Úvodník únor 2019

Milé kolegyně, milí kolegové,

  v únoru roku 2004, tedy přesně před 15 lety, vznikl fenomén s názvem Facebook. Něco, bez čeho si dnešní společnost nedovede svůj život představit. Původním záměrem tvůrce bylo údajně vytvořit prostor pro sebevyjádření, které přinese do společnosti větší porozumění, a díky němu získáme lepší možnost vhledu do života druhých. V roce 2017 se oficiálně uvádělo, že tuto sociální síť využívají více jak 2 miliardy lidí po celém světě. Dnes je to něco kolem 2,5 miliardy. 2,5 miliardy možností utužit přátelství a dát prostor novým. 2,5 miliardy názorů, myšlenek, informací, nápadů… Na jednu stranu, proč ne? Na stranu druhou pasivní konzumace náhodných informací bez hlubšího kontextu a chuti si předkládané informace ověřovat. To pak jde ruku v ruce s tupým sdílením a šířením smyšlenek a někdy i vyložených lží.

  Pak se horečně řeší, jak tomu nenávistnému a lživému šíření zpráv zabránit. Věřte nebo nevěřte, víme o tom své. O tom, že když dojdou argumenty, automaticky se přechází k osobním útokům a lidé z „pera“ vypustí věci, které by tváří v tvář nikdy neřekli. Krásně to řekla v jednom  z rozhovorů Chantal Poullain: „Neuvědomují si, jaký nástroj drží v ruce. Ne všichni mají vzdělání a schopnosti na to, aby dokázali informace třídit a nakládat s nimi.“  Jestli něco nechci, tak cokoli hodnotit či soudit. Jen se občas zamýšlím, kam to půjde dál. Vědci z Kodaňské univerzity udělali průzkum, ze kterého vyšlo, že ti, kteří se často připojují k Facebooku jsou mnohem více ohroženi pocitem samoty a depresí, než ti, kteří umí žít off-line. Napadlo Vás někdy, že i Facebook může být dobrým sluhou, ale špatným pánem?

  Do únorového čísla Pražského strážníka toho kolegové opět připravili hodně. Protože jsem se zase trochu rozepsala :), vyberu jen některé tipy na čtení. Od podzimu loňského roku má Praha nové vedení. Nejen bezpečnost do své kompetence dostal náměstek primátora Petr Hlubuček. Přesto nás v prvním rozhovoru zajímaly jeho názory právě na bezpečnost. Celý rozhovor najdete pod názvem „Neměňme to, co dobře funguje“. Možná ještě malá upoutávka na březen… Stejné otázky jsme položili také nejmocnějšímu muži metropole, primátorovi Zdeňku Hřibovi. Tak, ať se máte na co těšit.

  Není náhoda, že jsme do únorového čísla zařadili článek z dolnoměcholupského útulku. Není náhoda, že jsem se rozepsala o Facebooku. Náhoda je to, že to zrovna vyšlo k výročí založení této sociální sítě. V lednu se nás, myšleno městské policie, velmi nevybíravě dotkl komentář k fungování našich útulků právě na sociální síti Facebook. Úplným vrcholem toho všeho bylo hanlivé označení lidí, kteří v útulcích pracují a o zvířata pečují. Rychlost, jakou se informace, která měla za účel nás poškodit nebo zviditelnit autora nebo úplně něco jiného, šířila, byla obrovská. Během jednoho dne tupě, bez jakéhokoli ověření informací, tento příspěvek sdílelo přes 800 uživatelů. Že byl příspěvek nepravdivý, snad dokládá fakt, že byl autorem poté, co jsme se ohradili, nejen smazán, ale dokonce vymazán spolu se samotným profilem, na kterém byl zveřejněn. Právě útulek patří mezi naše dobré vizitky. Ne nadarmo se mu dostalo ocenění jednoho z nejlepších zařízení tohoto typu v Evropě. Článek „Sedm životů aneb Na návštěvě Měcholup“, Vás zavede do kočičího světa. A abychom to pojali tak nějak komplexně, navštívili jsme také Městskou veterinární správu v Praze, kde jsme si povídali s pracovnicemi z odboru ochrany zdraví a pohody zvířat. Rozhovor s nimi si můžete přečíst v článku „Pohledem veterináře“.

Tak načtenou zase za měsíc

• Předchozí
• Následující