Úvodník listopad 2019

Rubrika: Úvodníky Zveřejněno: pondělí 11. listopad 2019 Autor Irena Seifertová Vytisknout E-mail

Milé kolegyně, milí kolegové,

 30 let uběhlo od Sametové revoluce. Před 30 lety byla stržena železná opona a s ní padl komunistický režim. Po 30 letech skončila vláda jedné strany. Po 30 letech se mohli všichni, kteří zde žili, konečně svobodně nadechnout, začít se svobodně rozhodovat, poprvé svobodně vycestovat… a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Centrum pro výzkum veřejného mínění a sociologické ústavy provedly průzkum mezi Čechy a Slováky. Jeho výsledky mě docela mile překvapily. Nejsme zase takoví negativisti a pesimisti, jak jsem si myslela. Podle 73 procent Čechů změna režimu stála za to, Slováci ji ale zase tak dobře nehodnotí. Na Slovensku hodnotí lépe třeba vstup do Evropské unie. Třetině z nás, hlavně starším lidem, se ale po komunistickém režimu prý stýská. Obecně jsme prý také pozitivněji naladěni, optimističtěji mluvíme o zlepšení. Také my jsme chtěli alespoň malým ohlédnutím připomenout toto výročí, proto jsme oslovili naše kolegy. Otázku jsme měli pouze jednu: „Co vy a 17. listopad 1989?“ Jejich vzpomínky si můžete přečíst v článku „Listopadová hrdost“.

 Dost často jsem přemýšlela, zda se dá nějak inteligentně odpovědět na otázku: „Jako proč dáváš tu parkovačku zrovna mě? To nemáš nic jinýho na práci?“ Většinou mě napadlo … na hloupou otázku, hloupá odpověď. V uniformě však naprosto neaplikovatelné. Tuhle jsem ale jednu použitelnou odpověď přece jen dostala. Jednoduchou. Pravdivou. Naprosto vypovídající. „Protože i tohle je moje práce“. Pro moje kolegy nebude článek „V uniformě předsudků“ ničím novým, asi ani zajímavým. Náš časopis už ale dávno není tím stejným interním periodikem, jako když v roce 2000 začínal. Dříve bylo zajímavé vzít každý měsíc do ruky časopis a přečíst si, co kde a kdy se kolegům během toho daného měsíce povedlo, s čím se potýkali. Dneska, kdy se zprávy a informace šíří neuvěřitelnou rychlostí, je už ale tenhle model passé. Častěji ho „bere do rukou“ laická veřejnost, častěji z něj čerpají někteří novináři. Za což jsme moc rádi. Někdy mě tedy mrzí komentáře kolegů, že Pražský strážník není to, co býval. Není a nebude. Nemůže. Mění se všechno, měníme se tedy i my.

 Poslední pozvánka je na reportáž o Městské policii Rakovník a také na rozhovor s mým kolegou Davidem Tichým, kterého Vám tentokrát představíme jako iReportéra.

Tak na čtenou zase za měsíc 

P.S. Přiznám se, že se mi tentokrát povedl skutečný majstrštyk. Se spoustou kolegů jsem se nikdy osobně nepotkala, ale přesto se „tak nějak známe“. Sociální sítě a komunikační aplikace nám k tomu výrazně pomohly. Nejen osobně, ale i pomocí právě jich jsem pár kolegů oslovila s žádostí o jejich vzpomínky na 17. listopad. U jednoho z nich jsem začala komunikaci… „ahoj, vím, že seš mladý, ale přesto, co Ty a 17. listopad?“ Odpověď mě, a nejen mě, moc pobavila. Třeba pobavím i Vás. „Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Napětí ve společnosti by se dalo krájet. Ulice byly plné lidí, odhodlaných lidí, kteří nakonec svým nezlomným odporem vybojovali pro naši zemi demokracii. I já jsem to cítil. Tu naději a chuť svobody, proto jsem vyrazil. Nikdo a nic mě nemohlo zastavit. Bylo nás celé procesí, ale já šel neochvějně v čele a také jsem jako první dorazil na vysněné místo. Za dalších 9 měsíců jsem se narodil. Taková byla moje Sametová revoluce.“ (Arnošt, 29 let) :)

Zobrazení: 1122