Měsíčník městské policie hl. m. Prahy
Úvodník březen 2024
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
v březnovém vydání se zaměříme na témata, která přímo ovlivňují bezpečnost a zdraví občanů. Ve světle nedávných událostí, kdy bylo naše hlavní město otřeseno tragickým incidentem, kde aktivní střelec zasáhl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, je více než kdy dřív důležité věnovat pozornost legislativě týkající se držení a používání zbraní.
Nedávná novela zákona o zbraních přichází v době, kdy společnost hledá odpovědi na otázky bezpečnosti a ochrany svých občanů. V hlavním článku přinášíme i rozhovor se zkušeným střelcem z Útvaru vzdělávání, Martinem Potockým, který se podělí o své názory na změny v zákoně a poskytne nám odborný pohled na to, jak tyto změny mohou ovlivnit bezpečnostní situaci.
Zbraně v nových paragrafech
Asi by nikoho, kromě lidí zasahujících do zbraní a věcí s nimi souvisejících, nezajímala novela zákona o zbraních a střelivu, kdyby se na konci minulého roku nestala tragická událost na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na náměstí Jana Palacha. Začalo se okamžitě volat po omezení zbraní, vyšší kontrole uchazečů o zbrojní průkaz a vyšší a přísnější kontrole nákupu. Vyvstaly otázky, jak bylo možné, že si nikdo nevšiml toho, že útočník si v krátké době nakoupil velké množství dlouhých i krátkých zbraní, nejrůznější vybavení a nestandardní množství munice. Názory na zákaz zbraní začaly růst jak houby po dešti a média začala ukazovat statistiky počtu legálně držených zbraní na osobu v ČR a srovnávat je s počty držitelů zbrojních průkazů. Pak již následovalo jen srovnání s okolními státy. Celkem chápu rozhořčení lidí a jejich prvotní reakce. Vždyť takové násilí a tragédii spáchané aktivním střelcem naše země nepamatuje. Na druhou stranu nejlepší je rozhodovat a přemýšlet po opadnutí emocí a s chladnou hlavou, aneb jak říká české pořekadlo: žádná polévka se nejí tak horká, jak se uvaří.
V krbu oheň praská... Prosím, pane rado, posaďte se a vypravujte.
U toho pomyslného krbu jsem se sešel s panem Milošem Vaněčkem. S policejním důstojníkem na penzi, emeritním policejním radou a emeritním komisařem Národní protidrogové centrály. Nyní penzistou, ale především policejním historikem. Miloš Vaněček se podílel na vzniku několika knih, ať už sám nebo jako spoluautor. Jeho jméno najdeme na přebalech knih Mandragora, morfin, kokain z roku 2009, Zločin a vášně za rady Vacátka z roku 2012 a Skutečné zločiny po česku z roku 2023. Knihy, které mapují skutečné kriminální případy.
Číst dál: V krbu oheň praská... Prosím, pane rado, posaďte se a vypravujte.
Zákeřní medvídci
Další případy otrav HHC na Karlovarsku. Tak zněl jeden z titulků na informačním serveru Novinky.cz dne 5. února 2024. Asi se najde jen málo lidí, kteří by tuto informaci přeslechli a kterým by byla lhostejná. Nejedná se o předávkování pervitinem či heroinem u drogově závislých dospělých, ale jedná se o mladé lidi a někdy také o děti mladší patnácti let (několik případů školáků). Abych ocitoval uvedený zdroj přesně, tak zde je citace části článku: Informaci Novinkám potvrdil mluvčí karlovarské záchranky Radek Hes.„Šlo opravdu o neobvyklý víkend. Tolik výjezdů jsme dosud kvůli HHC neevidovali. Je na čase o situaci více mluvit,“ zdůraznil. Zdravotníci řešili hned sedm případů napříč Karlovarským krajem. Sanitky směřovaly na Boží Dar, do Sokolova, Karlových Varů, Žlutic i Ostrova. Podle zjištění Novinek šlo většinou o partu nebo kamarády, kteří vyzkoušeli HHC ve formě bonbonů, sušenek nebo náplně do elektronické cigarety. Někteří se však předávkovali. „Jednalo se o pacienty ve věku od osmnácti do jednadvaceti let. Dvě osoby jsme ponechali v péči rodiny. Ostatní jsme převezli vždy do nejbližší nemocnice,“ nastínil Hes. Doplnil, že mladí lidé zvraceli, měli poruchy vědomí a byli zmatení. Mluvčí karlovarské nemocnice Markéta Singerová upřesnila, že přijali tři pacienty. „Všichni skončili na jednotkách intenzivní péče,“ přiblížila. Hospitalizovaní později lékařům sdělili, že si každý vzal pouze dva bonbony s obsahem látky HHC.
Žena jménem LEA aneb Utluč tu flundru v tunelu
Poznat tuhle ženu pro mne znamenalo hodně. Je neuvěřitelná. Jak vlastně dlouho už se známe? Pokud mne paměť neklame, tak od ledna/února 2017. Tehdy jsme natáčely krátké video vstupy do jedné inscenace nejmenovaného pražského divadla. Tou dobou jsem se začala zajímat o její práci. (Jak to, že ne dřív?) Nechci vypadat jako stalkerka, ale pravdou je, že jsem ji hned v březnu téhož roku požádala o přátelství na facebooku, začala pravidelně sledovat její reportáže, i to, co dělá ve volném čase (ne to, s kým chodí na víno, ale kde se angažuje, i když o tom právě netočí). Postupně se z nás staly, snad nepřeháním, přítelkyně. Po tři roky jsme (nejen) spolu pracovaly na projektu, který se podařilo v minulém měsíci realizovat. Zadáte-li si její jméno do internetového vyhledavače, nabídne vám odkaz na hesla: vlasy, adventní koncert, děti, dokument, manžel, instagram. Nebudu vás napínat, ta žena, o které chci psát a s jejíž prací vás chci seznámit, je kouzelná dlouhovlasá drobná blondýnka s brýlemi, velkým srcem, prořízlou pusou a obrovskou odvahou – Lea Surovcová.
Celebrita, génius, podivín
V prosinci 2023 uplynulo tři sta let od úmrtí toho prvního. Narodil se a zemřel v Praze. Dožil se 46 let. V červnu 2024 uplyne sto let od úmrtí druhého. I ten se narodil a zemřel v Praze. Dožil se 40 let.