Úvodník duben 2021

Rubrika: Úvodníky Zveřejněno: čtvrtek 1. duben 2021 Autor Irena Seifertová Vytisknout E-mail

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

kdo mě zná, ví, že nejsem velkým příznivcem sociálních sítí, nejen proto na nich nejsem téměř vůbec aktivní, tedy ve smyslu příspěvků, názorů a komentářů v diskusi a podobně. Při sledování jednoho seriálu z lékařského prostředí mi postava doktora, psychiatra Iggyho promluvila z duše a pro mě naprosto geniálně vystihla i mé vnímání tohoto prostředí. „Sociální sítě jsou divné. Jako bychom ani nebyli sami sebou, když na nich jsme. Jako bychom byli něco, čím bychom chtěli být. Nebo hůř, jsme tím, za koho si myslíme, že by nás chtěli mít ostatní.“

V nedávné době nejen média, ale především prostor sociálních sítí ovládlo několik případů, kdy došlo k použití donucovacích prostředků vůči lidem, kteří odmítali dodržovat vládní opatření. Téměř shodné příběhy, jen jiná města. Problém vznikl vždy kvůli nošení roušek. Jádro problému? Opakovaně padla výzva k nápravě, opakovaně nevyslyšena  … Jeden z takových případů jsme zveřejnili i my na našich sociálních sítích. Co vede člověka k tomu, že se začne chovat takto bezohledně a zbytečně celou situaci vyhrotí? Má onen dotyčný pocit, že se ho celá situace trvající více jak rok, vůbec netýká? Nebo je absolutně necitlivý vůči ostatním? Alergii mám už na slova o svobodě, demokracii a zdravém lidském rozumu. Společnost se rozdělila na dva tábory. Jedni jsou schopni pochopit smysl všech opatření, byť mnohdy chaotických a třeba i nesmyslných. Sem bych také zařadila ty, kteří jsou skutečně vystrašeni a bojí se. Někteří protože mají osobní zkušenost, jiní protože mediální svět chrlí jednu negativní zprávu za druhou. Pak je tu tábor tzv. rebelů, kteří valnou část všeho budou negovat, máme přeci demokracii, nejsme ovce. Ale i demokracie má svá omezení, a to v podobě legislativy. Protože pak už jsme v anarchii.

Jediný smysl má jen společná snaha. Snaha to zvládnout. Je to běh na dlouhou trať, kdy na jejím začátku nikdo z nás netušil, jak vlastně dlouhá bude. A nevíme to stále.  Strážníci, stejně jako policisté, nemají jednoduchou úlohu a bylo by fajn, kdyby jim ji ostatní tolik nekomplikovali. Velká prosba, než nás na první dobrou odsoudíte, nařknete z policejní brutality, absence rozumu … zkuste se na to, prosím, podívat ještě z jiného úhlu.Většina zákroků je dnes posuzována jen optikou toho, kdo takový záznam jako senzaci zveřejnuje v podobě krátkého sestřihu na internetu. V případech zákroků tohoto typu  jsou okamžité odsuzující komentáře přinejmenším neférové, protože jsou v drtivé většině hodnoceny izolovaně bez znalosti dalších souvislostí. Kdyby lidé, ať si o celé situaci myslí, co chtějí, dodržovali to, co mají, nikdy by k tomu nemuselo dojít. Tady bych asi měla skončit, ale nedá mi to. Jsem také rodič. Ve výchově své dcery jsem určitě udělala nespočet chyb, protože jednotný a jasný návod, jak má vypadat správná výchova, neexistuje. Jdeme cestou pokusů, omylů a příkladů. Vyhrotit situaci před vlastním dítětem, způsobit mu třeba trauma a také dát mu tenhle vzor, by mi můj zdravý selský rozum nikdy nedovolil. Ostatně, je známo, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Vás kolegyně a kolegové, kteří jste na ulici, vážně obdivuji. Asi bychom to neměli veřejně přiznávat. Jenže, pořád jsme jen lidi …Vím, že jste také unavení, máte toho dost a je to dlouhé. Se spoustou z vás jsem v osobním kontaktu a bavíme se o tom. Na mě už řeči, jak to všichni společně zvládneme, musíme držet při sobě a podobně, nefungují. Proto Vám přeji hlavně pevné nervy a samozřejmě zdraví. Ať nejsem ale úplně nespravedlivá k veřejnosti, část z ní si naší práce váží, oceňuje ji a uvědomuje si, že nejsme ve snadném postavení. Ale ani oni to vlastně nemají jednoduché. Ve chvíli, kdy veřejně vyjádří svůj názor třeba právě na sociálních sítích, jsou téměř „ukamenováni“ nenávistnými reakcemi. Tím bych asi dnešní téma sociálních sítí uzavřela.

Tentokrát se už ani k části obsahu dubnového čísla nedostanu, přesto věřím, že si v něm každý z Vás najde alespoň něco, co ho bude zajímat či bavit.

Na čtenou zase za měsíc

Irena Seifertová

P.S. Ten seriál se jmenuje New Amsterdam a děsně mě bavil.

V tomto vydání si můžete přečíst:

Zobrazení: 1162