Je středa čtvrtého září, nedaleko Mimoně, obce zhruba deset kilometrů východně od České Lípy, se nachází Nový Dvůr – v podstatě je to několik polorozpadlých objektů, které již nemají své využití a tak trochu svým názvem mohou mást turisty, kteří by zde mohli čekat například zrekonstruované pohostinství. Asi je realita trochu zklame...

  Ano, je to přesně tak, jak se píše v předchozím článku "Mezi nebem a zemí". My, jako strážníci, jsme opravdu na první pomoc proškoleni a bez váhání bychom ji byli schopni poskytnout snad v jakékoli situaci.

  Rodina Pardusova je obyčejnou středostavovskou rodinou. Hlava rodiny, strážmistr Jan Pardus, slouží jako četník, manželka Růžena pracuje na poštovním úřadě. Přesně před rokem, 19. září, se jim narodila dcera Věrunka. Nedávno se jí povedly první krůčky. Její smích je nakažlivý a udělala by všechno pro to, aby rozesmála všechny kolem. Oba jako státní zaměstnanci nemají strach z budoucnosti. S výchovou malé Věrušky pomáhá a rodinu

  Po nemocniční chodbě načichlé dezinfekcí jde pomalým krokem manželský pár, který nedávno oslavil diamantovou svatbu. Před vstupem do pokoje, na konci dlouhé chodby, je zastaví zdravotní sestra. „Dobrý den, počkejte ještě chviličku, jen Davida napolohujeme.“ Stařenka o holi se usadí na lavici pro návštěvy, manžel čeká vestoje. V pokoji, kde ticho ruší pravidelný zvuk podpůrného plicního ventilátoru, zatím sestra společně s ošetřovatelem dokončí

  Italské město duchů Poggioreale, pro Středoevropana vedro i ve stínu, v polorozpadlých ulicích se pohybují postavy v kombinézách, s přilbami, sekerami, batohy a některé mají u sebe psy. Ozývá se zvuk vrtacích kladiv, rozbrušovaček, štěkání psů a někdy i píšťalky. Právě probíhá cvičení záchranářských týmů USAR, kterého se účastní i dva naši kynologové: Šárka Chmelová a Matěj Bartošík. A právě Matěj nám popsal v následujícím

  Turisté jezdí do Prahy za památkami, zábavou a zážitky, ale někdy jim může pobyt pokazit nepříjemná situace,ve které potřebují pomoc. V takových chvílích se mobilní telefon stává nezbytným prostředkem k přivolání pomoci, tudíž je dobré znát zásady, jak a jaká čísla využívat. Ostatně jsou to zásady, které neznají ani mnozí z nás, tudíž neškodí si je připomenout v obou jazycích.

  Jsou-li ve známém díle Franka Herberta dějiny vesmíru vepsány do písku na Arrakis, dějiny klánovického okrsku městské policie jsou pak jistě vytesány do zdí malé služebny s domovním číslem 234. Tento jednopatrový domek nastoupil do služby v dobách samotného zrodu městské policie, a proto by bylo úžasné, kdyby, jak se říká, „stěny mohly mluvit“. Bohužel i přes veškerý technický pokrok zatím není možné z kterékoliv zdi vyrazit jedinou větu a tak

  Blížíme-li se z kterékoli strany k Mělníku, vidíme týž již zdaleka, jak se na pěkném návrší malebně rozkládá. Jmenovitě majestátní věž kostela jeho je viditelna již nejen z Petřínské rozhledny, nýbrž i z Milešovky, Ještědu, Bezdězu a jiných vyšších míst severní polovice našeho království. K malebnosti polohy Mělníka nemálo ovšem přispívá, že trůní nad soutokem našich zemských veletoků Labe a Vltavy, k nimž se nyní připojuje jako

Milé kolegyně, milí kolegové, 

  z celého říjnového čísla byl pro mě nejsilnější článek „Mezi nebem a zemí“. Při jeho čtení mi běhal mráz po těle. Přestože jsem ateista, ve chvílích obav a strachu se obracím k tomu

  V srpnu roku 1419 pobýval český a římský král Václav IV. na Novém Hrádku u Kunratic. Zde ho také zastihla zpráva o svržení novoměstských konšelů radikálními husity z oken Novoměstské radnice. Tato zpráva krále rozrušila natolik, že jej podle dobových pramenů „šlak trefil“. Ať tomu bylo jakkoliv, po dlouhých 41 letech vládnutí jeho život dne 16. 8. 1419 vyhasnul. Jelikož od smrti krále Václava IV. právě uplynulo 600 let, byla k tomuto výročí v