiluje aneb Rozhovor s válečnými veterány“. Jsem se zase rozepsala a dostanu vynadáno, takže nic dalšího se mi sem nevejde, každopádně toho v lednovém čísle najdete mnohem víc.

Na čtenou zase za měsíc

P.S.: Kdybyste se chtěli náhodou jako já „blejsknout“ ve společnosti, tak ať víte - Organizace spojených národů prohlásila rok 2019 Mezinárodním rokem periodické tabulky chemických prvků. Jak říkal pan profesor Dvorský ve Světácích: „Oni lidé přehnaně informovaní o kultuře nejsou ani příliš oblíbeni ve slušné společnosti, protože vždy někoho přivedou do trapných rozpaků“. Zkusím si s tím pro letošek vystačit :).

• Předchozí