Úvodník říjen 2023

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

bezdomovectví je hodně citlivé téma, které vyvolává spousty emocí a také názorů. Některé jsou dost jasně vyhraněné. Proč bychom měli pomáhat někomu, kdo se dostal tam, kde je, vlastní leností či nezodpovědností? Proč se sami víc nesnaží při hledání práce, bydlení, ať jdou alespoň zametat ulice, aby byli aspoň něčím užiteční. Všude se jen povalují, pijí a znečišťují místa, která mají sloužit všem. Všichni přeci musíme nést osobní odpovědnost za svoje činy … poznáváte se? Nebo spíš patříte do skupiny … jsou to oběti špatného sociálního systému, nedostatku dobře placené práce, nedostatku dostupného bydlení, každý má právo dostat druhou šanci, vyspělá společnost se musí umět postarat o ty nejslabší …

Upřímně? Ve mně samotné se to dost pere. Když vidím například, s čím vším se dnes a denně potýkají kolegové ve službě … Nikdy by mě nenapadlo si sednout na lavičku na Národní třídě nebo v parku u Hlavního nádraží, hlásím se k první „skupině“. Pak si ale vzpomenu na nejednu noční službu, při které jsme si vyslechli příběhy, ze kterých se nám chtělo plakat, čtu úřední záznamy o nejednom zachráněném životě člověka bez přístřeší či podané pomocné ruce … Odsoudit na první dobrou je strašně jednoduché, naše názory jsou ovlivněny osobními zkušenostmi, hodnotami a přesvědčením, a je to naprosto v pořádku. Možná ale nezapomínat také na to, že každá mince má dvě strany. Bezdomovectví tady na stránkách našeho časopisu určitě nevyřešíme, otázkou navíc je, zda je to vůbec řešitelné. K danému tématu určitě doporučuji článek kolegyně Jiřiny Ernestové o projektu Homeless, který před deseti lety spustili v deváté městské části a možná byste se mohli inspirovat i jinde.

Stockholmský syndrom je psychologický fenomén, který fascinuje a zároveň děsí. Reakce rukojmích, kteří v roce 1973 začali sympatizovat s lidmi, kteří je drželi v zajetí, vytvořila základ pro pojmenování obranného mechanismu, kdy oběť vyvine pozitivní emoce, sympatie nebo dokonce lásku k útočníkům, a to i přesto, že je držena v nuceném zajetí a vystavena nebezpečí. Tento syndrom může vzniknout v různých situacích, jako jsou únosy, rukojmí, domácí násilí nebo také v manipulativních mezilidských vztazích. Stockholmský syndrom otevírá otázky týkající se lidské psychologie, odolnosti a také toho, jak se naše myšlenky mohou přizpůsobit extrémním stresovým situacím. Něco málo k danému tématu najdete v článku redaktora Vojty Gabriela.

Že je v našich řadách stále spousta kolegů, kteří mají zajímavé a inspirativní koníčky, víme moc dobře. Máme ale problém, přemluvit je, aby se o ně s námi podělili veřejně, což je obrovská škoda. O to větší radost pak máme, když se nám to podaří, jako v případě kolegy Jaromíra Melichara, který pracuje na Útvaru provozního a logistického zabezpečení a je velkým sběratelem zbraní.

Určitě nevynechejte také dvě reportáže z našich útvarů. Bez kolegyň ze mzdové účtárny bychom na výplatu čekali každý měsíc marně. A co si budeme … do práce chodíme hlavně proto, že potřebujeme peníze.  Kolegové z Poříčního útvaru slaví letos 20 let od svého fungování v rámci organizace, tak si to pojďme trochu připomenout.

Za měsíc zase na čtenou.

Irena Seifertová

• Předchozí
• Následující