Měsíčník městské policie hl. m. Prahy
Úvodník březen 2025
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
pro některé možná fascinující téma, v některých naopak může vyvolat řadu etický otázek. Téma, které spojuje technologii, vědu a bezpečnost. Něco, co není běžně viditelné pouhým okem, něco, co funguje na principech, které zůstávají pro nás obyčejné pozorovatele skryté. Neviditelné zbraně. Pro mě něco ze sféry fikce, co vyvolává v mé hlavě otázky o možném zneužití, obtížném odhalování nebo obraně proti němu. Téma, které si pro svůj článek vybral redaktor Jarda Urban a najdete ho pod příznačným názvem „Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?“
Situace na Praze 8? Stabilní!
Ježíš, ti bezdomovci. Proč s nimi městská policie něco nedělá? Co to parkování? Kde je měšťák, když ho potřebuješ? Ten hluk z ulice je šílený. Městská by taky mohla dělat svoji práci, ne? Manželka je na mě zlá, ale strážníka se nedovoláš. Fakt votřesný, tahle firma. Tlak na strážníky se každým rokem stupňuje. Občané, ať už oprávněně či nikoliv, mají pocit, že městská policie by měla řešit každý problém v metropoli a nikoho nezajímá, zda na to má strážník zákonné oprávnění či samotná organizace potřebné kapacity. Pro radnici jsou muži a ženy v našich barvách často jedinou pákou na řešení podnětů vlastních voličů, a tak také neváhají přiložit pod přetížený strážnický kotel. Každý obvod se s popsanou situací musí vypořádat a my jsme vyrazili na Prahu 8, abychom vám přinesli svědectví, jak to zvládají právě tam.
Ne, znamená, ne!
Ročně je v České republice spácháno až 12 tisíc znásilnění. Každý druhý pachatel znásilnění je v ČR potrestán podmíněným trestem. Tři čtvrtiny pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí od soudu odchází s podmínkou. Pouze mizivé procento z 12 000 spáchaných znásilnění je oznámeno. Až o 50 % vzrostlo domácí násilí za doby první vlny covidových opatření. 22 % žen po 15. roce věku zažilo fyzické či sexuální násilí ze strany partnera. Dvě z pěti osob v dětství čelily fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu násilí, přičemž původci násilí byli ve většině případů vrstevníci nebo rodiče.
Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?
John McClane, sympatický polda, postrach všech teroristů od New Yorku po Los Angeles... Vzpomínáte?
Ve druhém pokračování série Smrtonosná past (1990) se Bruce Willis po rvačce s jedním teroristou dělí naléhavým tónem o získané poznatky s přihlouplým a nechápavým velitelem letištní ochranky: „Je to Glock 7! Porcelánová zbraň, vyrobená v Německu, nezachytitelná rentgenem, nezachytitelná detektorem kovů! Rozumíte?!? A stojí víc, než vy si vyděláte za měsíc!“
Číst dál: Neviditelné zbraně – fikce, skutečnost nebo hrozba?
Nevypusť duši – deset let destigmatizace duševního zdraví
Většina z nás se snaží před okolím vypadat dobře. Neváháme proto utratit nemalé částky, investovat čas a neodpustíme si ani drobné lži. Před kamarády nadsazujeme počet vypitých piv nebo vstřelených gólů, kolegům tvrdíme, jaká jsou naše rozmazlená dítka andílci a prožité roky schováváme za kosmetické výrobky či operace. Z fleku bych našel dalších tisíc příkladů a nevidím na tom nic extra špatného. Teď si však představte, že přijdete do hospody, na firemní poradu nebo třídní sraz a řeknete, že už dva měsíce každý večer pláčete a přemýšlíte o sebevraždě. Vlastně to nemusí být ani tak extrémní. Stačí jen, že jste vyhořelí, všechny dny jsou šedivé a už skoro nevidíte důvod vstát z postele. To asi nepůjde že? Dívali by se na vás špatně, ztratili byste kredit a celkově je to téma pro neúspěšné slabochy. Tohle důležité téma má jednoduše stigma, které není lehké prolomit. V posledních letech se však začíná situace zlepšovat, a to díky projektům jako je Nevypusť duši. Jedná se o neziskovou organizaci, která se zaměřuje na osvětu péče o duševní zdraví. Více o jejich činnosti se dozvíte od ředitelky celé organizace Báry Pšenicové.
Číst dál: Nevypusť duši – deset let destigmatizace duševního zdraví
Studánka... Slovo jak z dětské říkanky
Jsou v našem jazyce některá slova, která působí velmi libozvučně. V člověku taková hezká slova vzbuzují příjemné a libé pocity a pozitivní emoce, jen když je slyší nebo čte.
Troufnu si říci, že mezi tato slova patří i slovo „studánka“.
Zkuste si říci tohle slovo nahlas… Studánka... Jak to tak hezky pohladí po duši…
Není motýl jako motýl aneb Pes mého života
Když jsme si v prosinci 2017 povídaly o zooterapii, tak se jí Eva Křemenová z OŘ Praha 9 věnovala už 11. rokem. Její psi, kočky, hlodavci, ježci hladili nemocné a hendikepované obrazně po duši a dokázali jim přičarovat úsměvy a pocity radosti. Jorkšírka Denny dokázala neskutečné věci s kvadruplegikem, vzniklo těžko uvěřitelné přátelství … Pak přišel covid a Eva se vrátila ke sportovní kynologii. Se svým téměř osmiletým papillonem Kingem Killianem z Krve Orthosovy stáli během posledních tří let často na stupních vítězů a úspěšně skládají jednu zkoušku za druhou.
Plní přání lidem, kteří si je sami splnit nemohou
Na počátku celého příběhu nebylo tentokrát slovo, ale jeden Holanďan, který vůbec nebyl bludný. Kees Veldboer pracoval jako řidič sanitky. Jednou převážel umírajícího námořníka, který si naposledy přál vidět moře. Díky malé zajížďce mu toto přání splnil a už za dva měsíce (26. února 2007) založil spolu se svou ženou Ineke, zdravotní sestrou, Nadaci Sanitka přání (Stichting Ambulance Wens). V roce 2016 byl Kees jmenován společností BBC nejinspirativnějším mužem roku. Nečekaně zemřel v roce 2021 ve věku 62 let. V poslání svého otce nadále pokračuje jeho syn. Keesova myšlenka se rozšířila do celého světa a dorazila i k nám. Ještě předtím ale do Izraele. Kvalitní lékařské zázemí, komfortní odpružené lůžko a televize přenášející záběry okolní krajiny. To všechno obsahuje luxusní sanitka, kterou má v Izraeli od podzimu 2009 k dispozici Červená Davidova hvězda, tedy židovská obdoba Červeného kříže. Tamní zdravotníci celý projekt nazvali "Ambulance splněných přání". Vozidlo za šest miliónů korun zaplatili dárci ve Švédsku a i tady má jediný účel – pomoci umírajícím pacientům splnit poslední přání.
Fim – fá – rum
Víte, jaký je význam slova fimfárum? Toto slovo vymyslel Jan Werich do stejnojmenné pohádky. Jedná se o proutek „jen o chlup tenčí, než ta nejtenčí rákoska“, který se vejde do holínky. Pokud se jím jednou švihne, všechno v jeho okolí „ztuhne a znehybní jako na obrázku“. Jan Werich, celým jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich, by se ve světě, v kterém je možné všechno, dožil 6. února 120 let. To by byla parádní párty…
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka