Jedno všední, lehce mlžné ráno. Chodník u tiché, opuštěné školní budovy. Z dostupných informací se lze dozvědět, že tady dříve sídlila soukromá střední škola.

Na onom chodníku zatím postává několik strážníků a několik policistů. I když se navzájem pozdravíme, je znát, že se navzájem neznáme, neozývá se žádný bujarý smích, žádný hlasitý hovor, žádné historky ze služby. Debata zatím

Tady má Škodovka vývojové středisko, tady kanceláře, támhleta velká budova je jejich ubytovna, tohle je jedna z deseti bran do výroby, tam vzadu vidíte jejich střední školu a ukážu vám i vysokou. Ve chvíli, kdy jsme si s boleslavskými kolegy domlouvali další reportáž do našeho Pražského strážníka, věděli jsme, že město bude s místní automobilkou hodně spjaté. Netušili jsme však do jaké míry. S nadsázkou se dá dokonce říci, že

Začátek listopadu je pro mnohé z nás spojen s „Dušičkami“, tedy Památkou zesnulých. Naši strážníci rok co rok dohlížejí na klidný průběh návštěv pozůstalých na pražských hřbitovech během dne, ale kontrolují tato místa i v nočních hodinách, aby zabránili okrádání návštěvníků o osobní věci, odcizování vzpomínkových předmětů jako jsou věnce, kytice, svíčky a podobně a v neposlední řadě zamezili vandalismu. Každý máme hřbitov spojený

Krize, slovo, které může být synonymem pro strach, obavy, paniku či úzkost. Pro někoho. Pro druhého toto slovo může znamenat výzvu, dobrodružství, kýženou změnu, která nastartuje dějiny jiným, možná lepším směrem. Krize má své pro i proti. Může být jen drobná, lokální, malého charakteru, regionální, celonárodní, společenská či globální. Krizí si procházíme skoro pořád. Krize vztahů, krize zdraví, krize v práci či krize osobnosti. Asi se však

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

dovolte mi hned na úvod malé zamyšlení. Blíží se nám jedno velmi smutné první výročí události, která nás všechny zasáhla. Výročí, které nás nutí se zamyslet nad tím, jak současný svět funguje a jaké má vlastně mantinely, má-li vůbec nějaké. Ano, mám na mysli střelbu na filozofické fakultě. Vím, je teprve listopad a ne konec prosince, ale

Představte si, že se hypotékou zadlužíte na desítky let, každou volnou chvíli makáte měsíce a roky na stavbě domova pro vaši rodinu, a když už je stěhování na dosah, zmizí to všechno nenávratně během chvíle pod vodu. Nebo vám s sebou vezme vodní živel dům, kde žijete od narození, kde jste vychovali svoje děti a kde máte spoustu vzpomínek. A najednou máte jen to oblečení na sobě, a pokud jste měli štěstí a chvilku času, tak ještě to málo, co se

Tak takový slogan měla a možná ještě má jedna japonská firma vyrábějící osvětlení na kola a cyklistické computery. Je pravda, že doby, kdy patřila mezi dominantní na našem trhu, již dávno minuly a nahradily ji jiné, ale slogan a jeho význam bude platit neustále, tedy pokud pomineme situaci, kdy si na jízdním kole budete hrát na špiona, nebo nebudete chtít svým pohybem plašit chráněnou zvěř v národním parku. Ovšem i za takových situací bych

Od března letošního roku jsem v úzkém kontaktu s PR manažerkou www.navýstavišti.cz Lindou Antony, a díky tomu mám veškeré informace o aktuálním dění. Na Výstavišti se rekonstruuje, staví, jednoduše nezahálí se. Otevřeny byly revitalizované střechy Křižíkových pavilonů, které byly proměněny na zelené pobytové terasy pro veřejné i soukromé akce, na Průmyslový palác se vrátila hodinová věž, probíhá rekonstrukce v halách H1, H27 a 28 i kdysi