Když si můžete vybrat, s kým byste rádi udělali rozhovor, tak podvědomě saháte po lidech, kteří mají s vámi něco společného. Témata, která vás pojí dohromady a o kterých alespoň něco víte. Neznám osobně moc horších situací, než to, když vám druhý o něčem zasvěceně vypráví a vy jen kývete hlavou, ve které se vám honí otázka: O čem to ten člověk zatraceně mluví? Asi tak by pro mne dopadl rozhovor s odborníkem na ekonomii či jadernou

Illusion Art Museum Prague má jednu velkou výsadu. Sídlí totiž v Domě U Červené lišky, který se nachází přesně naproti Staroměstskému orloji. Dlouhá léta zde měla pobočku Komerční banka, takže byl dům veřejnosti uzavřen. To však již naštěstí neplatí. Tato kulturní památka České republiky s dochovanými gotickými sklepy je veřejnosti opět přístupná díky muzeu, které nabízí jedinečnou expozici založenou na iluzivním výtvarném

Lenka Kruszyńská nastoupila k Městské policii Praha před 17 lety. Po školáku šla rovnou na Prahu 6, kde pracuje na pozici zástupce velitele směny a jezdí autohlídku v režimu 2/2/4. Kousek za Prahou se obklopila zvířaty, kytičkami, zvelebuje domeček a ve vzácných chvílích volna se ráda prohání na motorce. Nejen o tom jsme si spolu povídaly přímo v jejím království.

Oblast taxislužby byla velmi spletitá. A rovnou přiznejme, že byla tak spletitá, že většina strážníků řešila s řidičem taxíku nanejvýš zákaz parkování. Jakmile jsme nabyli podezření, že řidič porušuje nějaké předpisy v oblasti přepravy osob, konzultovali jsme záležitost s našimi kolegy ze skupiny TAXI. Telefonní číslo na velitele směny je uvedené na našem intranetu. Před několika lety do oblasti taxislužby vstoupily firmy, které provozovaly

Uniforma u většiny lidí vzbuzuje důvěru. Své o tom vědí třeba i strážníci, kteří nastoupí na místo okrskáře. Jen se ve svém novém okrsku trochu rozkoukají, zastavují je místní lidé a – světe, div se! – velmi často je neupozorňují na špatně zaparkovaná auta nebo problematická místa. Kdepak, mnoho lidí si chce prostě a obyčejně popovídat. A i když okrskáře někdo místní zastaví a upozorní ho na nesprávné parkování ve vedlejší ulici, je to často jen

Milé kolegyně, milí kolegové,

zdravím Vás všechny právě uprostřed léta. Když jsem byla malá, přála jsem si bydlet u moře. Naivně jsem si představovala, že by se tam celá naše rodina přestěhovala a já mohla v moři dovádět každý den, ideálně po celý rok. V mých dětských snech figurovaly palmy, pláže, lehátka, nafukovací míče, mořský příboj, pobřežní mola, řvoucí rackové, mušle,

Abychom měli zajímavý a dostatečně vzletný úvod tak bych mohl napsat toto: Voda – životadárná tekutina, ve které život vznikl a bez které by nemohl ani pokračovat. Pro nás samozřejmost, kterou dostaneme otočením kohoutku. Samozřejmost, která časem nemusí být tak samozřejmá a jistá. Ostatně pro mnoho lidí na světě je onen kohoutek pouhým nesplnitelným snem. Domnívám se, že toto ví téměř každý a inteligentního čtenáře bych trochu urážel. Patetické

Žižkov není čtvrť, ale životní styl. Vidět Žižkov a zemřít.  Neřeš to, to je prostě Žižkov.  Je velmi pravděpodobné, že jste se s podobným heslem nebo přímo „domorodcem“ z této specifické městské části již setkali a vždy to ve vás vyvolalo řadu otázek. Je čtvrť ve stínu nezaměnitelného vysílače opravdu tak výjimečná, nebo jde o dobře mířené PR či zažitou satiru? Možná napoví obrázek pracovního dne jednoho z městských