Úvodník prosinec 2019

Milé kolegyně, milí kolegové,

  jedno z nejdiskutovanějších témat u nás na sociální síti  je neoprávněné parkování na místech pro osoby zdravotně postižené. Vedle diskuse nad značením takovéhoto parkovacího místa, které je mnohdy nejednoznačné, je to samozřejmě pohoršení nad bezohledností a pohodlností zdravých řidičů. Právní předpisy  hovoří jasně, vyhrazené parkovací místo pro osoby zdravotně postižené má být vyznačeno jak svislou, tak vodorovnou značkou. Osobně se jako řidička držím striktně toho, že ve chvíli, kdy je místo označeno typickým piktogramem, je pro mě prostě tabu. Pokud by se tímto řídili i ostatní řidiči, měli by naši invalidní spoluobčané o maličko lehčí život. Nám strážníkům by pak trochu ulehčil práci nějaký centrální registr, v rámci kterého bychom si mohli věrohodně ověřit platnost průkazů ZTP či ZTP/P. Dneska je to mnohdy detektivní práce. Ještěže máme ty zkušenosti. Kolega Petr Polášek, který slouží na Praze 1, postupem času zjistil, že ne všechna vozidla označená průkazem stojí na vyhrazených parkovištích oprávněně. Během jedno týdne se mu podařilo odebrat i 9 kopií či jinak pozměněných průkazů. O jeho „boji“ s průkazy ZTP a ZPP/P se více dočtete v článku „Ve stínu falešných karet“.

  Za nejhezčí část své práce považuji možnost zveřejnit příběhy s velkým „P“. Mezi ně určitě patří ty, kdy pomáháte, kdy zachraňujete lidské životy. Přiznávám, že při některých mi až běhá mráz po těle a říkám si:  „Jsou to vážně frajeři“. Všechny příběhy záchran života prezentujeme na sociálních sítích, přesto připomenutí na tyto stránky určitě patří. I když se všechny kolegy do uzavírky čísla nepodařilo za jejich hrdinství ocenit, je vážně náročné sladit pracovní program ředitele organizace se směnným provozem strážníků, o ocenění určitě nepřijdou. Většina z nich stejně tvrdí, že největší odměnou  pro ně je život zachráněného.

  Abychom ukázali, že máme smysl pro humor a že si ze sebe umíme udělat legraci, požádali jsme opět kolegu Pavla Šišperu z Prahy 3, aby do posledního čísla připravil několik vtipů. Občas se nám stává, že se na nás veřejnost obrátí s neuvěřitelnými i paradoxními žádostmi. Někdy máme dokonce podezření, že se jedná o nějakou „skrytou kameru“. Výběr toho, s čím se čas od času setkáváme, najdete v článku „Jen další pracovní den aneb V areálu krčské nemocnice pobíhá slon“.

  Milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych Vám za celý kolektiv tiskových a dokumentaristů poděkovala za skvělou spolupráci v roce 2019, protože bez Vašich příběhů by naše práce neměla smysl. Přeji Vám hezké a hlavně klidné Vánoce v okruhu blízkých, do nadcházejícího roku pak hodně zdraví a osobní spokojenosti. Zachovejte nám přízeň.

Na čtenou zase za měsíc, v roce 2020.

• Předchozí
• Následující