Úvodník říjen 2022

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

tak zatím je rok 2022 poměrně „jízda“. Covid, válka, letní vlny veder, komunální volby, senátní volby, energetická krize, inflace a co já vím, jaké další záležitosti všedních dní napínají, naše nervy k prasknutí. Přesto se snažíme každou výzvu či překážku zdolat bez ztráty kytičky. Život není černobílý a někdy zkrátka přimhouříme oči a tu zlověstnou červenou čáru jednoduše porušíme. Co Vás napadne jako první? Mě doprava. Vím, neměla bych se k tomu přiznávat, ale v tom pražském provozu prostě nejde jezdit na „Mirka Dušína“. I když opravdu chci. Každodenní jízda a mnoho nedořešených záležitostí nebo nejednoznačných situací jednoduše napíná nervy jak nás strážníků, tak nás řidičů, na hranu snesitelného. Není pak divu, že strážník je někdy nucen přimhouřit oko, nebo že řidič projede na červenou, i když se to nemá. O situaci v dopravě a chystané novele zákona jsme si povídali s mým velkým oblíbencem, rádcem a odborníkem kolegou Jirkou Fillerem, lektorem Útvaru vzdělávání. Řidičský průkaz mám sice téměř čtvrt století, ale bizarnější a zapeklitější dotazy novinářů i veřejnosti mi dávají zabrat víc a víc a bez jeho pomoci bych byla dost často bezradná. Snažím se mu děkovat pokaždé, když spolu mluvíme, ale ráda bych mu poděkovala i touto cestou. Rozhovor s Jirkou si přečtete v článku „Na červenou se jezdit nemá“.

Další věc, která velmi úzce s dopravou souvisí, je taxislužba. Že by se tato služba neměla provozovat bez náležitého vybavení a oprávnění je zcela logické. Jenže, jak se zpívá v jedné písničce „Praha je zlatá loď“. Jestli něco tady v Praze vážně umíme a čím jsme jedineční, tak naším velmi respektovaným TAXI týmem. Více se o jeho práci dočtete v článku redaktora Jardy Urbana „Někdy to není dobrý aneb Taxi tým v praxi metropole“. A do třetice ještě jedna doprava. Nesnažte se ujet naší autohlídce.  Jenže čas od času řidiči tuhle červenou čáru překročí … Jestli Vás zajímají nové vozy, které budou těmto výzvám společně se strážníky čelit, nenechte si ujít článek „Moderní klasika“, v kterém je redaktor Vojta Gabriel představuje více než detailně.

Jak jsem již naznačila na začátku, rok 2022 se minimálně ve světovém měřítku nevyvíjí zrovna pozitivně. Byla by však škoda, kdyby zapadlo vše dobré, co se nejen naší organizaci podařilo. Jako první bych proto ráda vypíchla krásné druhé místo našeho týmu MP Praha na tradičním charitativní běhu Teribear.
I přes menší počet přihlášených jsme uběhli neuvěřitelných 4 213 kilometrů. Další velký úspěch zaznamenaly naše útulky. Po dlouhém hledání se konečně podařilo zaměstnat nového veterináře a ne ledajakého. Pan Ehl je sekundárním veterinářem v samotné trojské zoologické zahradě. Rozhovor s jeho maličkostí a tedy s člověkem, který jeden den léčí africké slony a druhý naše chlupáče, najdete pod nadpisem „Od myšky po slona“. Rozhovor s ním vedl kolega Zdeněk Modálek, který našim svěřencům bezmezně podlehl a díky jeho aktivitě na sociálních sítích se nám daří jejich pobyt v útulku úspěšně zkracovat.

Na závěr mohu jen popřát, aby paprsky drobných úspěchů prorazily globální mračna a rok 2022 nebyl zapsán do učebnic tak temným inkoustem, jakým je zatím psán.

Na čtenou zase za měsíc

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující