Úvodník leden 2021
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
jak začal nový rok Vám? Vstoupili jste do něj „tou správnou“ nohou? Osobně jsem se o to snažila, ale problém bude nejspíš v tom, že stále netuším, která to ta „správná“ vlastně je. Můj rok 2021 začal odtahem auta. Hned na úvod podotýkám, že zcela oprávněným. Někdy je lepší se podívat, zda vedle stojící auto typu tranzit čirou náhodou nezakrývá dopravní značku, která cosi upravuje. Naposled mi bylo auto odtaženo asi před 15 lety a to jsem si naivně myslela, že mi ho někdo ukradl. I když už dávno vím, že je krádež nejméně pravděpodobná, přesto jsem se párkrát ulicí proběhla sem a tam. J Reakce okolí byly vesměs tři. No, konečně na tebe taky došlo. Pro tebe asi žádný problém, to si snad vyřídíš … Většinou už nemám sílu vysvětlovat, že není jak. Že pravidla platí pro všechny stejně a je jedno, kde pracuji. Třetí milá … hmm, takže žádné nové botičky … Alespoň jsem pobavila své kolegy na operačním středisku, kteří mi vyhledali odtahové parkoviště, a poté i ty na přestupcích. Toť můj vstup do nového roku.
Úvodník prosinec 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
konec dobrý, všechno dobré, není jen název méně známé komedie z pera Williama Shakespeara, ale věřím, že v tomto duchu nakonec proběhne i konec letošního roku. K Vánocům neodmyslitelně patří tradice a zvyky. Tradice se přenáší z generace na generaci, liší se společnost od společnosti, přesto se neuzavírají a jsou proměnlivé. Neodmyslitelně jsou spojeny také s pamětí. Přináší navíc klid a pocit bezpečí. Díky klidné mysli jsme pak vyrovnaní a to nám pomáhá překonávat těžkosti, které život čas od času přináší. Společně se zdravím si můžeme dovolit být šťastní. Šťastný jedinec pak činí šťastným i své okolí a předává ho dál. Proto nezapomínejme na tradice a zvyky!
Úvodník listopad 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
blíží se období Vánoc, stejně jako konec roku. Přestože je teprve listopad, všichni cítíme, že letos budou oslavy nejkrásnějších svátků v roce, stejně jako oslavy Silvestra, jiné. Přesto to automaticky neznamená, že budou horší. Možná opravdu nastal čas přehodnotit některé věci, postoje, zvyky… Musí být opravdu Vánoce svátky hojnosti většinou už jen v podobě materiálních dárků? Vím, máme děti a ty se na Ježíška a dárky pod stromečkem těší. Přesto i ony se dokáží radovat z mála. Společně aktivně strávený čas a dobré jídlo s hezkou pohádkou dokáží někdy mnohem víc. Přestože je lidskou přirozeností malovat si časy minulé v růžových barvách, zkusme některé věci přijmout jako fakt a třeba právě to nové přinese něco krásného, na co jsme v posledních letech pro samý shon pozapomněli. Velkým pomocníkem může být také humor. Už na jaře se ukázalo, že nám Čechům vážně nechybí. Pomáhal nám a pořád pomáhá tohle ne zcela radostné a poněkud dlouhé období překonat.
Úvodník září 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
události posledních dnů mi připomínají scénku z jedné české pohádky … „Trubte na poplach! Zrušte poplach! Trubte na poplach! Zrušte …“ Přestože tuhle scénku miluji a vždy mě donutí k úsměvu, teď ve mně vyvolává smíšené pocity. Máte můj čím dál tím větší obdiv. Vstřebat tolik změn v tak krátkých časových intervalech, do toho nervozita, agresivita, někdy naopak ignorace všude kolem … Nezbývá, než Vám popřát pevné nervy.
Úvodník říjen 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
občas mi připadá, že se svět točí obráceně, že se řítí nějakým divným směrem.Přemýšlím, kde se stala chyba. Asi v Matrixu... Možná už jsme všichni v Matrixu...Nejsem velkým milovníkem sci-fi žánru, ale Matrix rozhodně patří k přelomovým a dnes už také ke kultovním snímkům tohoto žánru. Na dobu nejistoty si budeme muset zřejmě zvyknout, jak ukazuje podstatná část letošního roku ...
Úvodník srpen 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
zdravím Vás všechny právě uprostřed léta. Když jsem byla malá, přála jsem si bydlet u moře. Naivně jsem si představovala, že by se tam celá naše rodina přestěhovala a já mohla v moři dovádět každý den, ideálně po celý rok. V mých dětských snech figurovaly palmy, pláže, lehátka, nafukovací míče, mořský příboj, pobřežní mola, řvoucí rackové, mušle, písek, … A všechno samozřejmě sluncem zalité. Když jsem si pak o pár let starší přečetla rozhovor s panem Miroslavem Horníčkem, ve kterém zazlíval praotci Čechovi, že ve své cestě při hledání nového domova nepokračoval ještě několik set kilometrů na jih, vnitřně jsem s ním souhlasila. Jenže pak přišel srpen 2002 a Praha zažila „velkou vodu“. A žádná sranda to vážně nebyla. Nejvyšší průtok na Vltavě v Praze byl tehdy 5300 m³/s… Spousta z nás zažila na vlastní kůži, ať už soukromě, nebo v uniformě …
Úvodník červenec 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
je to tu zase. Léto! Prázdniny pro děti a čas dovolených pro nás dospělé. Možná teď, víc než kdykoli jindy, Vám přijdou vhod naše tipy na výlety v rámci naší krásné vlasti. Třetím rokem pro Vás s velkou chutí tohle letní speciální číslo připravujeme. A jestli někdy je nějaká tvůrčí hádka o témata a nápady, kdo které bude zpracovávat, tak je to právě v tomto případě.
Úvodník červen 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
přimhouřím-li oči nad každodenními zprávami o blížící se ekonomické krizi, tak červen je pro mě měsícem vezoucím se na pozitivní vlně. Jedno po druhém padají vládní omezení, život se vrací do kin, restaurací, škol nebo sportovišť. Možná ještě více pozitivní, než pohled na znovuožívající město, je pohled zpět. To, jak jsme krizi zvládli, kolik lidí pracovalo na hranici svých možností, kolik nových dobročinných iniciativ vzniklo, musí každému nalít optimismus do dalších dní. Projekt „Vaříme nepostradatelným“ byl jedním z těchto iniciativ. Bylo o něm hodně slyšet, a to nejen díky mediálně známým tvářím v čele se Zdeňkem Pohlreichem, ale také díky jeho rozsahu. Za poměrně krátkou dobu restaurace tří kuchařů uvařily a následně rozvezly více jak devadesát tisíc obědů složkám Integrovaného záchranného systému, které v první linii pracovaly na doraz.Určitě na jejich výborné obědy s láskou vzpomínáte. Jak vzpomínají samotní kuchaři na vznik iniciativy, na přerod jejich luxusních restaurací v expresní a rozvážkovou jídelnu, nebo jak vidí budoucnost svého oboru? To a mnohem více se dočtete v rozhovoru „Třikrát Šéfe“, tak „dobrou chuť“.
Úvodník květen 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
vážení čtenáři,
těžko říci, jakým tématům bychom se věnovali v květnovém čísle Pražského strážníka za normálních okolností. Už druhý měsíc ale okolnosti normální nejsou. Ať člověk otevře noviny či zapne televizi, převládá jedno téma… Ze všech stran se na nás zkrátka řítí koronavirus v tisíci a jedné podobě. Je to dlouhé, únavné a i když se možná blýská na lepší časy, musíme ještě vydržet.
Úvodník duben 2020
Milé kolegyně, milí kolegové,
vážení čtenáři,
doba, kterou nyní všichni prožíváme, velmi pravděpodobně změní „svět“. Nastane období před a po. Možná nemá změnit jen svět, ale třeba je to vzkaz pro nás všechny, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme, jak se v průběhu času posunuly lidské hodnoty, rodinný život, vztah k materiálním statkům a zda konečně není správná chvíle na to, něco s tím udělat. Zní to jako otřepaná fráze, ale začít bychom měli každý sám u sebe. Navíc je to obrovská zkouška pro nás všechny, tak si držme navzájem palce, ať v ní uspějeme.
Úvodník březen 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
mezi první věty, které uslyšíte po dosednutí do letadla, určitě patří ta „připoutejte se, prosím“. Přesně tato věta by měla v hlavě proběhnout nejen všem řidičům, kteří usednout za volant auta, ale také všem spolujezdcům. Přestože většina řidičů si používání bezpečnostních pásů zautomatizovala, podle odborníků z BESIP se mezi nimi stále najdou tací, kteří si myslí, že bezpečnostní pásy nejsou třeba. Jenže ten krátký pohyb ruky a jedno rychlé cvaknutí může mít zásadní vliv na náš život. Ani argument, že použití bezpečnostního pásu může být při nehodě nebezpečné, protože se po ní nedostanu rychle ven, není zcela relevantní. Riziko, že zůstanu uvězněn v pásech, je daleko menší, než když budu nepřipoután. Nepřipoutanému člověku pak hrozí na předním sedadle šestkrát vyšší riziko úmrtí při nehodě mimo obec a v obci dokonce osmkrát, než tomu, který se před jízdou připoutal. Dalším rizikem jsou pak airbagy, kdy v důsledku nepřipoutání může dojít k dalšímu poranění. Takže se připoutejte, prosím, a přečtěte si článek s názvem „Pytle, které zachraňují životy“.
Úvodník únor 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
čím jsem starší, tím víc mě baví číst rozhovory s lidmi, kteří něco umí, nebo dokázali. Uklidňuje mě to a z každého takového rozhovoru si vždy vezmu i něco sama pro sebe. Navíc zjišťuji, že pro mě není ani tak důležité, zda je dotyčný vědec, sportovec, herec či zpěvák, nebo třeba řemeslník. Také věk dotyčného nehraje roli. Inspirativní může být i rozhovor s někým, komu je pětadvacet či třicet let. Je ale pravdou, že z těch starších ročníků je cítit nadhled, moudrost a životní zkušenosti. Když se k tomu navíc přidá humor … je to něco neskutečného. Městská policie Praha má přes dva tisíce zaměstnanců. A věřte, že je mezi nimi obrovské množství těch, kteří jsou něčím zajímaví, nebo výjimeční. Jeden kolega, který mezi ně bezesporu patří, mi ale poté, co jsem se ho snažila k rozhovoru přemluvit, řekl, že ho sice těší náš zájem, ale že do toho nepůjde. Důvod mě doslova dostal. Prý by s některými z kolegů nevydržel, protože by ho shazovali, ponižovali a jinak … Hned jak to dořekl, vyskočila mi v hlavě věta z filmu Lída Baarová, která se mi jako jediná zapsala do paměti. Sestra hlavní hrdinky v podání Anny Fialové říká: „Tady jsi v Čechách. Závist je nad vším, úspěch a krása se neodpouští.“ Proto mě těší, že zatím „nějaký ten materiál ještě máme“ a rubriku „Naši lidé“ rušit nemusíme. Rozhovor s kolegou Pavlem Velebilem sloužícím na Hlídkovém útvaru o jeho vášni pro sklo najdete v článku „Rebel, který si rád dělá věci po svém“.
Úvodník leden 2020
Milé kolegyně, milí kolegové, čtenáři Pražského strážníka,
vím, že všichni říkají, jak horoskopy nečtou, protože tomu nevěří, že je to jen takové plácání. Je to stejné jako s tvrzením, že nikdo nečte bulvár, protože drby jsou pod jeho úroveň.J Ale jak jinak začít první číslo v novém roce než nějakou pozitivní nadějí. Navíc rok 2020 prý přinese mnoho zajímavých příslibů a počítat máme s tím nejhorším, ale zároveň se těšit na to nejlepší. Tak snad jste do něj vstoupili tou správnou nohou.
Česká republika se dlouhodobě potýká s nedostatkem dárců krve. Velmi často je pak kladena otázka, zda je současný počet dobrovolných dárců schopný zajistit potřebné množství krve pro zdravotní péči. Navíc potřebný počet vhodných dárců ovlivňuje spousta faktorů, stejně jako způsob zpracování dárcovy krve a trendy v hemoterapii. Ideální počet dárců, kteří by pravidelně doplňovali krevní banku, by měl čítat alespoň 300 000 (nyní je v nemocničních transfúzních zařízeních evidováno 223 tisíc dárců), v případě krevní plazmy pak 40 000. Každý rok by měl počet prvodárců činit 30–33 tisíc (za rok 2018 jich bylo 27 262), tak aby přirozeně nahradili úbytek těch, kteří z důvodu věku či nemoci už nebudou moci pomáhat. Je důležité snižující se počet dárců nejen zastavit, ale zajistit jejich růst. Udělat něco pro druhého není tak těžké. V případě darování krve se mnohdy jedná o to nejsnadnější, co můžeme udělat. Jeden odběr může zachránit až tři lidské životy. Není to jen fráze a stát se dárcem má opravdu smysl! Strážníci společně dobrovolně darují krev dvakrát ročně už od roku 1998. Spousta jich pak ještě soukromě. Zapojit se může každý, je to stále více než aktuální.
Úvodník prosinec 2019
Milé kolegyně, milí kolegové,
jedno z nejdiskutovanějších témat u nás na sociální síti je neoprávněné parkování na místech pro osoby zdravotně postižené. Vedle diskuse nad značením takovéhoto parkovacího místa, které je mnohdy nejednoznačné, je to samozřejmě pohoršení nad bezohledností a pohodlností zdravých řidičů. Právní předpisy hovoří jasně, vyhrazené parkovací místo pro osoby zdravotně postižené má být vyznačeno jak svislou, tak vodorovnou značkou. Osobně se jako řidička držím striktně toho, že ve chvíli, kdy je místo označeno typickým piktogramem, je pro mě prostě tabu. Pokud by se tímto řídili i ostatní řidiči, měli by naši invalidní spoluobčané o maličko lehčí život. Nám strážníkům by pak trochu ulehčil práci nějaký centrální registr, v rámci kterého bychom si mohli věrohodně ověřit platnost průkazů ZTP či ZTP/P. Dneska je to mnohdy detektivní práce. Ještěže máme ty zkušenosti. Kolega Petr Polášek, který slouží na Praze 1, postupem času zjistil, že ne všechna vozidla označená průkazem stojí na vyhrazených parkovištích oprávněně. Během jedno týdne se mu podařilo odebrat i 9 kopií či jinak pozměněných průkazů. O jeho „boji“ s průkazy ZTP a ZPP/P se více dočtete v článku „Ve stínu falešných karet“.
Úvodník listopad 2019
Milé kolegyně, milí kolegové,
30 let uběhlo od Sametové revoluce. Před 30 lety byla stržena železná opona a s ní padl komunistický režim. Po 30 letech skončila vláda jedné strany. Po 30 letech se mohli všichni, kteří zde žili, konečně svobodně nadechnout, začít se svobodně rozhodovat, poprvé svobodně vycestovat… a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Centrum pro výzkum veřejného mínění a sociologické ústavy provedly průzkum mezi Čechy a Slováky. Jeho výsledky mě docela mile překvapily. Nejsme zase takoví negativisti a pesimisti, jak jsem si myslela. Podle 73 procent Čechů změna režimu stála za to, Slováci ji ale zase tak dobře nehodnotí. Na Slovensku hodnotí lépe třeba vstup do Evropské unie. Třetině z nás, hlavně starším lidem, se ale po komunistickém režimu prý stýská. Obecně jsme prý také pozitivněji naladěni, optimističtěji mluvíme o zlepšení. Také my jsme chtěli alespoň malým ohlédnutím připomenout toto výročí, proto jsme oslovili naše kolegy. Otázku jsme měli pouze jednu: „Co vy a 17. listopad 1989?“ Jejich vzpomínky si můžete přečíst v článku „Listopadová hrdost“.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka