Za všechno může Finn, i když je to Nor. Konkrétně norský psychiatr, psychoterapeut, spisovatel a profesor jménem FinnSkårderud a jeho výrok: „Člověk se rodí s deficitem půl promile alkoholu v krvi.“ Jak sám tvrdí, jde ale o špatnou interpretaci jeho předmluvy ke knize O psychologických účincích vína. „Ano, na první stránce jsem napsal, že po jedné nebo dvou skleničkách je život celkem dobrý a myslíme si, že se rodíme s deficitem 0,5

Kdybyste se rozeběhli na Václavském náměstí s kamenem v ruce a podařilo by se vám ho hodit nějakých dvaadvacet kilometrů na východ směrem k Poděbradům a Nymburku, vytloukli byste okna někomu v Nehvizdech. A kdybyste se rozeběhli až na Černém Mostě, stačilo by vám kamenem dohodit jen nějakých dvanáct kilometrů. Zkrátka a dobře: Nehvizdy jsou téměř za humny.

Nehvizdy,

Rychlé životní tempo, tlak v zaměstnání, náhlé nepříznivé životní události, sociální sítě plné úžasných lidí nebo naopak média napěchovaná děsivými zprávami. To je jen zlomek útočníků pořádajících každý den nájezd na naše psychické zdraví. Někdo se ubrání celý život, stačí ale málo a váš štít se začne drolit nebo rovnou zkolabuje. Šeď vás začne obestupovat a bude trvat pravděpodobně velmi dlouho, než si přiznáte, že ta chapadla, co vás drží na

Zadám-li si slovo „Stolpersteine“ do internetového překladače (raději jich vyzkouším víc), naskočí mi většinou výraz „kámen úrazu“. To ale rozhodně není správně, jak jsem si nechala potvrdit od své známé, která je překladatelkou z a do němčiny. Měli bychom jim říkat „kameny zmizelých“, nebo „kameny, o které je třeba klopýtnout.“ Ne ale tak, že bychom se ocitli na chodníku s podvrtnutým kotníkem. Klopýtnout nebo zavadit o něj bychom měli pohledem.

„Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.“ —  Albert Schweitzer

Když mně má dcera oznámila, že by se ráda stala veterinářkou, považoval jsem to za jeden z  mnoha nápadů náctileté slečny. Když přišla s přáním, že by ráda měla psa a starala se o něj, tak mé myšlenky sklouzly do stejných vod. Ale když toto přání opakovala dva roky, tak jsem znejistěl a začal si

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

pokaždé, když se mi dostane na stůl téma našich útulků, vzpomenu si na návštěvu jednoho úředníka z bratislavské radnice, který před několika lety zavítal právě do našeho trojského útulku. Prošel celé zařízení, vyslechl si dopodrobna všechny informace, a pak jen konstatoval: „Tady jsou psi, ve srovnání s námi, jako v hotelu.“ Přestože je

Velkou láskou kolegy Pavla Maška z Útvaru informačních a komunikačních technologií jsou letadla. Sám létá s kluzáky i s motorovými letadly. Zajímavé povídání o tom, kdy jeho vášeň propukla a co všechno obnáší, si můžete přečíst na následujících stránkách.