Měsíčník městské policie hl. m. Prahy

Úvodník listopad 2024

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

dovolte mi hned na úvod malé zamyšlení. Blíží se nám jedno velmi smutné první výročí události, která nás všechny zasáhla. Výročí, které nás nutí se zamyslet nad tím, jak současný svět funguje a jaké má vlastně mantinely, má-li vůbec nějaké. Ano, mám na mysli střelbu na filozofické fakultě. Vím, je teprve listopad a ne konec prosince, ale protože těch negativních zpráv je za celý rok dost, snažíme se prosincové číslo připravovat v trochu optimističtějším duchu. Tento otřesný čin otevřel v naší společnosti hlubokou a velmi otevřenou debatu především nad tím, kdo smí, či naopak nesmí mít zbraň, jak kontrolovat držitele zbrojních průkazů, jak zapojit do hry lékaře a psychology, a jak říci racionálně veřejnosti, že tak nelidské činy se mohou opakovat, a to ne v průběhu desetiletí, ale kdykoli …za rok, za měsíc, příští týden, nebo třeba zítra. Bohužel.  Pokud se nad tím reálně zamyslíme, je téměř nemožné takového útočníka odhalit. Ten, kdo se k takovému činu rozhodne a bude zapadat do systému vytvořeného touto společností, bude mít svou pozici téměř jistou. Nikdo nikomu do hlavy nevidí… Proto je důležité o problému hovořit a samozřejmě se na něj dobře připravit. Nedávat hlavu do písku… vědět, co mám dělat, a pokud situace nastane, být odvážný…

Číst dál: Úvodník listopad 2024

„AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)

Jedno všední, lehce mlžné ráno. Chodník u tiché, opuštěné školní budovy. Z dostupných informací se lze dozvědět, že tady dříve sídlila soukromá střední škola.

Na onom chodníku zatím postává několik strážníků a několik policistů. I když se navzájem pozdravíme, je znát, že se navzájem neznáme, neozývá se žádný bujarý smích, žádný hlasitý hovor, žádné historky ze služby. Debata zatím zůstává tlumená, poznávací a oťukávací. „Ty jsi odkud?“ „Máš tu parťáka, nebo jsi single?“

Situace se mění v půl deváté. Přijíždí dvě neoznačené dodávky, kdosi odemyká bránu školního dvora a během chvíle na něj začnou najíždět další auta, ať už v provedení policejním nebo našem. Z nedaleko zaparkovaných policejních aut vyskakují další policisté a přidávají se k nám.

O několik minut později oficiálně začíná společný výcvik Policie ČR a Městské policie Praha pod vedením instruktorů z Krajského ředitelství PČR hl. m. Prahy. Začíná výcvik zaměřený na řešení krizových situací v uzavřené budově.

Číst dál: „AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)

Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou

Tady má Škodovka vývojové středisko, tady kanceláře, támhleta velká budova je jejich ubytovna, tohle je jedna z deseti bran do výroby, tam vzadu vidíte jejich střední školu a ukážu vám i vysokou. Ve chvíli, kdy jsme si s boleslavskými kolegy domlouvali další reportáž do našeho Pražského strážníka, věděli jsme, že město bude s místní automobilkou hodně spjaté. Netušili jsme však do jaké míry. S nadsázkou se dá dokonce říci, že v Boleslavi už nerozlišují všední den a víkend. Novou měrnou jednotkou, která opanovala kolorit zdejšího města, je střídání směn v závodě. Strážníci pak přirozeně na zmíněný stav reagují, a tak je i pro ně automobilka velkým tématem. Ale nepředbíhejme. Posaďte se pohodlně, jako do zbrusu nové „Oktávky“ a přejeme příjemné čtení.

Číst dál: Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou

Válečná zóna na Jesenicku aneb Každá pomoc se počítá

Představte si, že se hypotékou zadlužíte na desítky let, každou volnou chvíli makáte měsíce a roky na stavbě domova pro vaši rodinu, a když už je stěhování na dosah, zmizí to všechno nenávratně během chvíle pod vodu. Nebo vám s sebou vezme vodní živel dům, kde žijete od narození, kde jste vychovali svoje děti a kde máte spoustu vzpomínek. A najednou máte jen to oblečení na sobě, a pokud jste měli štěstí a chvilku času, tak ještě to málo, co se vám podařilo zachránit. Nebo vám dům zůstane stát, ale všechno v něm je zničené a vy nevíte, kde začít s úklidem a opravami. Jde to pomalu, prach a zápach plísně vás provází na každém kroku a zima na krku. Takových příběhů jsou po zářijových povodních v postižených oblastech naší země tisíce. O Ivetě Kolaříkové, která se z horské přírody přestěhovala do Prahy za svými dětmi a vnoučaty, jsem psala v letošním únorovém čísle. Iveta je okrskářkou v Praze 6, a protože pochází z Jeseníku, vyrazila co nejrychleji svým rodičům a kamarádům na pomoc. A nebyla sama. Její kolegové Gabriela Dvořáčková, Martin Havránek a Ludvík Kučera se rozhodli, že ji v tom nenechají. Tahle čtveřice hájila barvy pražských strážníků, i když – na rozdíl od některých jiných městských policií – odjela na vlastní pěst.  

Číst dál: Válečná zóna na Jesenicku aneb Každá pomoc se počítá

Smrtí to (u nás) teprve začíná

Začátek listopadu je pro mnohé z nás spojen s „Dušičkami“, tedy Památkou zesnulých. Naši strážníci rok co rok dohlížejí na klidný průběh návštěv pozůstalých na pražských hřbitovech během dne, ale kontrolují tato místa i v nočních hodinách, aby zabránili okrádání návštěvníků o osobní věci, odcizování vzpomínkových předmětů jako jsou věnce, kytice, svíčky a podobně a v neposlední řadě zamezili vandalismu. Každý máme hřbitov spojený s jiným pocitem. Někdo sem nechodí rád, protože vzpomínky na blízké zemřelé jsou hodně bolestivé, jiní mají návštěvy hřbitova rádi a chodí sem poměrně často. Třeba maminky s kočárky se tady rády procházejí, protože jejich spící miminka zde nic neruší, uniknou před hlukem velkoměsta a mohou si i v klidu posedět na lavičce. Přiznám se, že patřím ke skupině „hřbitovy mám ráda“. V dětství jsem měla dušičkový víkend spojený s možností koupit si třeba pražené mandle v cukru, žužu nebo turecký med, protože před hřbitovní zdí kutnohorského hřbitova stál stánek s cukrovinkami. Když ale pochováte kromě prarodičů i svoje rodiče, mnohé se změní. Na sladkosti už druhého listopadu nemyslíte.

Číst dál: Smrtí to (u nás) teprve začíná

Vidět a být viděn

Tak takový slogan měla a možná ještě má jedna japonská firma vyrábějící osvětlení na kola a cyklistické computery. Je pravda, že doby, kdy patřila mezi dominantní na našem trhu, již dávno minuly a nahradily ji jiné, ale slogan a jeho význam bude platit neustále, tedy pokud pomineme situaci, kdy si na jízdním kole budete hrát na špiona, nebo nebudete chtít svým pohybem plašit chráněnou zvěř v národním parku. Ovšem i za takových situací bych doporučil alespoň zadní světlo červené barvy… člověk nikdy neví, kdy se například jelen rozhodne přeběhnout cyklostezku.

Číst dál: Vidět a být viděn

Tahle kniha není pro BLBCE

Krize, slovo, které může být synonymem pro strach, obavy, paniku či úzkost. Pro někoho. Pro druhého toto slovo může znamenat výzvu, dobrodružství, kýženou změnu, která nastartuje dějiny jiným, možná lepším směrem. Krize má své pro i proti. Může být jen drobná, lokální, malého charakteru, regionální, celonárodní, společenská či globální. Krizí si procházíme skoro pořád. Krize vztahů, krize zdraví, krize v práci či krize osobnosti. Asi se však shodneme všichni na jednom, na krizi je dobré být alespoň trochu připraven.

Číst dál: Tahle kniha není pro BLBCE

Vzkříšení Spirály

Od března letošního roku jsem v úzkém kontaktu s PR manažerkou www.navýstavišti.cz Lindou Antony, a díky tomu mám veškeré informace o aktuálním dění. Na Výstavišti se rekonstruuje, staví, jednoduše nezahálí se. Otevřeny byly revitalizované střechy Křižíkových pavilonů, které byly proměněny na zelené pobytové terasy pro veřejné i soukromé akce, na Průmyslový palác se vrátila hodinová věž, probíhá rekonstrukce v halách H1, H27 a 28 i kdysi honosné jateční burzy (bývalá burza masa), činnost zahájila Nová Spirála. Bylo to na začátku října a jednalo se o její „vzkříšení“.

Číst dál: Vzkříšení Spirály